Stratené dievča

Krásná noir Fincherovina, začínající tak trochu jako obyčejná krimi, ale postupně stále temnější a "hustější". Pátrání po Nickově ženě Amy, která tak úplně nezmizela, se mění na zapeklitý psychosexuální thriller. S postupným odlupováním dalších vrstev příběhu roste i náš strach. Svého druhu mix Fincherovy Hry a Mendesovy Americké krásy. (04.10.2015)

Od Finchera respektuji vlastně jediný film (a tím je třetí Vetřelec), ale vždy se snažím zuby nehty zůstat nestranná. Pravda je, že moje sympatie většinou hlavně rostou nebo padají s herci a/nebo postavami. A tady ten průser začíná, protože ze čtveřice Affleck/Nick a Rosamund/Amy mám ráda jenom Rosamund, a to ještě v jiném typu rolí, tady mi připadala nedostačující. A Neil Patrick Harris je pro vážné role navždy vyřazený z provozu, jenom způsobuje smích na místech, kde by vůbec neměl být. Další věcí je potom osobnost celého filmu, která je tak škrobená, až to bolí. Celou dobu mě to manipuluje a tak moc mi chce linkovat, co si mám o čem myslet, i když to třeba neodpovídá tomu, jak se postavy chovají, že jsem po dvou a půl hodinách regulérně znechucená nemožností být filmu rovnocenným partnerem. A taky malá wtf vsuvka - tolik logických chyb ve filmu, který si zakládá na tom, že je inteligentní? A na závěr se jim porouchala kamera, tak ho museli sestříhat z toho, co už měli, nebo co, protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Scéna ve sprše vypadá vysloveně jako spadlá z višně. V podstatě bych nevěřila, že takovou věc někdy vypustím s úst, ale mnohem raději bych film viděla v režii samotného Affleka, protože oproti Fincherovi je nevinnější a víc věří na pohádky, (to říkám s tím, že jsem od něj zatím viděla jenom Město), takže bychom se místo chladného mechanického kalkulu mohli dočkat zvrácenější love story o konci světa, kterou by Zmizelá měla potenciál být. A mám ještě jednu teorii: Fincher chtěl natočit film ve stylu chladných a násilných evropských detektivek, ale nasnímal a sestříhal to jako americký thriller na zakázku, a proto to působí tak neústrojně. Na diváka zvyklého sledovat opravdové zlo to nefunguje a pro necvičené oko, které není zvyklé u filmu přemýšlet, to dle mého může být vysloveně škodlivé. (A jenom poznámečka na konec, během flashbacků jsem se povýšeně usmívala nad tím, že Rosamund Pike je oblečena podle současné módy a ne roků 2005/2007.) (24.07.2015)

Z Finchera se stal solidní vtipálek.. A některé oscarové kategorie si jeho film předem zarezervoval. Ale o ceny tu nejde. Nýbrž o další mistrovský kus, který je sestavený s hodinářskou precizností. V Gone Girl znovu rozvrátil představu klasického kriminálního pátrání. Perfekcionista, který nehraje na slabá místa. A vždycky je o krok před divákem. Trefnou (i když zase tak hrozné to rozhodně není) studii partnerství/manželství rozehraje nejprve ON. Zdá se, že se mu daří dobře, svou ženu miluje a pojí ho přátelství s Mirkem Dušínem? Nepojí. Místy mluví jak dlaždič, manželství ho sžírá, zmizení ženy až tolik neprožívá a ve volných chvílích si rád zastřílí při videohrách. Policejní pátrání startuje a je ryze zaoceánské: srdceryvné proslovy rodiny, všudypřítomní novináři, spousta dobrovolníků, velké billboardy. ONA, úžasná a milá v očích veřejnosti, se ke slovu dostane až o pár desítek minut později. Už coby Gone Girl. Lehké SPOILERY. Spousta lidí tu hovoří o nástrahách manželství, namísto toho, aby si uvědomila, že hlavní problém tkví v sociopatické poruše drahé polovičky, která míchá kartami. ON je docela obyčejný chlapík, jehož největším zločinem je lhaní a nevěra. ONA má trochu větší škraloupy. Nic to však nemění na faktu, že s motivem nespolehlivého vypravěče se tu pracuje náramně. Opouštíme JEHO hledisko a jsme nucení se zaposlouchat do JEJÍ verze. O pár desítek minut později, jak se nám hezky pozvolna odtajňují nová detektivní fakta, razantně měníme i náš pohled na jednotlivé hrdiny. Vše se děje bez jásavých barev, David Fincher zůstává věrný své chladné a odosobněné režii, která tu sedí náramně, ve finále je nicméně škoda, že chybí scéna, která by s divákem vyloženě (emocionálně) zacloumala. Netluče úplně to rvavé srdce jako v Sedm, Klubu rváčů nebo Úkrytu. To je asi ta jediná vada na kráse. Herci jsou totiž přesní. Strefování se do Bena Afflecka nikdy nebylo mým koníčkem, jeho prázdné pohledy do jednoho místa tu přesně zapadají do režisérových plánů, Rosamund Pike už v Jacku Reacherovi bavila, tady vše ukočírovala bez velkých gest, je přesná, je znepokojivá, má všechny rysy prohnané femme fatale, jen si občas z radosti hodně nevhodně povyskočí. Casting je celkově nadmíru povedený. Potěší dvojice vyšetřovatelů, dvojče podezřelého i jeho advokát v podání Tylera Perryho. Fincher je věrný i svým oblíbeným tématům: sebedestrukce, rozklad rodiny, vliv médií. Určitě každého napadne myšlenka, jak moc zpravodajství utváří názor společnosti (za největší mrchu je nakonec cynická televizní moderátorka). Ať ale hrajeme fér, i pár nejasností bych měl (těhotenství se v šestém týdnu projeví už na ultrazvuku, takže by si ho lékaři určitě potvrdili jinak, než jen na základě moči; vyšetřování ve vile u jezera by určitě bylo sakra pečlivější). Fincherův dentista musí být nicméně nadšený. Při každé návštěvě prakticky bez kazů. PS: Manželství takovým bojištěm není. PS1: Napodruhé nadšení krapet kleslo, přesto je to furt mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (01.11.2014)

