Bony a klid 2

"Takoví jsme byli" - Vít Olmer se po takřka dvaceti letech vrátil k české exploataci a vytvořil další časovou konzervu hnusu a bizarností, v nichž si rochní aktuální česká společnost. Postradatelní české kinematografie, s vydatnou dávkou fanservisu pro starší a pokročilé, servírují hutný destilát cynického marasmu a zjitřené hysterie plebsovských internetových diskusí. (13.12.2015)

Když jsem viděl hodnocení a přečet jsem si pár komentářů, tak jsem čekal asi ještě větší sračku. Mně ten film zase až tak strašnej nepřišlel. Spíš úplně zbytečnej. Je to taková zoufalá snaha vyždímat ještě něco z "kultovního" prvního dílu. Ale musim uznat, že několikrát jsem se i něčemu zasmál. A Roman Skamene to je prostě borec. Jinak film nemá hlavu ani patu a často sklouzává do trapnosti, ale 2 (slabý) hvězdy nakonec dám. Jinak je komický, že Prachař jde do Prahy dělat nějakýho rozdavače letáků, protože v Mladý Bolehlavi nemoh sehnat práci. Tady třeba do Škodovky berou i negramotný cikány. Ostatně sám ve Škodovce pracuju a lidi sem za prací běžně dojížděj třeba třeba 60-70 km daleko. (14.04.2015)

Stejně jako bylo zbytečné natočit tuhle vzpomínku na to, jak bylo za komunistů vekslákům dobře a jen tak mimoděk dát vědět, že se ani v dnešní době vlastně nic nezměnilo, tak obdobně je zbytečné cokoliv psát o tomhle pokračování, protože bych jen ztrácel čas nějakým vymýšlením slov nad filmem, který mi ukradl hodinu a půl života .. (27.09.2014)

Film Bony a klid 2 je bohužel stejná žumpa, jakou všichni očekávali. Bohužel? Sympatický je návrat tvůrců a herců, chytře užité jsou flashbacky, kupodivu to má i stejný feeling jako původní film, ale jako celek to funguje jen jako jeden velký videoklip, který s formátem celovečerního filmu nemá nic společného. Co mi ale zlomilo srdce je fakt, že Pepa Nedorost už není sexy, už je jenom fajn, ale jeho kouzlo je definitivně pryč. Jeníková, Potměšil a Skamene jsou ok, ale nejšílenější tečku tomu všemu dodala linka se Simonou Chytrovou, která měla raději zůstat jen u těch kostýmů. (04.01.2015)

Filmová exploatace, to není jen nahota, sex, vnitřnosti a sliz – ve své tradiční žánrové formě dokonce málo z uvedeného ze své přirozené podstaty explicitně poskytovala (na rozdíl od umělecké a experimentální kinematografie). Charakteristické pro ni bylo laciné skandalizování dobově podmíněných společenských jevů, na nichž s přispěním zakořeněných předsudků lidových vrstev zištně parazitovala. (Příznačně leckterý divák staršího věku v kinosále u Bony a klid II souhlasně pokyvoval hlavou.) Klasická exploatace je filmovým ekvivalentem senzačního tisku, Randall Clark doslova mluví o „tabloid cinema“, tj. bulvární kinematografii (1999: 8–9). ◄!Exploatační kinematografie: křiklavý Zeitgeist!► Vít Olmer v tomto směru odvedl po čertech „dobrou“ práci jako nikdo jiný za poslední dekádu (kam se hrabou Magnuskové, Novákové, Svobodové, Troškové, Renčové ad.). Bony a klid II navazuje na estetiku Waterloo po česku, dochází ale k omlazení videoklipovým a reklamním stylem. Olmer tak upevňuje svůj cit pro přizpůsobení se dobovým trendům: novovlná 60. léta – Houslista, Takže ahoj; úniková normalizace – Sonáta pro zrzku; perestrojková obleva – Jako jed, Bony a klid; „divoký kapitalismus“ – Nahota na prodej, Playgirls ap. Bulvárním apelem se naopak přemisťuje do 90. let, k Té naší písničce české II a hlavně, (sic!) Ještě větší blbec než jsme doufali. Bony a klid II je proto tvořen nevídaným slepencem soudobých nešvarů liberální tržní společnosti, v rámci exploatace typicky servírovaných černobíle, přímočaře, přehnaně a groteskně, bez nároku na klasickou vyprávěcí logiku a soudržnost: …milionář Bartoška, dobrodinec Havel, tunelování EU fondů, dojení turistů na Staroměstském náměstí, Blesk, romská pracovitost… Zcela nový prvek v Olmerově tvorbě zastupuje nostalgicky-senilní obrat do minulosti a přidružený proces recyklování motivů nejen Bony a klid, nýbrž, mimo jiné, i Blbce, když se s pompou navrací „kozí gag“ ve 21. století (♥). Opakování vyprávěcích postupů je pro nízkou a populární kulturu typické, u campového dobrodruha pak jistě způsobí nejedno potěšení (Umberto Eco: 2006). Milé překvapení no. 1: Roman Skamene – jako by neuběhlo sedmadvacet let, šaškovský Bíny se vrací až s perverzně identickým ztvárněním a (doslova) notorickým entusiasmem. No. 2: Potměšil alias Martin z toho všeho „vychází“ na poměry snímku docela seriózně. No. 3: Evička Tričko Jeníková, jediná postava s puncem tragického rozměru – v druhém plánu, neúmyslně. Zbytek postav je spláchnutý kdesi v retru magickýho voka. (31.05.2014)