Domov pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej

Tim Burton sa u mňa síce nikdy nezaradil medzi režisérsku špičku, ale aj tak mám jeho filmy dlhodobo rád, len v posledných rokoch som už nadobudol pocit, že sa vyčerpal, kvôli čomu prešiel do úplného mainstreamu a tak už radšej od jeho nových filmov nemám mať veľké očakávania. No práve Sirotčinec slečny Peregrinové pre podivné deti pôsobil dojmom, že by sa konečne zase mohlo jednať o niečo lepšie z jeho filmografie, ale výsledok predčil všetky moje očakávania. Síce tiež je to len čistý mainstream, ktorý navyše obsahuje množstvo prvkov, ktoré inak vôbec nemusím a väčšinu filmov s nimi rovno vynechávam, ale v tomto prevedení mi to perfektne sadlo. Mám rád toho prepojenie reálneho sveta s fantasy, takže už od začiatku som mal z toho veľmi dobrý pocit, no úroveň filmu ide očakávane dlhší čas len hore a po príchode do sirotčinca ma to už začalo veľmi baviť. Zápletka ma na prvý pohľad zase tak moc neupútala, ale dejovo je to skvelo podané a celé to univerzum ma dosť zaujímalo, no film aj tak boduje hlavne v tých iných aspektoch. Ponúkne výborné postavy a vzťahy medzi nimi, Asa Butterfield už viackrát dokázal, že týchto hlavných mladých hrdinov zvláda bezchybne, Ella Purnell s ním vytvorí veľmi sympatický pár, Eva Green je perfektná ako vždy, Samuel L. Jackson ma tiež nesklamal a túto úlohu si celkom užíva, ale aj celé zvyšné detské osadenstvo aj so svojimi vlastnosťami sa vydarilo. Rovnako celá prvá polovica sa nesie v perfektnej magickej atmosfére, ktorá si ma získala, postupne sa odhaľuje všetko dôležité a ponúkne viacero scén, ktoré sa mi mimoriadne páčili, napríklad také potápanie alebo sledovanie náletu. V druhej polovici sa z toho stane pomaly iný film, divák už vie všetko dôležité, pribudnú záporáci a film zakčnie, pričom to už pôsobí možno aj tak trochu preplácane, ale ja som bol z toho aj tak už úplne nadšený. Tu jednoducho cítiť tú lásku k filmu, hravosť a citlivý prístup ku každej scéne, opäť sa našlo pár sekvencií, na ktoré len tak nezabudnem, hlavne štartovanie lode alebo akciu pri kolotočoch. A práve pri nej najviac vyniká ten rozdiel medzi tvorcami, v drvivej väčšine filmov by ma nejaká bitka kostlivcov s netvormi prinajlepšom vôbec nezaujímala alebo by mi prišla rovno trápna, no tu ma tá hravosť, skvelé striedanie záberov a ešte v zaujímavej kombinácii s hudbou z kolotočov nadchla a celú túto sekvenciu som si nadmieru užil. Takže vizuálne tu nemám absolútne čo vytknúť, atmosféra je perfektná a hudba tiež. Takže síce sa objektívne určite nejedná o najkvalitnejší a ani najosobitejší Burtonov film, ale pre mňa rozhodne ten najobľúbenejší. Som maximálne prekvapený, ako ma to bavilo a neviem sa dočkať opakovaného pozretia. 88% (30.09.2016)

