Pojedeme k moři

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

... a potom, že nejde točit ze současnosti a tvůrci jsou „nuceni“, uchylovat se k tolik vděčnému (po)totalnímu tématu. Jasný důkaz toho, že točit se dá skutečně o všem. Nápadité, hravé, přirozené, na nic si nehrající, plné všudypřítomného nadšení. Jasný důkaz toho, že v jednoduchosti je krása a síla. Musel bych zapátrat hodně hluboko v paměti, kdy naposledy jsem měl takovýto příjemný pocit, u sledování českého snímku. Pojedeme k moři působí jako svěží vánek v zatuchlých zdejších vodách a v kontextu všech těch paniců na nic, (u)lovených miliardářů, (u)kradených Dagmar, Babovřesek, (z)krocených krokodýlů apod.se téměř nechce věřit, že tohle natočil mladý český (debutující) režisér. Jak vidno, jde to i bez „celebrit“, s neokoukanými tvářemi a bez „skrytých“ reklam, neúprosně, na nás diváky, útočících v maximálně desetiminutových intervalech. Chyb(k)y by se samozřejmě našly (za všechny závěr), ale vše přebíjí ta upřímná snaha vyprávět příběh (tuším, minimálně lehce autobiografický) a absence jakéhokoliv kalkulu. To se potom snáze resp. tuze rády, přivírají oči..... 80% (31.12.2014)

Vzpomínám si na úplné začátky teenagerského idola Jirky Mádla ve filmové brandži, jenž ho bezpochyby proslavila role Jáchyma v kultovní komedii Snowboarďáci (2004). O 2 roky později se předvedl jako Filip v obdobné, střelené komedii s názvem Rafťáci. Postupem přibývajících let se jeho herecká, filmografická databáze čím dál více rozrůstala a nejednou se z mladého snowboard-rafťáka stal prvotřídní, český herec. V roce 2004 vstoupil Mádl do hereckých vod, tehdy zřejmě ještě netušil, že o 10 let později dá najevo své skryté režijní sklony a bude diváky vyzývat k tomu, aby navštívili jeho režijní debut v kině, kde si zahraje i Mádlův velký vzor Ondřej Vetchý. Pojedeme k moři "dokumentárně" vypráví příběh o jedenáctiletém Tomáši, který se chce po svém velkém vzoru Miloši Formanovi stát velkým a uznávaným režisérem. Když dostal k narozeninám vyšperkovanou zrcadlovku s vestavěnou kamerou a střihacím programem, neváhá a rozhodne se natočit film o své rodině. Čili celá dějová linka nás postupem času seznamuje s postavami tatínka, maminky, babičky a hlavně Tomášova velkého kamaráda Harise. Tomáš (Petr Šimčák) a Haris (Jan Maršál) zpočátku vtipnou formou dokumentují svůj každodenní způsob strávení dne, první láska, nějaké ty legrácky apod. Postupem času se celý děj najel na vážnější břehy a mladí dokumentaristé chtějí přijít na kloub jedné velké záhadě. Režijní debut Jirky Mádla Pojedeme k moři je úžasnou ukázkou toho, že v jednoduchosti je krása! Je neuvěřitelné, jakým způsobem mě tento snímek, který se svým technickým pojetím podobá kombinaci vlogu (video blog) a Found footage (styl natáčení, ve kterém po celou dobu drží hlavní postava kameru v ruce, což se nejvíce využívá u hororů). Celý příběh filmu je poskládám z mnoha zápletek a point, které se na závěr stmelí do jednoho velkého, emočního a grandiózního finále. (24.04.2014)

Jiřího Mádla jsem dosud bral jako výborného herce, který bohužel málokdy hraje v dobrých filmech. Jenže není dobré ho podceňovat, protože sám si takový dokáže napsat i natočit. Jeho dětský experiment je hravý už od úvodních titulků, ale nemá problém ve vhodný čas absolutně zvážnět. Perfektní je zejména vedení dětských herců, kteří tu vypadají naprosto přirozeně a na rozdíl od drtivé většiny jiných českých filmů se chovají jako děti svého věku (a to nemluvím jen o dvou hlavních hrdinech). Na sebe trochu sebeparodicky autor upozorňuje pouze ve scéně nevydařeného rande, kdy jde dvojice na film s ním v hlavní roli, a dokonce jim lístky prodá osobně jeho režisér. Jen tak dál! (17.04.2014)

„Láska, sex, něžnosti…to ve filmu bejt musí!“ Tenhle film mi asi konečně otevřel oči; jsem velmi špatným studentem filmové teorie, když na snímku nehledám všechny ty chyby, které „zasvěcení“ odhalili (při pročítání opravdu zničující recenze nejmenovaného českého filmového kritika jsem se pobavil, jak už dlouho ne-naštěstí mě to napadlo až po zhlédnutí Mádlova počinu a nedostalo se mi tak vyzrazení pointy předem). Pojedeme k moři jistě není dokonalý film a těch různých detailů se mu dá vyčíst spoustu. Všechny ovšem podle mě souvisí s tím, zda divák chce přistoupit na režisérovu hru zvanou „dětský pohled na věc“ či ne. Pravda, u řady scén mi přišlo chování 2 malých hrdinů na hraně, ale rozhodně bych si netroufl odsoudit film s tím, že „takhle se dnešní děti přece nechovají“ (mnoho jednotlivců jistě ne, ovšem někteří, soudě i dle osobní zkušenosti, ano). A to je ke „zdrcující“ kritice tak nějak všechno. Film je totiž jinak velmi svěží, originální, nápaditý, často úsměvný (místy až zábavný), a když pominu ty nejvážnější momenty, tak i docela pohodový (nebo alespoň po jeho určitou část). Mádlova práce s dětskými herci mi přijde výborná, dokonce i lépe zvládnutá než s těmi dospělými (např. k závěru trošku prkenný Vetchý). Co se týče zdařilé „detektivní“ pointy, tak ta se jistě dá od určitého momentu předjímat, ale nemyslím si, že zcela uhádnout. A na rozdíl od jiných jsem naopak přesvědčený, že vybrat si za debut takovýhle snímek je mnohem odvážnější a realizačně těžší, než kdyby šlo o „klasiku“, protože tohle dílko se mohlo pod vedením jiného režiséra „krásně“ rozpadnout a už by ho ten daný jedinec taky nemusel posbírat. A to se tu rozhodně nestalo, takže slušné 4* mi přijdou zasloužené. „Babi….nezdá se ti u nás poslední dobou něco divnýho?“ – „Jo. Kradeš mi sladkosti a nechceš jít se mnou na labutě.“ (26.01.2015)