Réžia:
Josh BooneKamera:
Ben RichardsonHrajú:
Shailene Woodley, Ansel Elgort, Willem Dafoe, Laura Dern, Nat Wolff, Lotte Verbeek, Sam Trammell, Mike Birbiglia, Maurice Nathan Weert, Emily Peachey (viac)VOD (4)
Obsahy(2)
Hazel a Gus sú dvaja výnimoční tínedžeri, ktorých spája ironický čierny humor, pohŕdanie konvenciami a predovšetkým láska. Ich vzťah je o to neobvyklejší, že sa zoznámili na stretnutiach skupiny pacientov bojujúcich s rakovinou. Šestnásťročnej Hazel Grace Lancasterovej pred troma rokmi diagnostikovali rakovinu štítnej žľazy. Na terapii sa zoznámi s rovesníkom Augustom Watersom, pacientom vyliečeným z leukémie, ktorý na stretnutiach skupiny podporuje svojho chorého kamaráta. Keď sa ich vzťah začne prehlbovať a z obyčajného priateľstva sa zrodí láska, Hazel sa snaží zachovať si odstup, pretože sa bojí, že už čoskoro zomrie a Gusa jej smrť poznamená. Ale Gus sa snaží splniť jej najväčšie želanie - letieť do Amsterdamu a stretnúť sa s obľúbeným spisovateľom Peterom van Houtenom, aby získala odpovede na svoje otázky k jeho knihe. Čaká ich veľké dobrodružstvo, ktoré Hazel prežíva s niekým, koho sa konečne nebojí milovať. Obaja majú veľmi rozdielne pohľady na svet a odlišné predstavy, čo je dobre prežitý život. Vďaka láske však spoznajú, že aj krátky život môže byť bohatý. Aj za niekoľko mesiacov sa dá prežiť malá večnosť a niektoré nekonečná sú väčšie než iné. (TV JOJ)
(viac)Videá (18)
Recenzie (810)
Ansel Elgort je tak nesympatický spratok, že všetko ostatné mi bolo v tomto filme ukradnuté. Šajlín mi je naopak dosť sympatická, čo je čisto subjektívny názor, takže to, že hrá prihoretú sedemnástku, zaľúbenú do prihoretého teenagera, je podľa mňa pod jej úroveň. Osobne som tu nenašiel nič, čo by toto extrémne sujetové klišé nejakým spôsobom obohatilo a určite to neboli ani dialógy a ani tá výprava. Že sme si na chvíľu odskočili do Amsterdamu, za to vážne tvorcov chváliť nebudem. ()
Více laciného citového vydírání na minutu stopáže není ani v reklamě na útulek opuštěných zmrzačených zvířátek v poslední fázi rakoviny. Přičemž v prvních minutách je řečeno, že toto není jen další hollywoodská pohádka, s přimhouřením oka je to pravda sotva z půlky, protože je to jen další hollywoodská krmě poburťaček, jenž se snaží prodávat osudovost. Bohužel papírové postavy a schéma přesně žádaného konceptu, bez špetky nápadivosti, smrdí až za humny. 30% ()
Zhruba po půlhodině vcelku příjemnýho cynismu a v úvodu deklamovaný antiklišovitý nadsázky nastoupí na scénu nesnesitelnej rakovinotvornej (říkejme tomu třeba 5D) chcanec (indie)klišé (zájezd shůry, Anna Franková, zlej spisovatel s "tajemstvím", vaječná pomsta, alternativní cajdáky, protože Peter Gabriel je "too mainstream"), sladkobolnejch keců (skoro všechno, co si ti dva mamlasové s rakovinou pravděpodobně na mozku řeknou) a nekonečnýho pláče na povel, že jsem měl po skončení pocit jako by mě někdo dvě hodiny polejval karamelem. A já NESNÁŠIM karamel! Jak byl Boone ve Stuck in Love u zaláskovanejch scén lehkonohej (protože si je sám napsal), je tady přikurtovanej k zemi těžkotonážní koulí instantní, neupřímný dojímavosti a estetickýho maskování opravdový bolesti. Anebo snad věříte, že holka s takovýmhle stadiem raka má podobný dýchací problémy jako když mi kolegyně v práci nacpe v dubnu pod nos rozkvetlou kytku? ()
Úvodní hodinka ve mne vyvolávala dosti rozporuplné pocity a příliš mě za srdíčko nechytila. Filmů o rakovině už jsem viděl spoustu a po úvodních minutách jsem nabral falešného dojmu, že tenhle bude jen jedním z mnoha. Opravdu připomínal obyčejný snímeček o jenom mladém cool páru, kde jeden našel v druhém spřízněnou duši a společně si užijí poslední chvilky svých životů. Film začal být ovšem neskutečně intenzivním po střetnutí s velice příjemným panem spisovatelem. Jako by se všechno rázem změnilo. Emoce ve mne najednou začaly bujet jako rakovinné buňky. Vůbec mi nevadilo to všudepřítomné citové vydírání. Nechal jsem se vydírat hrozně rád. Některé dialogy byly vskutku impozantní a hrozně intenzivní. Mnohokrát se mi slzička proháněla poslední zatáčkou. Sem tam se samozřejmě dialogy překlenuly do sraček, ale tak to už prostě chodí. Můj zážitek byl zřejmě umocněn tím, že jsem snímek sledoval s osobou, na které mi opravdu hodně záleží. Filmu celkem slušelo i herecké obsazení, ačkoli většinu aktérů nemám moc rád. Velice příjemný byl i soundtrack, ačkoli většina těch slaďáren není mým šálkem čaje. Zde ovšem skvěle dotvářel dramatickou atmosféru. Snímek se mi dost líbil. Samotného mě to překvapuje. ()
Bál som sa totálne gýčového slzavého údolia a nakoniec je to veľmi príjemne slzavé údolie so strašne sympatickou hlavnou dvojicou. Navyše mám pre teenagerské filmy slabosť, a tento patrí k najlepším. V rámci žánru som chorý - plačte sa to napr. na 50/50 alebo nebodaj na Philadelphiu síce nechytá ale také Intouchables to v mojich očiach bez problémov strká do vrecka. Cynici nekukajte pre istotu ani trailer aby vás nekleplo ()
Galéria (64)
Zaujímavosti (52)
- Na konci filmu, kdy Hazel (Shailene Woodley) čte dopis od Augustuse (Ansel Elgort), hraje píseň „Wait“ od M83. (Katka189)
- Gus Waters má v knihe tmavo modré oči, no vo filme si jeho predstaviteľ Ansel Elgort ponechal svoju orieškovohnedú farbu. (jedenzdvoch)
- Autor predlohy, John Green, sa väčšinu nakrúcania pohyboval medzi štábom a rozdával mu rady a tipy. (jedenzdvoch)
Reklama