Další grafomanská kravka s hlubokým hrtanem použila tak zvaný Roulingovský gambit, praštila rukopisem plagiátorského braku o stůl významného nakladatele, načež klesla do kolen a nasoukala si na mandle jeho ego. Poté rozkošnicky polkla, vytáhla mu z kapsy saka hedvábný kapesník s monogramem, decentně si s ním utřela koutky, bradou pokynula k tomu stohu áčtyřek a pronesla: „Ňu Jork tájms bestselr, dost dobře taky lížu koule!“. Téměř sedmdesátiletý veterán jen zkušeně mávl kouzelným marketingem a stalo se. Ve druhém kole obdobným způsobem vycucla cévku z židáckého ředitele Lišky dvacátého století a jsem docela zvědav, kdy půjde do hetryku a udělají z toho ještě počítačovou hru. Moše však naštěstí nechtěl nic riskovat, a tak si na to najmul Davču, o němž je známo, že dokáže udělat zábavný a řemeslně perfektní sryler i z návodu na obsluhu automatické pračky. A Finčr opět odvedl dokonalou práci, jen je hrozná škoda, že ještě před naší milou „spisovatelkou“ vkleče svíral půlky majitele studia i Ben „Koženátvářsrigormortis“ Eflek a předfeloval si tak jako obvykle opci na nejbližší výraznou hauptku. Slečna Píková s Bárnym sice dělají všechno proto, aby smázli divácké trauma z tohoto ochrnutého klauna, nicméně když člověk vidí, jak za dvě hodiny poměrně emoční role doslova a do písmene jednou af(l)ektovaně zamrká a vykouzlí jeden jediný tetanický úsměv, při němž mu nepochybně museli do koulí pustit dvěstědvacet, aby vypadal alespoň trochu jako od přirození, zmítá jím pocit zmaru a názor, že i vyřezaná marioneta Kašpárka by za tento part dozajista sahala na Oskara. Ze zoufalství sice ve filmu vytáhl i čuráka, avšak to heterosexuálního kritika maximálně tak dokonale „obměkčí“ a nakonec jej stejně jen tvrdě pošle do hajzlu. To chladná britská pichna Rozamunda, to je jiná káva. Ta vypadá, že při vhodném kaučingu zvládne jakoukoliv polohu, herecky naprosto oslnila a i přes výraz kapku šmrncnutý downem neuvěřitelně apeluje, až by jí jeden klidně úplně zadarmo vyvložkoval komín a odvzdušnil radiátory, aniž by musela příliš škemrat. (27.12.2014)

Těžko říct, co je na tom lepší - jestli rafinovaná detektivní hra o dvou rovinách, hrátky s úhlem pohledu, přiznaná manipulace všeho a všech nebo satirický přístup, který staví výhradně na tom horším v nás. Důležité každopádně je, že Fincher znovu dokázal natočit chytrý a audiovizuálně podmanivý film, který šlape ve všech ohledech a je vyložená radost sledovat jeho jednotlivé scény. Ben Affleck konečně dostal part napsaný na tělo (tedy postavu, která je ve svém chování nevěrohodná a trochu prkenná) a Rosamund Pike se dočkala životní role. Jeden z těch vzácných filmů, které člověk dokouká a nemůže se dočkat, až je uvidí znovu. Můj osobní horký favorit na Oscara pro nejlepší scénář. (30.09.2014)