První kniha mě svého času zaujala už obalem a protože jsem jí listovala v knihkupectví opravdu dlouho, dostala jsem ji nakonec darem (od maminky, nikoli od velkorysého knihkupce), pak ale nebyl čas a mezi tím vyšel druhý a třetí díl, které se v mé knihovně ubytovaly rovněž (tentokrát jsem se už obdarovala sama). Chystal se film a já se těšila, trailer vypadal slibně, jenže pak se ozval hlásek čtenáře: "Nebylo by lepší si nejdřív přečíst ty knížky? Když už je všechny máš doma, dávalo by to smysl. Víš, jak to bývá se zfilmovanými knihami." Podívala jsem se na komentáře a bylo rozhodnuto, nejdřív si přečtu knihy. Toto rozhodnutí oddálilo film o půl druhého týdne, kteroužto dobu jsem ve volných chvílích trávila s úžasně čtivými knížkami. Potom jsem se podívala na film, který je vizuálně oslnivý, dokonce se objeví veverka!, což je taky to jediné pozitivní, co film nabízí. Zmatení hlavního hrdiny, vyvíjející se milostný vztah, okouzlení z neznámých světů, stupňující se napětí, chemie vznikající lásky ale i přátelských pout, nic z toho ve filmu není. Záměna schopností některých postav, naprosto jiný vzhled a charakter dalších, to všechno jsou malicherné ptákoviny, že film naprosto zahodil ambice na to dosáhnout poutavostí úrovně své předlohy, je chyba velká jako Británie. Pořád je tam tedy ta veverka, ale upřímně, s tímhle kladem by bylo lepší podívat se na dokument o veverkách. (29.08.2017)

U filmů Tima Burtona je to vždy o hubu. Jednou u mě uspěje, podruhé ne. Na snímek jsem se celkem těšil. Přehnaná očekávání jsem ovšem neměl, protože jsem nějakou takovou pohádku pro nejmenší očekával. I přes nízká očekávání mě snímek dost zklamal. Hlavní kámen úrazu bych spatřoval v krajně neatraktivním výběru herců. Je to jedno otravné dítě vedle druhého. Nejotravnější byl právě hlavní hrdina. Na jeho neuvěřitelně odporný ksicht se nedalo dívat. Nápad s ukrýváním se před nepříliš zajímavými monstry v časových smyčkách mi přišel fajn. Ovšem potenciál tohoto nápadu zůstal tak nějak nevyužit. Film nedokázal vytvořit ani náznak své typické atmosféry, která by diváky pohltila. Strašně jsem se během sledování tedy nudil. Bylo mi úplně jedno, jak to celé skončí, jen jsem si přál, aby to skončilo brzy. Nechci si ani představovat, kterak musely trpět děti. Burtonovi jeblo. Závěrečná akce byla totálním výsměchem všem divákům. Jediné, co si zaslouží pochvalu je sexy kukuč Eva Green (věčná škoda její účasti v této sračce) a občasné příjemné vizuální efekty. V tomto paskvilu divák narazí bohužel pouze na Burtonovu psychopatickou polovinu. Ta geniální a kreativní polovina zůstala velice dobře skryta. Tu objeví zřejmě jen ti nejzarytější fanoušci, obdivovatelé a milovníci tohoto šíleného režiséra. Takoví ti, kteří by byli ochotní udělat Timovi na požádání manuálku. Zhlédnutí dalšího Timova filmu si zatraceně dobře rozmyslím. (31.12.2016)

Příjemná podívaná, která se ke konci lehce zvrhává (ach ty nelogičnosti), ale tak už to občas u Burtona bývá. Já ty jeho podivnosti zkrátka můžu. Přesto jsem do filmu nešla s příliš velkým očekáváním, a odešla jsem mile překvapená. Ne nadšená, ale překvapená. Eva Green válí jako vždycky, vizuálně je to nádhera a atmosférou parádní. (11.11.2016)

Úprimne ma to bavilo, Eva Green bola úplne majstrovská, Samuel L. Jackson diabolský, deti solídne obsadené a zápletka viac než obstojná (a navyše s niekoľkými scénami s veľkým potenciálom nahnať husiu kožu deťom). Problémom je, že podobne ako vo všetkých Burtonových filmoch za ostatných desať rokov (azda s výnimkou Dark Shadows), to budí dojem, že Burton sa autorsky vyčerpal a robí už len na autopilota a to tak čo sa týka vizuálu ako aj "srdiečka". Kým kedysi boli jeho filmy svojským naratívom, vizuálom i vedením hercov jasne odlíšiteľné, v prípade Slečne Peregrinovej je ťažké na prvý pohľad odlíšiť, či to točil Burton alebo niekto z jeho nespočetných imitátorov. (29.12.2019)