Sedem zhavranelých bratov

Rozprávkový príbeh vychádza z klasickej rozprávky Boženy Němcovej, ktorú som nielen nečítal, ale v živote som o nej nepočul ani slovo, čo samozrejme podtrhuje jej neodškriepiteľné kvality. Nechce sa mi veriť, že sa to toľkým ľuďom vážne páčilo. Buď sú tu všetci klamári a alebo, v tom lepšom prípade, len nehodnotí podľa pravdy. Príbeh sa mi vôbec nepáčil. Som zvyknutý, že Boženka Němcová teda za svoj život napísala lepší kúsky. Honba za záchranou siedmich vtákov, ktorá zahŕňala najmä trhanie a neskôr nekonečné sušenie žihľavy, ktoré zabralo dohromady zhurba polovicu stopáže, ma teda za srdiečko dvakrát nechytila. S žihľavou sa dá robiť veľa vecí. Môžete ich papať, môžete ich piť, môžete sa s nimi kúpať, môžete si ich dať na vlasy, na kĺby, môžete s nimi pohnojiť kvetinky, môžete s nimi zahnať kašeľ aj rýmičku, aj si ich môžete nasušiť, ale upliesť z nich košele , to som videl prvýkrát. Také tie veci, ktoré boli osoškované levíčky (masky, kostýmy, výprava) tu fungujú. Bohužiaľ mám taký pocit, že moc nefunguje zvyšok. Ešte teda pochválim Martičku Issovou, aj keď jej grimasy boli po chvíli skôr ľahko otravné. A pochváliť musím aj pár vtipov, ktoré mi pohli bránicou. Na film som sa pozeral v slovenskom znení, pretože, ako si môžete ostatne všimnúť, vládnem úplne skvostnú slovenčinou, takže som si to skrátka mohol dovoliť. Rozprávky všeobecne moc nemusím, ale na túto som bol celkom zvedavý. Katastrofa to síce nebola, ale išlo sa jej teda veľa naproti. Všetkým, ktorí tu strieľa hodnotenie ostrou muníciou musím ešte dodatočne vynadať, ak sa mi podarí na to nezabudnúť. Za ma dve hviezdy. Videné metódou 3, 2, 1, teraz, ktorá je tak tajomná, ako bola komnata v Harrym Potterovi. Pôvodne som zamýšľal napísať veľmi prepracovanou a komplexné recenziu, ale keďže ma stále niekto vyrušuje, tak bude musieť spoločnému dobru poslúžiť táto kratšia, ale stále úžasná verzia. (08.04.2016)

Nejlepší pohádka poslední doby, která si na nic nehraje, podařilo se dosadit pasující herce a Martha, jakkoliv jí někdy nemusím, předvádí úžasný pantomimický výkon. Doporučuji pustit, až zase "naše" televize spustí na Vánoce každoroční kanonádu trapností (zejména NOVA, která celý vánoční program zreprízuje přes rok a každý rok dvakrát). (14.12.2015)

Pohádka převyprávěná klasicky a originální hlavně v detailech, ale zaplaťpámbů za to, jak dobře funguje. Martha se mi v hlavní roli moc nezdála, protože její typ by spíš odpovídal postavě princezna bojovnice, ale jiní herci to vynahrazují. Co diváky ovšem okouzlí asi nejvíc, to je technické zpracování filmu. Krásná kamera, krásné exteriéry, velmi dobře zvládnutá přeměna krvavců v lidi. Sedmero kravců nespadlo z nebe, ale s přehledem strčí do kapsy snad všechny vánoční pohádky České televize, a tak při hodnocení zaokrouhlím nahoru. (28.11.2015)

Po dlouhé době konečně kvalitní česká pohádka, která si zaslouží srovnání i se zahraniční produkcí, protože ji může zcela bez okolků konkurovat. Rážova verze z roku 1993 měla rovněž něco do sebe, byla taková syrová a temná, nicméně film od Nellis se mi přece jenom líbil více. Sedmero krkavců je pohádka se vším všudy - disponuje nádhernými záběry a (v rámci tuzemské produkce) slušně udělanými speciálními efekty, vedle toho nepostrádá humor, obsahuje tajemnou zápletku a má takový ten milý pohádkový nádech. Zkrátka moc pěkně udělaná pohádka, která vedle zpracování zaujme i sympatickým hereckým obsazením a nevídaným způsobem herectví (gestika Issové). (01.02.2016)

