Pojedeme k moři

Hodnocení Pojedeme k moři se zde nějakou dobu drželo v, pro český film, nezvykle vysokých číslech a já byla velmi zvědavá, jak se Jirkovi Mádlovi jeho režijní prvotina povedla. Zpočátku je to takové amatérské kamerové oťukávání, až jsem si říkala, kdy se začne dít něco... většího. A ono začne. Najednou se ocitáme uprostřed domácího násilí a jedno velké tajemství je na dosah svému objevení. Kamera malého Tomáše nám ukazuje, jak silné je jeho přátelství s kamarádem Harisem. Tak silné, že si ho nenechají vzít ani od žádné třídní krasavice. Mezitím Tomáš začíná přicházet na kloub jednomu tajemství, které mu však může zcela změnit život. Ono odhalení divák jistě brzy vytuší, jenže ono to má ještě jeden háček. Petr Šimčák si ve své roli vede výborně a rozhodně nepůsobí jako malý kluk, co neumí hrát, amatérismus nebyl znát:) Jiří Mádl dokázal do naší upadající filmografie vnést jemný závan čerstvého vzduchu a vůbec by nebylo na škodu, kdyby se tak dělo častěji a od více režisérů. (01.03.2015)

Takže v krátkosti. Absolutní píčovina. I v případě, že kvalitu vztáhnu na naše současné příšerné poměry. V podstatě jediné nenudící momenty jsou střípky z příjemného jugoslávského soužití. Zbytek je zcela o hovně. Dvě přihřáté a absolutně otravné děti, které jsem nedovedl vystát, si hrají na velké režiséry a točí sračky. Trošku mi to stylem připomnělo takovou tu píčovinku o klukovi z autobusu co jednu dobu ovládala youtube a moji bránici. Nyní už se slečna živí jako hustá rapperka. Doporučuji klikat jen v případě silného žaludku a tvrdé povahy. Tohle je v mých očích zcela obdobná sračka. Myslím si, že Jirka Mádl patří přeci jen spíše k tomu lepšímu, co u nás žije a tvoří. S touhle sračkou to ovšem v mých nekritických očích těžce přepískl. Absolutně se na to nedá koukat. Po všech stránkách se jedná o nepopsatelný paskvil a já u sledování fyzicky trpěl. (19.03.2015)

V tak milé překvapení jsem u českého filmu už ani nedoufal. Jiří Mádl není žádný můj herecký oblíbenec, ale to co si napsal a překvapivě i zrežíroval mi popravdě vyrazilo dech. Myslím, že naši "renomovaní" režiséři dostali tímhle dílkem dost na zadek. ... Vzhledem k tomu, že jsem den před shlédnutím filmu viděl, jak se při předávání českých lvů všechna pozornost upřela na romskou problematiku, přišlo mi opomenutí tohohle filmu jako velká chyba. (23.02.2015)

Někdy stačí málo. Podívat se na svět dětskýma očima v ich-formě, mít po ruce kameru v zrcadlovce a potloukat se po Českých Budějovicích. Tam by ostatně chtěl žít každý. Jiří Mádl to štěstí měl a natočil ve svém rodném městě odzbrojující, bystrý debut s přebytkem dobrých nápadů a zmrzliny. Školní, rodinné, ale i fotbalové prostředí vystřihl na jedničku, nemluvě o tom, že tak parádní dětské herce jsem neviděla od dob Tomáše Holého. Možná je to tím, že jsme s Mádlem vrstevníci, možná tím, že mu chybí rádobyartové manýry z FAMU, ale naopak je vidět poctivé řemeslo a hravost někoho, kdo sní o tom, že se stane velkým filmařem a dobude Hollywood. A proč vlastně ne? To See the Sun(dance) ! 75% (23.03.2014)

Podstatné je to, čo režisér vystihol vierohodne. Svet detského vnímania sveta, nech je akokoľvek uletený, z pohľadu dospelého možno až šialený a bláznivý. Vydarila sa aj konfrontácia sveta detí so smrťou, sexom alebo bitkami rodičov. Hoci v prípadoch domáceho násilia a mentálne postihnutého tvorcovia až príliš podľahli všeobecne páčivým efektom. Konkrétne sa to prejavilo v gýčovom zábere dotyku zdravej a postihnutej ruky v žiare Slnka. Evokuje záber z filmu E. T., čo bol hádam prvý mainstreamový veľkofilm o strete normálneho a postihnutého (možno preto je v úvode Spielberg chlapcom-začínajúcim režisérom tak radikálne odmietnutý). Vyústenie problému s domácim násilím zodpovedalo zase odpovediam z psychoporadní dneška na otázku, ako to riešiť. Poradne vravia: rozdeliť rodinu! Nápravy sa údajne nikdy nijako nedočkáte (ani po smrti - viď horory, kde strašia duchovia zlostníkovi a ježibáb, čo za života strpčovali život myšlienkami, ohováraním a činmi každému, kto pôsobil len trošilinku šťastne či bezstarostne). Tieto výhrady spolu s nešvárami skoro všetkých českých filmov (rozjuchaná pieseň a počas nej sada prestrihaných záberov ukazujúcich veselý život hrdinov filmu) spôsobili, že hviezdička išla dole. Zvyšok fajn. Poznámka: Chápem aj reakciu Tetsua a jeho recenzie, ktorý sa v nej musel vymedziť voči každému, komu sa film páčil slovami "nechápou co je to umění", "mají na film nízká kritéria", prípadne, že "mají nedostatek fantazie či empatie". Film, nakrútený z pohľadu chlapca je podľa neho "spíš materiál pro psychiatra" a divákov v diskusii obviňuje, že videli teda určite menej filmov ako on. Chápem Tetsua. Má najviac osvalený modzog medzi kritikmi. Jeho slová musia byť teda tiež silné, pružné a ohybné. Nepriepustné a pevné. Nezlomné a hrdé. Ako vravím - chápem aj postoj Tetsua. (13.11.2014)