Nepovšimnuté násilie

Na muj první řeckej film to vůbec nebylo špatný.. když se Řecko tak se mi vybaví moře, gyros a Troja, ale určitě ne filmy.. Řekové jsou asi trošku zvláštní národ, o tom neni pochyb když hned první co jsem od nich viděl byla tahle zvláštnost.. začátek dost syrovej a drsnej, ale pak přišly hluchý místa a už se nic moc nedělo.. každopádně v týhle rodině bych žít nechtěl.. (19.05.2017)

Film Miss Violence je osobitou společenskou alegorií. Alexandros Avranas k vyobrazení podstaty vzájemných vazeb, rádu hierarchického uspořádání a skutečného fungování soustavy společenských vztahů využívá princip rodiny. S nihilistickým odhodláním se dostává až pod povrch perverzních zásad sadomasochistického uspořádání vzájemně propojených stavů. Což v té struktuře rodiny zvyšuje účinek zvrhlé zhýralosti společensky odsouzeníhodného chování, koncept je brutální do nejmenšího detailu, svoji působnost zvyšuje pozvolně, bez patosu a psychologických nátlaků, zpovzdálí a mlčky pozoruje zdání harmonického soužití, předpoklad svobody je stržen autoritativními záchvěvy, předpoklad svobody je zneužíván pro potřeby mocenských choutek. Hlavní postavou drsné společenské alegorie je hlava rodiny (pozoruhodný Themis Panou), na první pohled řádně spořádaný a starostlivý muž. Správné chování se vypěstuje disciplínou, bez přehnaných gest, bez přehnaného běsnění, nenápadně, jistě a neodvratně. Druhým členem rodiny je mužova manželka (zajímavá Reni Pittaki), vzorně poslušná žena. Po dlouholetém útisku je vlastní vůle podlomena a ze strachu raději zavírá oči nad vší skutečností. Nejstarší jejich dcerou je Eleni (velmi zajímavá Eleni Roussinou), žena, vyrovnávající se se svou nejosobnější ztrátou. Je poslušnou členkou rodiny, uvyklou již na způsoby a principy. Mladší dcerou je Myrto (pozoruhodná Sissy Toumasi), dívka v pubertálním věku školní docházky. Ještě neztratila instinkt ke vzdoru, přesto je již pomalu smířená se skutečným stavem věcí. Důležitou postavou je Alkmini (zajímavá Kalliopi Zontanou), nejmladší Elenina dcerka. Bezstarostný věk nevinného dětství je bez předchozího varování se vším všudy uveden do běžné reality. Z dalších rolí: Elenin malý a z respektu tichý synáček Filippos (Konstantinos Athanasiades), nejstarší Elenina dcera se svým vlastním způsobem vysvobození Angeliki (Chloe Bolota), pozadí tragédie zkoumající sociální pracovníci (Kostas Antalopoulos a Maria Skoula), přátelé hlavy rodiny i jeho nejlepší zákazníci (Nikos Hatzopoulos a Minas Hatzisavvas), s nedochvilností nespokojený vedoucí firmy (Stefanos Kosmidis), či sousedka rodiny a Elenina nejlepší kamarádka (Anna Koutsaftiki). Film Miss Violence je nihilisticky ponurou společenskou alegorií. Svou metodou výjevů na principu fungování rodiny ovšem většinu diváků ohromí úplně jinak, než je prvotní idea režiséra, svým nevybíravým zobrazením extrémně zvrhlých podob vzájemných vztahů je nekompromisní. Zneužívání jako příčina společenské dysfunkce. (26.04.2020)

Divná řecká vlna byla lákadlem na LFŠ 2018 už od začátku, co vyběhl první program. Miss Violence od začátku jasně říká, že tady není něco v pořádku, a nepotřebuje k tomu tristní dialogy nebo snad přehnané výplně. Nechá vás přemýšlet dost dlouho na to, aby vás napadaly katastrofické scénáře, stejně tak vám nabídne syrovost a surovost skutečného vysvětlení, co má tahle rodina pod pokličkou. Patriarchální obraz, který snímek nabízí, je zdrcující, a celé vaše tělo, bez ohledu na to, zda patříte k šovinističtější nebo tradičnější části populace, musí křičet nevolí. A vzhledem k tomu, že dle dalších z řecké vlny mají filmy společnou trochu ironii, nepatetické prožívání emocí a poměrně nemilé příběhy, doslova vás to pohltí, pokud na to vůbec budete mít chuť. Snímky na nedělní odpoledne to totiž rozhodně nejsou. (06.08.2018)

Nezaujalo ma to tak ako napríklad snímka Dogtooth (Tiež Grécka psychologická dráma ktorá sa zaoberá dogmatickým vedením nukleárnej rodiny) ale zlé to určite nebolo. Avšak priznám sa, že prvá polovica mi dala riadne zabrať. Nemal som chuť to ani dopozerať. Mne už akosi nestačí iba slušná artová kamera v ktorej síce atmosféra je, ale všetko bolo iba naznačované. Nie v každom filme mi sedí pomalá statická kamera. Takéto veci spravili to, že som film dopozeral na štvrtý krát. No na šťastie, druhá polovica to rázne vynahradila. Pocity z rodiny a z hercov som nemal príjemné, zahraté to bolo skvelo, utrpenie a prázdnotu vypovedanú bez jediného slova sa mi dostávalo pod kožu, a finále, .to ma úplne dorazilo. (14.06.2017)

Slabším povahám radím nejlépe přeskákat úvodní drastické scény, plné takových prasáren jako je vysedávání na gauči, rodinná večeře, utírání prachu, nakupování, výchovné rozhovory nebo čištění zubů, a přeskočit raději rovnou nakonec. Nebo se snímku snad úplně vyhnout, v rámci zachování zdravého rozumu a psychické stability. Věčnými slovy Homera Simpsona: "Nuudá!!" 2* (05.07.2014)