Stratené dievča

Byť je Fincher mým oblíbencem, Zmizelou mě přece jen až tak nedostal jako filmem Zodiac, Sedm či Klub Rváčů, ty jsou o level výše. Na Zmizelé mi zpočátku jednak vadil Affleck, nemám rád toho herce a hlavně přepísklá stopáž na takový žánr je trošku unavující, naštěstí po hodině a půl příjde parádní zvrat, který zvedne znuděného člověka ze sedačky a už to byl ten pravý Fincher! Perfektní inteligentní dialogy, over the top gore scéna a solidní vyvrcholení, které mě utvrdilo o tom, že si Zmizelá 4 hvězdy bezpochyby zaslouží, byť ta první půlka je výrazně slabší. Ženské jsou opravdu svině. 75% (19.12.2014)

Trochu málo vtahující, sklovitě hladké, příliš formální, jako by Finchera zaujal promyšlený tvar, a pak už k němu jen dotočil film - přesto oceňuji nejen konec sám, ale především tu dobře uloženou trhavinu, s níž je celý příběh podminován, aniž by ji nechali vybuchnout. Náloží je požehnaně, v rovině vyprávění například ona nezaměnitelná historka s gestem v cukrové vánici, která existuje jako zápis v deníku, a také v paměti jistého děvčete, jemuž si Amy neodpustila příběh vyprávět ve chvíli, kdy měla zůstat naprosto inkognito - stačí tedy počkat, až se drátky spojí, až pasáže z deníku projdou očima veřejnosti a děvče posedne náhlá touha ještě jednou Amy ublížit (nebo zprvu třeba ji jenom vydírat), a pak tady máme policistku, která se ráda chytí nového vlákna, a fakt, že nově zpečetěné manželství je celé ověšené rozbuškami - až se ukáže, že otcem dítěte, které spolu čekají, je onen chladně zavražděný psychopat, až se znovu dostane ke slovu láska k oné mladé studentce, až něco změní hlas Nickova rozumu ústy jeho dvojčete, až... až.... ano, líbí se mi struktura příběhu, která křehce nastolenou momentální rovnováhu (zvrtávající se už tím, že není divácky líbivá) omotává tolika roztřepenými motouzky rozbušek, kolem nichž se to jen hemží konkrétně patrnými, existujícími, ožehavými jiskrami... Je to funkční rébus, dosledovatelný k tolika vtipným, dobře rozpracovaným katastrofám za hranicemi zobrazeného, škoda jen, že zůstává v rovině vykalkulovaného umění. *** Důležitý komentář: Matty. (07.10.2014)

Podobně jako Paul Thomas Anderson také David Fincher se v rámci své režijní dráhy posouvá k čím dál tím utlumenější a střídmější formě dokonalosti. Po první části filmografie, která se vyznačovala okázalou formální efektností, jež u Finchera kulminovala v "Úkrytu" oplývajícím hrátkami s průlety kamerou prostorem v dokonalých realitu popírajících jízdách, přichází v pozdějších filmech stále větší efektivnost a nenápadnost. Neznamená to, že by se Fincher i PTA stali nějakými askety, ale pouze že jejich mistrovství se projevuje tím, že na sebe nikterak nepoutá pozornost. Skoro bychom mohli mluvit o návratu studiového stylu, kde také forma sloužila k maximálnímu vtažení diváků do vyprávění a neměla na sebe nikterak upozorňovat, jen tentokrát se nejedná o následování nějakých konvenčních pravidel, ale projev dokonalého obeznámení s řemeslem a maximální promyšlenosti zpracování každého záběru za jeho účelem v celku díla. "Zmizelá" pak představuje Fincherovu strhující masterclass v šálení diváků, kde současně žasneme nad vyprávěním (příznačně o postavách, které šálí své okolí a důmyslně pracují se svým obrazem), ale také nad tím, jak zdánlivě lehce a nenápadně nás film vede a drží přikované k obrazovce či plátnu po celou dobu, aniž by nám dovolil vydechnout. (11.11.2020)

Život je těžký. Manželství je těžší... Fincher nezklamal. Precizní v každém směru, každá sklenička, každý kapesník má své místo. Přiková k plátnu a nepustí. Hudební složka jen potvrzuje tvůrčího génia zainteresovaných. Dokonalá rytmika, střih, prvotřídní herecké výkony (Affleck skvěle obyčejný, Rosamund Pike si kráčí pro Oscara) skvěle napsaných charakterů. Příběhově originální, veskrze moderní pohled na manželství a celkově ženskou převahu v právě ubíhajícím tisíciletí. (06.10.2014)

Mám trošku problém se scénářem. Osobně bych jel víc po divákově zvědavosti a vynášel otazníkovou postupku a méně po psychologii postav. Styl vyprávění totiž mou pozornost zcela navádí na postavu Nicka, což na tak dlouho stopáž není úplně šťastný a místama mě přijde, že film po obsahové stránce šlape vodu. Ve filmařské práci je snímek naopak výbornej plavecí. Umí skvěle vyprávět obrazem, pracovat s atmosférou a hlavní hrdina má chování i dialogy těžce real, díky čemuž jsem se dokázal lehce ztotožnit s hereckým výkonem pana Afflecka a filmařským umem mistra Finchera. Samostatnou kapitolou je pak výkon Rosamund Pike, teď nebudu mluvit o její top prdelce, která je hotový plátýnko, na který bych se kdykoli mile rád podepsal. Jde mě o její herecký výkon, to co tam Rosamund předvádí je hodný hereckýho šampiona a Ros se tímhle hereckým výkonem kvalifikovala mezi absolutní hereckou extraligu. Stejný nadšení mám i z poslední čtvrtiny filmu, v ní totiž zavládne takový psycho dusno že by i sauny zaviděly. (03.10.2014)