Na vine sú hviezdy

,,V TĚCHTO CHVÍLÍCH, NEDOKÁŽU MYSLET NA UTRPENÍ, ALE NA KRÁSU, KTERÁ ZBYLA. POKUSTE SE ZACHYTIT ŠTĚSTÍ UVNITŘ SEBE. POMYSLETE NA TU VŠECHNU KRÁSU KOLEM VÁS. A BUĎTE ŠŤASTNÍ."... /// Jestli jsem při sledování Divergence hledal správnou roli pro Shailene Woodley, tak tady ji našla (dřív než já). Říkejte si co chcete, lepší je bejt bohatej a zdravej, než chudej a nemocnej. A nezmění na tom nic žádnej hezkej film, plnej rakoviny. Po části, který vládne vtipná a ironická Hazel, následuje (jinačí) náctiletá romantika. Nevím jestli šťastná nebo pozitivní, ale rozhodně se u ní utopíte v moři slz, páč vás donutí špekulovat vo tom, co je a co není fér. A že nevydíraj? Ale vydíraj, páč to bojovníci, co musej umět žít s bolestí dělaj. Dojemný vydírající drámo, plný mouder (LIDÉ NEROZUMÍ SLIBŮM, KTERÝ DÁVAJÍ…), se spoustou pravdy, v jednom krátkým nekonečnu. Tohle si asi žádná drsná povaha ujít nenechá. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stejnojmennou knihu, kterou v roce 2012 napsal John Michael Green, číst nebudu. 2.) Parchant má raka (a neváží si toho). 3.) Mám to 50 na 50. 4.) Thx za titule ,,arilka“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (16.09.2014)

Říká se, že láska a nemoc si nevybírá, prostě přijdou většinou tehdy, když je člověk nejméně čeká a je proti nim bezbranný. Zatímco láska v člověku probouzí radost a opojnou náladu, nemoc přináší smutek, utrpení a strach. V tomto romantickém dramatu se oba tyto protipóly, tedy láska a nemoc, tak nějak vzácně protnou a spojí dohromady. Jen díky nemoci vznikne lovestory, přičemž tato láska mezi dvěma mladými nemocnými lidmi bojuje o každý další den, kdy může existovat a kdy se může rozvíjet. Hvězdy nám nepřály je krásný film o smutných věcech, ale i takový může a umí být život a já jsem rád, že jsem si mezi mnohem většími filmovými trháky a mezi filmy se zvučnějšími hereckými jmény v kině vybral ke zhlédnutí tento malý nenápadný film ze života, který už svým tématem a svým pojetím vybočuje z toho, co nám česká kina a čeští distributoři běžně nabízejí. Knižní předlohu jsem nečetl, z herců jsem znal jen Sama Trammella (díky seriálu True Blood) a Willema Dafoe, a naprosto mi to tak vyhovovalo. Bohužel film nesplnil má očekávání úplně na sto procent, za prvé mě nedokázal rozbrečet (a to mě dokáže rozbrečet skoro každý smutnější filmový konec), za druhé mi tento film přišel chvílemi až moc dlouhý a roztahaný, a za třetí jsem měl chvílemi problém vcítit se do hlavních hrdinů a nějak více s nimi jejich příběh prožívat. Ale tyto nedostatky mohly být způsobeny především mými neobyčejně vysokými očekáváními, kdybych si to zapnul někdy v sobotu nebo v neděli večer na placeném filmovém kanále a nic od toho nečekal, možná bych byl nadšen, ale když už jdu na nějaký film do kina, přece jen od něj mám nemalá očekávání. Ale ve výsledku film hodnotím jako silně nadprůměrný a uděluji mu lepší čtyři hvězdy. (09.06.2014)

Veľmi pekný, veľmi dojemný film, v ktorom je "smrť", napriek hlavnej úlohe, na úplne vedľajšej koľaji. Taktiež ma teší spôsob humoru, akým dostáva na frak. Bohužiaľ, ako to už ale býva zvykom, nakoniec predsa vyhrala temnota, ktorá na nás všetkých, bez výnimky, čaká. Bol som po dlhej dobe emocionálne zasiahnutý, takže mi neostáva nič iné, ako udeliť to, čo udeľujem zriedka kedy. (27.10.2015)

„Pohřby nejsou pro mrtvé. Jsou pro ty, kteří žijí.“ Znáte ten, jak se sejdou slepej, jednonohej a hadičkářka v kostele? Ne, uznávám, ten cynismus v tomto případě není (tak moc) na místě jako u jiných podobně laděných záležitostí. Před projekcí jsem se bál atributů jako jsou citové vydírání, patos, přeslazenost, slzavé údolí či klišé. A těch se mi také skutečně dostalo, ale rozhodně v podstatně menší a (překvapivě) snesitelnější míře než jsem čekal. Film je sice romantickou pohádkou (díky panu Dokonalému především pro ženskou část publika), avšak alespoň se snaží o nějaký ten nadhled a humor (čímž ovšem nemyslím trapnou postavu Isaaca). A tak krom několika vyloženě do očí bijících momentů (jako např. tleskání na vrcholu, trapná snídaně, reakce na vajíčka atd.) jde sice o veskrze průměrnou, ale nutno přiznat docela bez problémů koukatelnou věc. „Gusi, já jsem granát. Jednoho dne vybouchnu a vyhladím všechno kolem sebe. Cítím, že je mojí povinností, abych minimalizovala množství obětí.“ (18.10.2014)

Škoda, že se tenhle film zařadí mezi mé oblíbené, a já si ho už zřejmě nikdy nepustím. Protože Shailene Woodley a Ansel Elgort podali jedny z nejpřirozenějších hereckých výkonů. Proto je to škoda, a proto si ho už znovu nepustím. Protože kdyby nehráli tak skvěle, tolik by mě to nevzalo. A k příběhu ani nemám slov. (20.05.2015)