Stratené dievča

Fincher zase raz osvedčil svoju neuveriteľnú schopnosť ponúknuť prostredníctvom deja filmu, to čo momentálne víri ľuďom v hlavách a zároveň pop intelektuálnym médiám na stránkach prinášajúcich témy dňa. Nie politika (teda nie priamo), ale vzťahy medzi mužom a ženou v dnešnej dobe a otázniky nad inštitúciou manželstva. A zároveň prináša aj odpovede, rovnako patriace dobe: ak chcete stabilitu v partnerstve, zahrajte sa hru. A nie jednu a nie len takú, čo barmanka založí medzi desiatky podobných. Pretože tunák už nejde len o taký naimplantovaný adrenalín v podobe bandži džampingov a podobných idiotín - tu dámy a páni sa hrá rovno o život. Kam sa podela mŕtvola? A kam všetky tie sľuby večnosti, čo si dali zaláskovaní v dobách, kedy sa zdalo, že niť ich vzájomnej dôvery nemôže pretrhnúť? Je to zručné, plné skvelého humoru rovnako tak temných stránok, ktoré zažíva veľa párov. Nuž fajn. Vytiahnuť pulz doby, tej čo naozaj dýcha aj v rozhovoroch medzi kaviarenskými a barovými stoličkami, je skvelé nadanie. A Fincherovi zaň patrí Absolut (vodka - jeden panák). No nie absolutórium. Pretože s výnimkou filmu Sedem sa všetky jeho nadčasové filmy stali s odstupom času až priveľmi dobovými. Tento má však podobnú šancu ako Sedmička. Pretože napríklad ukázanie mediálnych výstupov ako neustáleho prúdu totálnych klamstiev, narafičených podvodov a kalkulácií s mienkou verejnosti je jednoducho skvelé a z osobného pohľadu aj nadčasové. Horšie je to s prostredím, v akom sa film odohráva a s postavami, ktoré tvoria hlavných i vedľajších protagonistov. Zďaleka najsympatickejšia bola totiž dvojica potetovaných lupičov, ktorých komentáre skvele prehliadli celý ten balast, okolo ktorého sa film točí. Ich štek však trval len pár minút, zvyšné postavy len tancovali dobové tance. Síce perfektne (chce sa napísať na jedničku), ale stále len dobové. (03.10.2014)

Naprosto zjednodušeně, tenhle film si mě získal zásadní věcí a to pohledem na vztah bez emocí a zbytečných předsudků. Tohle jsou vztahová klišé a zákonitosti, které ve vztahu máme všichni, ale vidět je nechceme a nejsou hnaná do takových obrovských extrémů. Ženy u takového filmu musí plakat (a ne rozkoší:-)). (16.10.2014)

Mám trošku problém se scénářem. Osobně bych jel víc po divákově zvědavosti a vynášel otazníkovou postupku a méně po psychologii postav. Styl vyprávění totiž mou pozornost zcela navádí na postavu Nicka, což na tak dlouho stopáž není úplně šťastný a místama mě přijde, že film po obsahové stránce šlape vodu. Ve filmařské práci je snímek naopak výbornej plavecí. Umí skvěle vyprávět obrazem, pracovat s atmosférou a hlavní hrdina má chování i dialogy těžce real, díky čemuž jsem se dokázal lehce ztotožnit s hereckým výkonem pana Afflecka a filmařským umem mistra Finchera. Samostatnou kapitolou je pak výkon Rosamund Pike, teď nebudu mluvit o její top prdelce, která je hotový plátýnko, na který bych se kdykoli mile rád podepsal. Jde mě o její herecký výkon, to co tam Rosamund předvádí je hodný hereckýho šampiona a Ros se tímhle hereckým výkonem kvalifikovala mezi absolutní hereckou extraligu. Stejný nadšení mám i z poslední čtvrtiny filmu, v ní totiž zavládne takový psycho dusno že by i sauny zaviděly. (03.10.2014)

Kdo by nechtěl svojí manželce otevřít lebku a podívat se, co se v ní děje? Best Fincher since 2007. Zejména první polovina brilantní. Způsob, jakým se Fincherovi podařilo elegantně vtělit dva nespolehlivé knižní vypravěče do vzrušující filmové řeči je hodný (ne)akademického obdivu. Obzvlášť proto, že film sice nedosahuje vrstevnatosti a naléhavosti knihy, ale dokáže ji vyvážit dravou ironií a jízlivou nadsázkou. Kritika krizí zkriplené společnosti, která se orientuje už jen podle odlesků a mediálních obrazů, je provedena s lehkostí a bez jakékoli křeče. Víc problémů mám s druhou polovinou, která uhne až k lehkému campu a hlavně v neodolatelně psychopatické karikatuře hlavní hrdinky si trochu ulehčuje práci, když od subtilní společenské kritiky a všímavé satiry na manželskou krizi utíká k šokujícím zvratům. Navíc v některých "temných" scénách jako by Ben Affleck (zbavený možnosti bránit se hovězím úsměvem) narážel na limity svého herectví. Nemůžu říct, že by mě Fincher bezmezně přesvědčil o smysluplnosti všech částí své hry, ale bez mučení přiznávám, že i s přihlédnutím k náročnosti předlohy a všech úskalí, které materiál skýtá, se mi původně lehce indiferentní postoj mění v hluboké uznání. Rád si tuhle Gone Bitch ještě jednou s odstupem zopakuju. (30.09.2014)