Stratené dievča

Perfekcionisticky kompaktná mozaika udalostí. Chirurgicky sebavedomá, presne načasovaná v každej scéne, každom zábere. Práve preto, a pre môj obdiv Fincherovho talentu vôbec ma mrzí, že je súčasne tak chladná a odosobnená. Že divákovi neumožní sa jej zúčastniť a robí z neho iba pozorovateľa. Je to súčasť maestrovej hry, ale je to škoda. Elektronickí Trent Reznor a Atticus Ross kedysi dali hudobnú identitu svetu hrdinov, ktorí z jedničiek a núl vybudovali internetový fenomén. Originálne a účinné. Ale čo robí ich chemická bublanina v príbehu o vzťahu dvoch ľudí? Nebol by Gone Girl ešte lepším filmom čoby hnaný vášňou a emóciami? Je to film o rozpade manželského vzťahu a má rovnaké audiovizuálne vyznenie ako Soderberghov thriller o svetovej nákaze smrteľným vírusom... (20.10.2014)

║Rozpočet $61miliónov║Tržby USA $167,767,189║Tržby Celosvetovo $369,330,363▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $8,677,052 //počet predaných kusov 383,076║ Tržby za predaj DVD v USA $15,372,166 //počet predaných kusov 884,370║ dá sa povedať že Fincher ide v starých dobrých koľajách ako tomu bolo pri filme Sedem, Hra či aj Úkryt, pomalší úvod, postupne nahradí prešpikovaný dej, plný zvratov, slušných hereckých výkonov, dokonca aj Affleck si tu našiel svoje miesto, či dokonca aj taký otravný Tyler Perry si strihol úlohu čo mu sadla, samozrejme na Zmiznutie Denis Villeneuva mi to nedosiahlo ale aj tak som spokojný bolo na čo pozerať /80%/ (16.12.2014)

Fincher zase raz osvedčil svoju neuveriteľnú schopnosť ponúknuť prostredníctvom deja filmu, to čo momentálne víri ľuďom v hlavách a zároveň pop intelektuálnym médiám na stránkach prinášajúcich témy dňa. Nie politika (teda nie priamo), ale vzťahy medzi mužom a ženou v dnešnej dobe a otázniky nad inštitúciou manželstva. A zároveň prináša aj odpovede, rovnako patriace dobe: ak chcete stabilitu v partnerstve, zahrajte sa hru. A nie jednu a nie len takú, čo barmanka založí medzi desiatky podobných. Pretože tunák už nejde len o taký naimplantovaný adrenalín v podobe bandži džampingov a podobných idiotín - tu dámy a páni sa hrá rovno o život. Kam sa podela mŕtvola? A kam všetky tie sľuby večnosti, čo si dali zaláskovaní v dobách, kedy sa zdalo, že niť ich vzájomnej dôvery nemôže pretrhnúť? Je to zručné, plné skvelého humoru rovnako tak temných stránok, ktoré zažíva veľa párov. Nuž fajn. Vytiahnuť pulz doby, tej čo naozaj dýcha aj v rozhovoroch medzi kaviarenskými a barovými stoličkami, je skvelé nadanie. A Fincherovi zaň patrí Absolut (vodka - jeden panák). No nie absolutórium. Pretože s výnimkou filmu Sedem sa všetky jeho nadčasové filmy stali s odstupom času až priveľmi dobovými. Tento má však podobnú šancu ako Sedmička. Pretože napríklad ukázanie mediálnych výstupov ako neustáleho prúdu totálnych klamstiev, narafičených podvodov a kalkulácií s mienkou verejnosti je jednoducho skvelé a z osobného pohľadu aj nadčasové. Horšie je to s prostredím, v akom sa film odohráva a s postavami, ktoré tvoria hlavných i vedľajších protagonistov. Zďaleka najsympatickejšia bola totiž dvojica potetovaných lupičov, ktorých komentáre skvele prehliadli celý ten balast, okolo ktorého sa film točí. Ich štek však trval len pár minút, zvyšné postavy len tancovali dobové tance. Síce perfektne (chce sa napísať na jedničku), ale stále len dobové. (03.10.2014)

Když si autor adaptuje pro stříbrná plátna vlastní práci (navíc takto spletitou), tak to málokdy věstí něco dobrého, jelikož tomu zpravidla chybí odstup. To neplatí o Flynnové, která se nebála svou "zrcadla bestsellerově nastavující ne-až-tak-krimi-thrilleroidní satiricky cynickou vztahovku" ořezat i upravit pro potřeby jiného média. Za své tedy vzalo vše co není bezprostředně o hlavní linii. Díky čemuž je to výrazně méně o těch dvou (a mnohem více tak vynikne hlavní zádrhel předlohy a sice že ti dva jsou loutky, které se chovají dle aktuálních potřeb děje a ne živoucí postavy) a více o detektivní lince a dopadu médií na veřejné mínění. Tedy ty tam je Nickova nenaplněná spisovatelská ambice či Amynino "abc osobních testů" v každodenní praxi. I ty deníkové záznamy jsou zrevidované na nezbytné minimum; je to prostě okrouhané až na dřeň. A jak by tento přístup nefungoval v knize, tak to díky tomu funguje na filmovém plátně; zvláště pak s tolik sednoucím Fincherovým chladně odosobněným pojetím, které ještě o stupeň výše dostává hypnoticky znepokojivý podkres dua Reznor/Ross. Každopádně největší přednost předlohy zůstala zachována. Vývoj manželského vztahu Nick/Amy je totiž chytře napsán jako ty (nej)lepší horoskopy. Tedy tak, že se v nějakém z těch aspektů jejich nesourodého soužití pozná každý pár s dlouhodobějším vztahem (bavíme se o první polovině). A jakmile se tak stane, tak to lze vzít za své, protože to dokáže vyvolat dojem "může se to se to stát i vám". Pokud se vám to již neděje... (02.10.2014)