Stratené dievča

Na mě už to bylo moc překombinované. Hybrid kriminálky, pojednání o manželské krizi a ještě demonstrace síly médií přesahuje můj level. Přišlo mi to nelogické a postupně mě to přestávalo bavit, prostě protože jsem nechápal o co se vlastně, která postava snaží. Natočené a zahrané to bylo dobře, ale fakt jsem nechápal motivace. Možná to vypadalo působivě na papíře, ale takhle nesmyslné chování Harrise, Pike, i Afflecka mi hlava nebrala a tím pádem to ztrácelo na zajímavosti. Na to, jak se to snažilo být realistické, to mělo spoustu nelogičností (možná jsem jen něco nepochopil) prostě mi ten děj / scénář přišel strašně přitažený za vlasy. Docela se těším, až někdo zase udělá působivou přímočarou kriminálku, kde nebudou dvojité hypertwisty a vrah bude zahradník. (04.11.2014)

Z Finchera se stal solidní vtipálek.. A některé oscarové kategorie si jeho film předem zarezervoval. Ale o ceny tu nejde. Nýbrž o další mistrovský kus, který je sestavený s hodinářskou precizností. V Gone Girl znovu rozvrátil představu klasického kriminálního pátrání. Perfekcionista, který nehraje na slabá místa. A vždycky je o krok před divákem. Trefnou (i když zase tak hrozné to rozhodně není) studii partnerství/manželství rozehraje nejprve ON. Zdá se, že se mu daří dobře, svou ženu miluje a pojí ho přátelství s Mirkem Dušínem? Nepojí. Místy mluví jak dlaždič, manželství ho sžírá, zmizení ženy až tolik neprožívá a ve volných chvílích si rád zastřílí při videohrách. Policejní pátrání startuje a je ryze zaoceánské: srdceryvné proslovy rodiny, všudypřítomní novináři, spousta dobrovolníků, velké billboardy. ONA, úžasná a milá v očích veřejnosti, se ke slovu dostane až o pár desítek minut později. Už coby Gone Girl. Lehké SPOILERY. Spousta lidí tu hovoří o nástrahách manželství, namísto toho, aby si uvědomila, že hlavní problém tkví v sociopatické poruše drahé polovičky, která míchá kartami. ON je docela obyčejný chlapík, jehož největším zločinem je lhaní a nevěra. ONA má trochu větší škraloupy. Nic to však nemění na faktu, že s motivem nespolehlivého vypravěče se tu pracuje náramně. Opouštíme JEHO hledisko a jsme nucení se zaposlouchat do JEJÍ verze. O pár desítek minut později, jak se nám hezky pozvolna odtajňují nová detektivní fakta, razantně měníme i náš pohled na jednotlivé hrdiny. Vše se děje bez jásavých barev, David Fincher zůstává věrný své chladné a odosobněné režii, která tu sedí náramně, ve finále je nicméně škoda, že chybí scéna, která by s divákem vyloženě (emocionálně) zacloumala. Netluče úplně to rvavé srdce jako v Sedm, Klubu rváčů nebo Úkrytu. To je asi ta jediná vada na kráse. Herci jsou totiž přesní. Strefování se do Bena Afflecka nikdy nebylo mým koníčkem, jeho prázdné pohledy do jednoho místa tu přesně zapadají do režisérových plánů, Rosamund Pike už v Jacku Reacherovi bavila, tady vše ukočírovala bez velkých gest, je přesná, je znepokojivá, má všechny rysy prohnané femme fatale, jen si občas z radosti hodně nevhodně povyskočí. Casting je celkově nadmíru povedený. Potěší dvojice vyšetřovatelů, dvojče podezřelého i jeho advokát v podání Tylera Perryho. Fincher je věrný i svým oblíbeným tématům: sebedestrukce, rozklad rodiny, vliv médií. Určitě každého napadne myšlenka, jak moc zpravodajství utváří názor společnosti (za největší mrchu je nakonec cynická televizní moderátorka). Ať ale hrajeme fér, i pár nejasností bych měl (těhotenství se v šestém týdnu projeví už na ultrazvuku, takže by si ho lékaři určitě potvrdili jinak, než jen na základě moči; vyšetřování ve vile u jezera by určitě bylo sakra pečlivější). Fincherův dentista musí být nicméně nadšený. Při každé návštěvě prakticky bez kazů. PS: Manželství takovým bojištěm není. PS1: Napodruhé nadšení krapet kleslo, přesto je to furt mezi čtyřmi a pěti hvězdami. (01.11.2014)