O čem se veřejně mlčí, o tom se pokoutně šeptá. Proti sobě tady stojí dobro a zlo, mlčení a slova. Mlčení může znamenat snahu něco pohřbít, je součástí vykoupení, mlčí se tam, kde slova nejsou třeba a mlčí se ve chvíli, kdy žádná slova nestačí. Druhým zásadním motivem jsou slova, zejména síla lži. Stejně jako nejde vrátit vyřčené slovo, stejně jako se mlčením nic nepohřbí, tak i ze sebeabsurdnější pomluvy vždycky něco ulpí. Ponaučení se z toho nenásilně sypou, jako peří z duchny natřásané Perinbabou, prakticky od úvodních titulků a já jen doufám, že se aspoň někteří rodiče, jejichž dítko dělá psí kusy od rána do večera, chytnou za nos, že je to důsledek jejich pedagogického selhání. Máme tady dávné tajemství, kouzla, snahu nějaké zlé babice (dokonale odporná Sabina Remundová) dosadit na trůn vlastního potomka místo řádného následníka (popravdě, je to jen do extrému dohnaný přirozený přírodní boj o zdroje, takže démonizování tady není úplně na místě), záhadnou postavu, která není úplně tím, čím se zdála být, odhodlanou a naprosto věrohodnou hlavní hrdinku, citlivého nevzhledného, a přesto velmi sympatického, hlavního (slovo hrdina se tady použít nedá a jiné mě nenapadá) a pak ňoumu, který vypadá, že je zlý a že on bude hlavním záporákem, aby se po chvíli ukázalo, že to je jen nezralý rozmazlený blbeček. Abych nezapomněla, taky tu máme ústředních sedmero krkavců, kteří i v podobě ptáků jsou Bohdance plnokrevnými sourozenci se vším, co k tomu patří, ať už je to láska a péče (stavění hnízda, přivedení pomoci, když potřebuje, nekompromisní zastání při pálení čarodějnic), nebo škodolibé sourozenecké pošťuchování (dokonalá trefa na obvaz, ukradení romanticky oprašovaného kvítku od milého). Bohdanka jim sourozeneckou lásku se vším všudy víc než bohatě oplácí, krom velké ústřední oběti i cestou se zraněným krkavcem, což jí nebrání po sourozencích házet boty, když se na ně rozzlobí. Modernizace pohádce prospěla, sice to setřelo pohádkově historizující nátěr, na druhou stranu se tím zvýšila srozumitelnost pro cílovou skupinu, kterou rozhodně nejsou malé děti. Pohádka, kde každá postava má svůj uvěřitelný motiv, kde se postavy vyvíjejí, kde jsou láska, nenávist, strach, vtip, závist a odvaha předvedeny v uvěřitelných podobách, je důstojným soupeřem (či raději souputníkem) klasickým pohádkám, s nimiž jsme vyrůstali. Děsí mě jenom jedno. Setkala jsem se s názorem, že to je feministická pohádka, kde není žádná dějotvorná mužská postava. Co na to říct? Je to pohádka o holce, která vysvobozuje bratry. Muži, kteří se tu vyskytují, nejsou žádná ořezávátka - pekař, který se ženou čelí veřejnému mínění při záhadném zmizení sedmi dětí, panovník, - otec, který bez váhání zachraňuje dítě před padajícím kamenem, hendikepovaný chlapík, který na sobě zapracuje a je oporou své ženě. Nejsou hlavními postavami, a proč by měli být? Nebylo těch naprosto pasivních osvobozených princezen už dost? A není na světě kopřiv víc, než kdy bylo draků? Pěkně to paní Němcová napsala. (15.06.2015)