Na vine sú hviezdy

,,V TĚCHTO CHVÍLÍCH, NEDOKÁŽU MYSLET NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ ZBYLA. POKUSTE SE ZACHYTIT ŠTĚSTÍ UVNITŘ SEBE. POMYSLETE NA TU VŠECHNU KRÁSU KOLEM VÁS. A BUĎTE ŠŤASTNÍ."... /// Jestli jsem při sledování Divergence hledal správnou roli pro Shailene Woodley, tak tady ji našla (dřív než já). Říkejte si co chcete, lepší je bejt bohatej a zdravej, než chudej a nemocnej. A nezmění na tom nic žádnej hezkej film, plnej rakoviny. Po části, který vládne vtipná a ironická Hazel, následuje (jinačí) náctiletá romantika. Nevím jestli šťastná nebo pozitivní, ale rozhodně se u ní utopíte v moři slz, páč vás donutí špekulovat vo tom, co je a co není fér. A že nevydíraj? Ale vydíraj, páč to bojovníci, co musej umět žít s bolestí dělaj. Dojemný vydírající drámo, plný mouder (LIDÉ NEROZUMÍ SLIBŮM, KTERÝ DÁVAJÍ…), se spoustou pravdy, v jednom krátkým nekonečnu. Tohle si asi žádná drsná povaha ujít nenechá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal John Michael Green, číst nebudu. 2.) Parchant má raka (a neváží si toho). 3.) Mám to 50 na 50. 4.) Thx za titule ,,arilka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (16.09.2014)

Takže to máme: nemocná holka se seznámí s nemocným klukem, navzájem se podporují a zamilují a je to podle knihy a je to momentálně hit. Pochopím, že si tenhle film najde svou cílovou skupinu, možná že se bude skládat hlavně z mladých lidí, kteří ve skutečnosti nejsou "v klubu". Mluví se tam hojně o smrti a umírání, většinou s podivným nadhledem a humorem nebo se naopak vedou řeči jak v antické tragédii. Finišovalo se od poloviny filmu a tak moje slzné váčky, na které jsem, mimochodem, měla vztek, už pak neměly co dát. Hlavní představitelka byla výborná, její projev mi přišel jako spásné tlumítko mezi všemi hroty, hodila by se tak do podobného ale klidnějšího Tady a teď. Pokud bych ale chtěla doporučovat k tématu, tak Cenu za něžnost nebo 50/50. (24.09.2014)

Okay, Hazel Grace? Chvíli do smíchu, chvíli do pláče - a celou dobu se zaťatými pěstmi, fandící jednomu zázraku. Jim sice hvězdy nepřály, ale nám docela ano. Vždyť jsme mohli vidět strhující, intimní a tuze osobní love story. Osobní ne proto, že má Augustus doma plakát Mass Effect nebo protože s Hazel sleduje Buffy. Dokonce ani ne proto, že bych někdy chodil s dívkou-granátem. Ne, je to proto, že do posledního dechu obdivuju to, jak si dva lidi - i přes nemoci, bolesti a srdcervoucí zklamání hrozící každým dnem - dokážou dát navzájem všechno. A kdo někdy miloval, ten chápe, že úsměv se slzou v oku je v případě těchto Hvězd setrvalým stavem. (12.06.2014)

Úvodní hodinka ve mne vyvolávala dosti rozporuplné pocity a příliš mě za srdíčko nechytila. Filmů o rakovině už jsem viděl spoustu a po úvodních minutách jsem nabral falešného dojmu, že tenhle bude jen jedním z mnoha. Opravdu připomínal obyčejný snímeček o jenom mladém cool páru, kde jeden našel v druhém spřízněnou duši a společně si užijí poslední chvilky svých životů. Film začal být ovšem neskutečně intenzivním po střetnutí s velice příjemným panem spisovatelem. Jako by se všechno rázem změnilo. Emoce ve mne najednou začaly bujet jako rakovinné buňky. Vůbec mi nevadilo to všudepřítomné citové vydírání. Nechal jsem se vydírat hrozně rád. Některé dialogy byly vskutku impozantní a hrozně intenzivní. Mnohokrát se mi slzička proháněla poslední zatáčkou. Sem tam se samozřejmě dialogy překlenuly do sraček, ale tak to už prostě chodí. Můj zážitek byl zřejmě umocněn tím, že jsem snímek sledoval s osobou, na které mi opravdu hodně záleží. Filmu celkem slušelo i herecké obsazení, ačkoli většinu aktérů nemám moc rád. Velice příjemný byl i soundtrack, ačkoli většina těch slaďáren není mým šálkem čaje. Zde ovšem skvěle dotvářel dramatickou atmosféru. Snímek se mi dost líbil. Samotného mě to překvapuje. (13.08.2016)

Říká se, že láska a nemoc si nevybírá, prostě přijdou většinou tehdy, když je člověk nejméně čeká a je proti nim bezbranný. Zatímco láska v člověku probouzí radost a opojnou náladu, nemoc přináší smutek, utrpení a strach. V tomto romantickém dramatu se oba tyto protipóly, tedy láska a nemoc, tak nějak vzácně protnou a spojí dohromady. Jen díky nemoci vznikne lovestory, přičemž tato láska mezi dvěma mladými nemocnými lidmi bojuje o každý další den, kdy může existovat a kdy se může rozvíjet. Hvězdy nám nepřály je krásný film o smutných věcech, ale i takový může a umí být život a já jsem rád, že jsem si mezi mnohem většími filmovými trháky a mezi filmy se zvučnějšími hereckými jmény v kině vybral ke zhlédnutí tento malý nenápadný film ze života, který už svým tématem a svým pojetím vybočuje z toho, co nám česká kina a čeští distributoři běžně nabízejí. Knižní předlohu jsem nečetl, z herců jsem znal jen Sama Trammella (díky seriálu True Blood) a Willema Dafoe, a naprosto mi to tak vyhovovalo. Bohužel film nesplnil má očekávání úplně na sto procent, za prvé mě nedokázal rozbrečet (a to mě dokáže rozbrečet skoro každý smutnější filmový konec), za druhé mi tento film přišel chvílemi až moc dlouhý a roztahaný, a za třetí jsem měl chvílemi problém vcítit se do hlavních hrdinů a nějak více s nimi jejich příběh prožívat. Ale tyto nedostatky mohly být způsobeny především mými neobyčejně vysokými očekáváními, kdybych si to zapnul někdy v sobotu nebo v neděli večer na placeném filmovém kanále a nic od toho nečekal, možná bych byl nadšen, ale když už jdu na nějaký film do kina, přece jen od něj mám nemalá očekávání. Ale ve výsledku film hodnotím jako silně nadprůměrný a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. (09.06.2014)