Dva dni, jedna noc

Škoda, že to není stejně tak dobře dohrané, jako je to rozehrané (a to i navzdory za vlasy přitaženému výchozímu bodu). Jenže vše co je na první půli navzdory tématu nemelodramatické, věrohodně ukotvené v realitě a naturalistické z ranku "ač tohle či tamto rozhodnutí (ne)schvaluji, tak plně chápu, proč se k němu ta která postava odhodlala a jak k němu došla", tak je druhá polovina srážená faktem, že postavy se mnohdy stávají spíše loutkami, které jsou vedeny skrze přes koleno lámaná "filmová" rozhodnutí, která šustí papírem až uši zaléhají. Ostatně i půda pro finální rozhodnutí se začně připravovat až na poslední chvíli a nikoli v průběhu celé stopáže. A nic z toho by nutně nemusel být až takový problém (přeci jen je to stále působivě podané i obdivuhodně odehrané; a není to jen o strhané Marion), kdyby však právě tyto aspekty nebyly zcela proti tomu, o co se to do té doby více než úspěšně snaží. (17.11.2014)

Chladná logika výrobní mašinérie versus depresemi rozemletý chudák. Na příběhu není zhola nic zajímavého či jakýmkoliv způsobem objevného - na mém názoru se možná podepsal fakt, že jsem několik let strávil v podobném kolektivu různorodých dělníků a nejeden podobný (mnohdy drsnější i jímavější, lidštější i arogantnější) příběh jsem sám zažil. Film není bojem odhodlaného člověka, protože nebýt podpory manžela a několika impulsivních rozhodnutí kolegů, Sandra by to desetkrát vzdala a třikrát spáchala sebevraždu; mnohem spíše je jednoduchou motivační formulkou, že úspěch přijde vážně až tehdy, kdy se naučíme nevzdávat - byť by to vítězství mělo být čistě osobní. Jako takový film funguje relativně dobře a všichni herci bez vyjímky odvádějí dobré výkony. Poněkud mi chybělo pouze objasnění charakterového pozadí - proč mívala Sandra deprese, kvůli nimž absentovala, případně jaká byla v období bez depresí - takhle ji divák těžko vnímá jinak, než jako nemocnou hysterku, která by vedle práce měla hledat především odolného psychiatra. Repetitivní vyprávění je záměrem, jemuž rozumím, avšak s nízkým počtem oživovacích bodů a poněkud antifilmovým přístupem bez viditelného vývoje (ve snaze o realistiku) se divák těžko brání útokům nudy. Jinak je ovšem příběh kouzelný ve své neutralitě; divák se totiž může jednoduše postavit jak za Sandru, která se stala obětí jednoduché obchodní logiky, tak i za jejího zaměstnavatele, jenž může ekonomicky zefektivnit produkci a logicky se zaměřil na likvidaci nejslabšího článku (systém bere vždy aktuální hodnotu, staré výkony jsou podružné). Možná je to kruté, avšak také ryze účelné. Doporučil bych jako náhled do situace všem těm, kteří nic podobného nikdy nezažili. (04.01.2015)

Niečoho podobného som bola svedkom svojho času v mojej práci a preto som si tento film precítila a "užila" niekoľkonásobne viac. Niektoré momenty sú zvládnuté perfektne, iné už menej a niektoré až príliš zaváňajú potrebami filmu napriek tomu mi zážitok nedokázali skaziť. "Vidíme len čísla nie ľudí..." veru áno túto pesničku som si pustila po skončení filmu. https://www.youtube.com/watch?v=OVIdrtAsuME (14.03.2015)

Z prvých dojmov až genericky natočený festivalový titul, ktorý je však v každom momente neskutočne autentický a o veľa veciach vypovedá. Sandra sa snaží presvedčiť spolupracovníkov v solárnej elektrárni, aby sa vzdali finančnej čiastky, ktorú im ponúka šéf, lebo to de facto znamená, že ju nasledujúci pondelok prepustia. Výborne štrukturované rozhovory, častokrát kladené na tie nepríjemné obrátky, ktoré pokúšajú aj inak veľkých kamarátov, ktorí sú donútení postaviť sa svojej cti naprieč a finančnej neblahej situácií bokom. Málo pátosu, dostatočná presvedčivosť a skvelá súčasná výpoveď pomerov strednej triedy, ktorú pokúša systémový chomút a ľudská bezočivosť v ňom. SPOILER: Vlastne, záverom, keď napokon dostáva hlavná hrdinka tú výpoveď, alebo si ju prakticky sama z viacerých alternatív zvolila, predsa len dostala chuť začať si hľadať novú prácu od nuly lebo pochopila, že je v jej okolí dostatočný počet empatických a slušných ľudí, bez ktorých by tento svet viedol ku kataklizme. Aj keď nestačil na ten pomyselný a zdieračský hlasovací systém vo vlastnej firme... KONIEC SPOILERU. (16.03.2018)

"Dva dny, jedna noc není jen dalším dardennovským triumfem na poli společensky naléhavého dramatu, ale současně dobrým důkazem, že za dokonale věrnými iluzemi skutečnosti nestojí náhoda, nýbrž poctivá, vyčerpávající dřina." Reflexe filmu na 25fps (31.05.2014)