Hosť

Vděčným a docela napínavým začátkem nemá Host vůbec problém získat si ihned divákovu pozornost. Postupem času jsem se však čím dál víc obával, že klišé typu pořekadla "host do domu, hůl do ruky" bude tím jediným vyústěním, na které se tvůrci zmohou. No, dopadlo to ještě hůř. Takže radím - nečekejte od Guesta nic jiného než nelogické klišoidní béčko. Odměnou vám bude slušně krvavá thrillerová jednohubka, kterou zabudete volnou chvíli, dovolím si říct, aniž by jste se potom mlátili do hlavy. Konec je fakt špatnej, ale za tu první polovinu ty tři řiťky dám. 60% (14.11.2014)

The Guest je přesně ten typ filmu, u kterého po 5 minutách víte, že to bude pecka. Naprostej skvost, který mě uchvátil úplně vším. Stevens(jako by Goslingovi z ucha vypadl) byl neskutečný magor a jeho nepříčetný pohled mi málem vypálil díru do obrazovky. Akce je taky dost a rvačku v baru považuji za velice povedenou. Scénář vyšperkovaný, herci solidní a i té krve se trošku najde. Tohle mě nehorázně překvapilo a takových snímků víc prosím. (14.12.2014)

Dan Stevens s chrpově modrýma očima zahrál psychotickýho magora poměrně s přehledem, za zvuků synťákové hudby, jak od Leška Semelky v nejlepší formě, nám dokazuje, že když někoho trefí kulka, tak vždycky teče krev, ještě k tomu umí házet granáty obouruč, vykopnout nohu fakt vysoko a jeho schopnost přežit taky není k zahození, v reality show Survivor by se určo dostal hodně daleko, to vám povím, páč stratég je to vynikající, je mu jasný, že když nakonec zůstane sám, tak vyhrál. Jako zápletku by z logru vyvěštila nejspíš i madam Jolanda, televizní kartářka a lamačka mužských srdcí, ale ten osmdesátkovej feeling, spolu s vtipným finišem, se mi vcelku zamlouval. (10.12.2014)

Universal Soldier meets Drive meets Halloween. Adam Wingard ma baví čoraz viac a profiluje sa ako veľmi zručný thrillerový/hororový režisér, ktorý sa navyše neberie vážne a jeho réžia je tak veľmi odľahčená, ale zato dostatočne zručná. Už predošlý počin slasher You're Next bol veľmi príjemným prekvapením a úplne rovnako je na tom aj The Guest, ktorý je jemne sexy, freaky a zároveň správne trashy. Síce jednoduchučký, b-éčkový thriller, v závere až slasher, ale zato správnou mierou prepálený. Je vidieť, že Wingard má v obľube staršiu hororovú tvorbu 70. a 80. rokov a hlavne počas záverečného zúčtovania priam nostalgicky vzdáva poctu klasikám ako napríklad prvý Halloween, počas ktorého niekoľko momentov doslovne pripomenie Carpentera (nesmrteľný vrah, úplne posledný záber filmu ...). Napriek tomu The Guest nepôsobí vyslovene oldschool, ale vďaka zvolenej elektronickej hudbe aj dostatočne moderne. Práve pulzujúcim hudobným doprovodom, charizmatickým hrdinom a rovnako pestrofarebne ladeným plagátom pripomenie Drive s Goslingom (tu však všetka podobnosť s Refnovým majsterštykom končí, takže rozhodne neočakávať nič viac), následným smerovaním deja o nezničiteľnom vojakovi zase Universal Soldier. Celá tá zápletka je síce jedno veľké klišé, ale film si je toho veľmi dobre vedomý a preto sa neberie vážne a túto „podradnosť“ využíva vo svoj prospech. V podstate veľmi podobne ako v You're Next, ktorý si taktiež bral za predobraz rôzne slasherové braky. Atmosféru sa darí budovať od prvého momentu, napätie vzrastá každou minútou, je to dostatočne nepredvídateľné (z thrilleru sa mení v trištvrte stopáže na akčný film až v závere na čistokrvný slasher), nekompromisné (rýchlo umierajú aj tie postavy u ktorých sa to nečaká) a vyslovene sklamáva až záver v školskom labyrinte, ktorý je natočený v porovnaní s predošlou Wingardovou tvorbou dosť rutinne. Chápem tú štylizáciu akoby do 70. rokov, ale vraždy nie sú nijako nápadité, s prostredím labyrintu sa nijako zvlášť nepracuje a celý ten záverečný masaker je nakoniec len takou staromódnou pošťuchovačkou, než intenzívnym vyvrcholením. Po predošlých minútach to dosť zamrzí a mierne kazí celkový dojem z filmu. Taktiež by som uvítal aj pár minút stopáže navyše, pretože niektoré scény kazil pomerne zbrklý strih. Nič to však nemení na tom, že je to výživné thrillerové béčko plnohodnotne hrdé a priznávajúce svoj pôvod. Čo viac od toho chcieť? Z niečoho podobného môže štýlovú jazdu urobiť snáď len Wingard ... a Dan Stevensovi čo najviac podobných úloh do budúcna, ten chlap má „gule“! Vo výsledku tak rovnaká spokojnosť ako s You're Next. CELKOVO: 3,5* (7/10) (12.12.2014)

O soundtracku: Moore a další nás se svojí hudbou vrací do 80. let post-disco elektronické scény. Syntetizéry a vocodery spolu s monotónními bicími a občasnou basou zní téměř po celou dobu a zdá se to až nemožné, ale padnou k příběhu jako ulitý. Je to paradox, který nelze nesrovnat s podobně laděným snímkem Drive. Tentokrát se ovšem noříme hlouběji do minulosti. Namísto moderně znějícího Nightcall, main theme Drive, tu jsou melodie, které rozjížděly devadesátkové párty, i hlas až podezřele připomínající legendárního Davida Bowieho. Když si tuhle retro elektronickou směsku člověk poslechne zpětně bez obrazu, nechce se mu pomalu věřit, že namísto podvědomého pokyvování hlavou a chuti jít si zapařit jen seděl přikovaný a ani nedutal. Dost kontroverzní undergroundová hudba, která se až příliš hluboko vryje do paměti a podtrhuje atmosféru filmu hned natřikrát. Atmosféru, na kterou se jen tak nezapomíná, protože co Stevens předvedl, by asi obyčejný smrtelník jen těžko dokázal. Takže asi fakt psychouš bude. Na druhou stranu, když je váš herecký výstup doplněn o takový rázný psycho, jako je třeba track The Magician, tak to asi jde hned lépe. Soundtrack drtící tvrzení, že elektro hudba do filmu nepatří. Nejlepší soundtrack z filmu: Bar Fight. 90 % (11.06.2015)