Na vine sú hviezdy

Po větší část stopáže mi byl film nečekaně sympatický, a to z toho důvodu, že se nejednalo o tak samoúčelné a laciné citové vydírání, jakého jsem se obával. A když se to pak ke konci zlomilo a najelo se přesně na ty citově-vyděračské koleje, jež to do té doby spíše umně křižovalo, stejně jsem podlehnul. Ten film to vyhrál hlavně tím, že oba hlavní představitelé své roli zvládli zahrát značně sympaticky. Vlastně jsem se celkem těšil, jak na něj budu sarkasticky zlý, ale nemůžu. (19.08.2014)

Jo, Josh Boone prostě ví, jak pracovat s postavami, a navíc umí v první polovině vybudovat pohodovou atmosféru i z tématu, od něhož by to divák vůbec nečekal. Pravda, z hlediska charakterů má tentokrát trochu snadnější práci, jelikož sehranější dvojici už asi obsadit nemohl. Shailene Woodley je zase cute a Ansel Elgort aspiruje na sympaťáka roku. Škoda dosti přestřelené stopáže, která natahuje jednoduchou story až příliš a přidává tak řadu nehodících se kýčovitých momentů. I přesto ovšem již druhá Booneova trefa do černého. 70% (30.05.2014)

"I fell in love the way you fall asleep, slowly, and then all at once." Už tady sedím tak deset minut a přemýšlím co bych k tomu filmu tak mohla napsat. Když jsem se dozvěděla, že bude filmová verze, tak jsem nebyla zrovna nadšením bez sebe, moc jsem si to nedokázala představit, ale musím konstatovat, že jsem byla hodně mile překvapená. Všechno to působilo příjemně a přirozeně a vůbec to nepůsobilo jako klišé, čehož jsem se bála. Obsazení hlavních rolí bylo dobré, i přes moje výhrady k Anselovi to zahrál dobře. Jak jsem čekala, konec se neobešel bez slz, ale naštěstí jen v umírněné míře. Asi na to budu muset časem kouknout znovu, ale zatím teda 5* "Okay? Okay." (16.06.2014)

„Keď som v nemocnici pýtali na stupeň bolesti, nemohla som hovoriť, tak som ukázala číslo 9. Sestrička mi neskôr povedala, že som bola veľmi odvážna, lebo bolesť určite bola na desiatku. No ja som si desiatku šetrila na dnešok.“ Film má viac ako dve hodiny, ale hoci je mierne zaliečavý, občas stráca tempo a nasilu sa snaží byť odľahčený a vtipný, ku koncu si uvedomíte, že práve tým vás (ne)paradoxne dostal. Že vám prvú hodinu okolo nôh jemne omotával lano a potom pritiahol a mal vás. Niekomu sa môže zdať, že snaha tvorcov „odvážne a drzo“ hovoriť o rakovine s čiernym humorom je super, ale v 50/50 to podľa mňa fungovalo o čosi lepšie. I tak je ale výsledkom mierne nadpriemerný a ku koncu dojemný. Cynický prístup k rakovine nemôže vydržať celé dve hodiny, preto navštívime Amsterdam (vrátane WTF scény z múzea Anny Frankovej) i muža, ktorý je na hovno človek, ale je dobrý spisovateľ. Ku koncu sa príbeh, pomerne podľa očakávaní, zlomí a nastáva tragédia, no aj tak vás táto tragédia prekvapí, keďže... (01.01.2017)

Neříkám že by mě to snad nějak šíleně dojalo, ale byl to každopádně moc hezký film o lásce, podpoře a porozumění mezi dvěma mladými lidmi, kteří se každý potýkají s nějakou nemocí. Líbilo se mi, že to není klasický ufňukaný film o zhoubné nemoci, která stojí v cestě lásce, ale že tady je to naopak bráno s velkým nadhledem. Místy to dokoce bylo i roztomile vtipné. To si zaslouží velké plus. (Viděno v letadle společnosti Lufthansa, bohužel jsem si tedy s jejich sluchátky nemohla dosyta užít zvuk, ale i tak pěkný zážitek.) ~(4,0★)~ (25.10.2014)