Poslední tři celovečerní filmy Davida Finchera, natočené před ZMIZELOU, lze vnímat jako součást volné trilogie, která je propojena zastřešujícím tématem. ZODIAC, PODIVUHODNÝ PŘÍPAD BENJAMINA BUTTONA a MUŽI, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY jsou formálně i žánrově velmi různorodé snímky, ale pojí je zaměření na mediovanost minulosti a paměti (tj. na zprostředování vzpomínek a historie prostřednictvím toho, jak určitá doba byla vyobrazena v médiích). ZODIAC odkazuje k sedmdesátkovým thrillerům a žurnalistickým dramatům, z nichž přebírá kostýmy, velikost rámování a někdy i délku záběru. PODIVUHODNÝ PŘÍPD BENJAMINA BUTTONA upomíná na raná a klasická hollywoodská díla, která evokuje navzdory natáčení na digitál. A vzpomínkové pasáže v MUŽÍCH, KTEŘÍ NENÁVIDÍ ŽENY mají polaroidovou patinu a práce s informacemi je odvislá od dovednosti hypertextového uvažování v netovém věku._____ ZMIZELÁ téma, uchopené ve třech zmiňovaných počinech, povyšuje na zcela novou úroveň, když je místy velmi vtipnou satirou, místy mrazivou reflexí fungování médií. Není ani tak kritikou institutu manželství, jak je zvykem tvrdit, ale nemilosrdným prozkoumáním toho, jaké následky má přejímání společenských rolí, které jsou konstruovány médii. Soustředění se na tuto významovou rovinu lze dokázat i způsobem, jakým je film strukturován, respektive jakým vede divákovu pozornost: body obratu nejprve potvrzují podezření vůči jednomu ze dvou protagonistů (udělal to?), aby ho po zvratu postavily do zcela nové situace (dostane se z toho?) - a až do konce se soustředily na manipulativní roli médií._____ Právě ta jsou prezentována jako zavádějící a nespolehlivá, přičemž tento jejich aspekt se odráží ve formě díla. Do zvratu sledujeme dvě linie vyprávění, z nichž jedna je oproti předloze velmi nekomunikativní a druhá je s přibývající minutáží čím dál tím více nespolehlivá. Po zvratu je důležitý meta-casting, který umožňuje vyniknout velmi důmyslné volbě, kdy jsou herci obsazeni podle/proti své mediální image. Návodný není ani zvuk, u kterého mnohdy převládají zvuky okolí (reportérů apod.). A už vůbec ne hudba, kdy se harmonické pasáže, do nichž se vkládaly disharmonické motivy, ukázaly jako součást falše, aby byly v závěru zopakovány, ale ve zcela jiném kontextu._____ Dost teoretizování a analytických postřehů. Osobně mi největší radost dělá to, že je ZMIZELÁ meta-fikcí, jejíž největší devízou je, že z žánrových konvencí a užitých narativních postupů dělá součást hry. Nesledujeme pouhé procedurální drama, ale drama o vyšetřování (stopy, zanechané manželkou jako součást výročního rituálu). A po zlomu, po kterém se změní časová organizace a míra komunikativnosti a spolehlivosti vyprávění, je důležité, kdo vypráví lepší příběh. Na pravdě nezáleží. A Fincher dosud lépe nevyprávěl... o vyprávění. Dodatek: Fincherova nespolehlivá vyprávění. (21.10.2014)

„What are you thinking? What are you feeling? What have we done to each other? What will we do?“ Fincherův Bitter Moon, co v druhém plánu ukazuje, že veřejné mínění je jako fotbalový rozhodčí z české ligy. Lze poměrně snadno ovlivnit a kdo ho má na své straně, vyhrává.. Nalevo narativní prvotřídnost, dokonalý smysl pro detail, Reznorova znepokojivá hudba ženoucí vše dopředu silou osmiveslice ze Social Network či na autora nezvykle vysoký stupeň zábavnosti, napravo několik logických děr (nevěřím, že z důvodu puncu pokleslosti) a emoční chlad o povrchové teplotě prsou inuitské stařeny. Ano, řemeslná preciznost je krásná věc, ale nač stahovat kalhoty, když esenciální Fincher (Seven, Zodiac) je ještě daleko.. Věřím, že když se Ben Affleck připravuje na role, čouhá mu z hromady gumových medvídků jen hlava.. (29.10.2014)

Chtěl bych Ti rozmlátit hlavu, otevřít lebku a podívat se … co si miláčku myslíš? ___ Hořká manželská pilulka se spoustou překvapivých zvratů – předlohu jsem četl a je zřejmě dobře, že se její adaptace chopila přímo spisovatelka, která vyházela jen drobnosti, udržela tajemnost paralelního vyprávění, spousta jemných přesahů zůstala zachována a je se satirou osobitě zábavnou a poučnou směsicí různých prvků. A co především, jde o kus kurva dobré filmařiny s atmosférou, která se v už pomale okoukaném chladném vizuálním stylu, jakým se Fincher nadále prezentuje, notně dodává depresivní nádech dokreslující hudba od dvojice v této tvůrčí dílně již zavedené. Výsledný film není ničím zásadním, ale po všech stránkách velice kvalitním a i díky předloze poutavým dílem "rodinných radostí." 90%. (01.10.2014)