Láska na karí

Vesměs příjemný film, který nemůže urazit. Hallström podobné žánrovky umí jako málokdo a tady to opět potvrzuje. Využil trumfů, které měl v ruce a vzhledem k tomu, že si jako poradce najal šéfkuchaře indického původu, je opravdu radost se dívat na přípravu všemožných pro nás exotických jídel a je jenom škoda, že kino ještě nepřenáší do sálu vůni. Hallström je natolik zkušený, že přesně ví, jak má dávkovat emoce a rozvíjet vztahy a po téhle stránce film funguje naprosto perfektně a vůbec nevadí, že nepřichází s něčím novým a celý námět už je notně vousatý a otřepaný. Spolehnout se může na Helen Mirren v hlavní roli, která očekávanou proměnu své postavy zvládla se svou typickou bravurou a za zmínku stojí i Om Puri, který je vtipným prvkem filmu a i přes jeho tvrdohlavost mu nelze alespoň trošku nefandit. Nechybí tu ani výborná a krásná kamera a taky úchvatná a naprosto pohodová atmosféra. Škoda jen, že to celé má dvě hodiny a občas se najdou místa, kde jinak svěží tempo drhne. Je třeba se taky smířit s tím, že všechno tu probíhá až moc ideálně a bezproblémově, ale to k těmhle žánrovkám na druhou stranu patří. The Hundred-Foot Journey je absolutně nenáročný film, který dá divákovi přesně to, co od něj čeká a měl by uspokojit obě pohlaví. 70% (04.09.2014)

Já mám tyhle věci ráda, zvlášť pokud voní Indií. A ještě raději mám, když správný multikulti film neaspiruje za každou cenu na ostrovtip či "reálnou" podobu rasismu v hávu blábolů nebo naopak přesladí problematiku, která se přeslazovat z principu nemá (nebo nedej bože nedá). Tohle ovšem od začátku jasně jede na vlně milé podívané, která vás v závěru vlastně urazit nemůže, protože by si to nezasloužila. Hallström po neúspěchu posledních let tak přišel s něčím, co na odpoledne ocení většina populace: nevtíravý děj, nevtíraví herci, nevtíravá představa o životě menšin, za to vtíravá vůně, vtíravá atmosféra a vtíravý happy end. (15.01.2015)

The Hundred-Foot Journey splňuje vše, co si představuji pod pojmem sluníčkový film. Pohoda hustá, že by se dala krájet, herci do jednoho sympatičtí, křišťálově čistá láska byla přítomna taktéž a z těch mála vypjatějších momentů čiší takový klid, že ani nemáte potřebu držet hlavnímu hrdinovi palce nebo s ním soucítit, protože prostě víte, že všechno dobře dopadne a on se rozhodne správně. To je sice někdy na škodu, ale ne tady. No ale hlavně je tu spousta jídla, které ve mě vzbuzovalo reflexy Pavlovových psů a lednice plná vánočních pochutin mi najednou přišla šedivá a fádní. Jako bonus bych zmínil roli Helen Mirren, ve které tento symbol britského herectví ztvárnil patriotku Francie i francouzské kuchyně. Docela by mě zajímalo, jak se na to Frantíci tvářili. 80% (27.12.2014)

Slušivej příběh dvou světů chutí, aroma a receptů, sídlících naproti sobě přes ulici, kde hustá rivalita víří ve vzduchu, společně s vůní jídel, plynoucí se z obou kuchyní. Francie versus Indie. Tak kdepak se líp vaří? Třeba to dopadne, jak fotbalovej špíl dvou cikánských mužstev... Takže jednoznačně bez branek. No nechte se překvapit. Pěknou podívanou. 75% (25.03.2015)

Je tomu už dávno, co jsem naposled viděl tak neuvěřitelně příjemný film jako je právě Láska na Kari. Z xenofobního hlediska musím pochválit tvůrce, protože tady mi přišel sympatickej úplně každej. A hlavně ta Indická rodinka, která se s vervou nakvartýrovala do baráku naproti vyhlášené restaurace, aby si tam otevřeli svoji. Prostě to bylo neuvěřitelně odpočinkové. Příběhem počínaje, postavami procházejíc přes to, jak to bylo natočeno konče. A popravdě mi vůbec nevadilo, že film má 122 minut. Já si užíval každou další minutu a čekal, co přijde dál, protože ta Indická drzost v té jedné malé francouzské vesničce mě absolutně sejmula. Co už jsem ale nepochopil, tak fakt, jak v tomto filmu byli ztvárněni Francouzi...kór někde uprostřed francouzských vinic ve vesnici, kde je těžké nepotkat francouzského vidláka. A hle, ono na potvoru tam každej mluví Anglicky. Trošku záhadička. (10.12.2014)