Na vine sú hviezdy

Od filmu jsem očekával, že bude plačtivý, smutný, tragický, močopudný (chtělo se mně u něj chcát), předlouhý, předvídatelný a zamilovaný. A můžu napsat, že i takový byl. Jenže neplánovaně vyvolal spekulace o mé inklinaci k fetiši. Sám netuším, zda představa, že píchám holku s hadičkou v nose, je srovnatelná s píchotem holky s piercingem v nose. Když mě tato myšlenka náhle přepadla, až do konce filmu jsem se bál, abych v něm nenašel odpověď. Chtěl jsem i nadále setrvat v bláhovém nevědomí. Sexuálních zkušeností přece jen pomálu, naštěstí jsem z toho lišácky vyvázl. A definitivně mohu prohlásit, že mně na smrt nemocné pacientky nevzrušují, amputované nohy se mně hnusí, a že píchat holku se zlomeným srdcem, což se mně v minulosti stalo, není totéž, jako obšťastnit holku v pokročilé fázi rakoviny, kdy nám bující metastáze u toho pějí rekviem. Neklid málem způsobil, že jsem si přestal všímat kvalit filmu. Než se párek z Rakovníku do sebe zamiloval, bylo vše dobře posazené. První jejich "lovískování" ovšem odneslo všechny kry originality i příjemně vtipného nadhledu, přičemž jsem už jen druhou polovinu vyhlížel, kdo si vytáhne Smrťáka Lohniského, a spustí se nějaký smutný song. Nebylo vůbec těžké identifikovat, kdo se z těch dvou titulek nedožije. Z dvojice na smrt nemocných milenců překvapivě lépe zahrál Ansel Elgort, což jsem nečekal. V jiných filmech nepředvedl vůbec nic. Shailene Woodley fakt horší, účes na nic, ale zase sám to odehrát nemohl, takže tam prostě byla. Willem Dafoe byl dobrá figurka, jeho ožralý spisovatel to rozjel, o zábavu se zase staral Nat Wollf. A určitě nepochválím dvouhodinovou stopáž. Ta je přepálená, občas bylo nemálo znát, že příběh nemá moc co vedlejšího nabídnout. Cestovatelská vsuvka v podobě cesty do Amsterdamu, na jejímž konci nás čekal frustrovaný spisovatel Dafoe, byla hodně křečovitá. A zobrazování esemesek v "dětské" grafice mohli vynechat. I přepečliví rodiče už mě srali. Nenadálý příchod pohrdavého Dafoe na pohřeb, to byl nejhorší scenáristický fail z celého filmu. Úplně to pokazilo auru kolem jeho zvláštní postavy. Vesměs film disponoval příjemným pocitem z blížící se smrti náctiletých, což se o každém filmu z podobného ranku prohlásit nedá. 8/10 (16.01.2018)

Nechápu, kde se bere ta potřeba nadějný a sympatický film potopit naprostým utopením v slzách. Začátek byl fakt slibný. Hlavní dvojka, ze které jsem měl už předem větry, neb Elgort vypadal podle fotek víc jako holka než Woodley a naopak, si mne hned získala svou sympatickou neokoukaností a positivním přístupem k životu (a smrti). Byla prostě radost se film koukat, (ne)příjemně překvapil Dafoe a už jsem se tak vnitřně šteloval i na těch pět hvězd. Potom jsme začali přisypávat cukru, což mne tedy zklamalo, ale na druhou stranu jsem si říkal, co by to bylo za americký film bez trochy toho patosu. Ano, trochy. I tady se sice našly lepší momenty (házení vajíček s Isaacem), ale celkově už to šlo celé do kopru, falešným pohřebem počínaje a doopravdickým konče. Je to škoda, ale nedá se svítit. Ten konec byl hrozný... a hlavně zbytečný. Každému bylo jasné už z první půle, jak moc se milují atd atd... 60% (05.06.2014)

Upřímně? Čekal jsem to mnohem horší, možná proto je mé hodnocení takové mírné. Totiž, The Fault in Our Stars je typicky dívčí film, (nejsem někdo, kdo by měl 500 + přátel na Facebooku, ale raději nebudu počítat, kolik kamarádek o tomhle filmu psalo různé, většinou uplakané, statusy) který ale má něco do sebe. Jistě, s některými scénami (či životními filozofiemi, viz. nošení cigaret, jen abys vysvětlil svůj pohled na svět) nemusím souhlasit, ale jak říkám, čekal jsem něco, co bude docela nestravitelná nuda. Dostalo se mi ale vcelku fajn filmu, který na jedno podívání se dá přežít bez trvalejší újmy, hlavně díky sympatické Shailene, kterou začínám mít čím dál radši. 70 %. (28.11.2014)

Romantika jak se patří, při které ani nemoc není překážkou. Mně se to celkem líbilo, chvílema je film milý, vtipný, ale dokáže zapůsobit i na temnou stranu emocionálního bití, tutíž se snaží i trochu hrát na city, ale zase tak na škodu to není. Nic není růžové, ale i kvůli pár příjemným chvílím stojí za to žít. (26.11.2016)

První dvě třetiny filmu jsem věřila, že se obtížného tématu smrtelně nemocných (skoro)dětí a jejich pozůstalých Hvězdy nám nepřály zhostí s nadhledem, a přesto s citem. Dlouho se to daří - postavy jsou sympatické a vtipné, čistá první láska ústřední dvojice je prostě k sežrání (i když nereálná - žádný osmnáctiletý hoch není tak úžasný a romantický jako Gus). Jenže ke konci mě film začal emocionálně ždímat, a to já nesnáším. Vyloženě je mi fyzicky nepříjemné, když mě film nutí brečet. Prostě to k divákům není fér - takže body dolů. Objektivně ale docela fajn neobvyklá romance, která vás vezme na emoční horskou dráhu. (03.06.2014)