Neon Demon

Film roka! Ako by to asi vyzeralo, keby Suzy z Suspirie šla miesto tanečnej školy do Hollywoodu skúsiť svet modelingu? Ultimatívna atmosferická pocta Argentovi, giallo hororom, noirovkám, Hollywoodu, Los Angeles, showbiznisu a modelingu. Vizuálna stránka s neónovo nasvietenými a dôsledne vyskladanými zábermi snímanými nádhernou kamerou ako aj dunivý elektronický soundtrack Cliffa Martineza sú pohlcujúce. Ten inak skladal hudbu aj k podobne ponurému atmosferickému Spring Breakers, s ktorým má Neon Demon mnoho spoločné - tiež je to sugestívny film, kde je príbeh druhoradý a dôraz je kladený na atmosféru a dojem z vyštylizovaných scén. Napriek tomu by som raz chcel vidieť Refna nakrútiť niečo, čo bude mať tak solídny scenár ako aj precíznu atmosféru. Záverečná polhodinka Neon Demon sa tomu blížila, čo je po jeho dvoch predošlých opusoch celkom posun. (23.09.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Krásne úvodné a záverečné titulky. A nielen vďaka Martinezovi, ktorý sa profiluje do skladateľskej ligy budúcnosti. Tým ale nadšenie končí. Bude škoda, ak sa na Refnove filmy prestaneme tešiť a budeme na ne iba zvedaví. Akoby sa toho snažil docieliť, zabúdajúc, že najväčší úspech mu (nielen v Cannes) priniesol príbeh so srdcom (Drive), vyzdvihnutý osobitou réžiou. A nie iba réžiou samotnou. The Neon Demon je jednoduchý film s jasnou myšlienkou. Nie je žiadnou hádankou k vzrušujúcej intelektuálnej diskusii, akou Only God Forgives ako tak bol. A pri tejto priehladnosti a neprekvapivosti nahrádza možnosť precítenia príbehu čisto obrazovým rozprávaním, vizuálnym atraktívnom. A necháva diváka chladného a nedotknutého. Vidieť ho ale asi musíte, minimálne pre to uslintané bozkávanie mŕtvoly, ktoré sme v áčkovej produkcii ešte nemali. [Cannes] (20.05.2016)

Mladé dievča si prichádza splniť svoj sen o modelingovej kariére do Los Angeles. Samozrejme začína u amatérov, ale svojím šarmom a výzorom zaujme každého, kto sa na ňu pozrie. Jej krása však nemusí byť len výhodou. - The Neon Demon bol velmi očakávaným a hrubo propagovaným hororom v roku 2016. Mňa však témou velmi nezaujal, keďže som človek, ktorý by najradšej nosil tepláky 24/7. Technickému spracovaniu sa toho nedá vela vytknúť. Perfektná hudba s pôsobivým soundtrackom, schopná kamera a parádna práca so svetlom, make upom a neónovými svetlami sú asi najpôsobivejšou zložkou tohto diela. Trochu zaostávajú herecké výkony a mne osobne vôbec nesedel výber hlavnej herečky. Celé je to zamerané na ňu a človek sa o nej takmer nič nedozvie a to nie je jediným problémom v scenári. V móde sa vôbec nevyznám, ale kostýmy mi prišli zaujímavé, takže ako nestranný človek v tejto oblasti prácu kostymérov chválim. Tvorcovia zrejme nevedeli, či sa majú ubrať priamou cestou k divákom hororu alebo si nechať otvorené zadné dvierka pre miernejšie cielové skupiny, takže ako fanúšik hororu som sklamaný, pretože to mohla byť technicky perfektne spracovaná jazda, ktorú si po tom dlhom čakaní a zatracovaní tohto žánru všetci zaslúžime. Velkou škodou je to, že rating R tu je kvôli iným veciam ako poriadnemu gore. + herec z Knock Knock + herečka z The Curse of Downers Grove a Pride and Prejudice and Zombies + herec z Ratter + herec z Wrong Turn (30.08.2016)

Nicolas Refn je ideální režisér pro natáčení efektních podívaných, kdy dokáže diváka rafinovaně bombardovat atraktivními vjemy. Jeho talent by se skvěle uplatnil při natáčení reklam a klipů, ale i určitých kategorií žánrových filmů. Kultivovanou erotiku by zvládl bez mrknutí oka - kdyby ovšem diváka a s největší pravděpodobností i sám sebe nechtěl přesvědčit, že je předurčen pro svět velkého umění. Volí proto pro své cíle neadekvátní filmové prostředky, objevuje banální, všeobecně dostupné pravdy a pokouší se kamuflovat hloubku tam, kde přešlapuje v brouzdališti. Škoda, se svým renomé by neměl problém přemlouvat přední charakterní herečky, aby se v zájmu Múz svlékly. V téhle afektované, protahované póze se ale Refn stává otravným. 30 % mu nadělím za zúčastněné dámy, a to ještě může být rád, že mám vstřícnou chvilku a mhouřím nad tou zoufalostí oči, až to bolí. (04.03.2021)

Tvorbu pana režiséra asi nikdy neocením. Bronson, Barbar, Drive jsou pro mě zvláštní snímky, které nedokáži pochopit a vše zachraňují vždy jen herci. Filmem Neon Demon mi to pan režisér jenom potvrdil a jeho tvorbě se už raději obloukem vyhnu. Chápu, že mnohé lidi tento vizuální a hudební koncert o zákulisí modelingu pohltí. U mě se to bohužel nestalo. První polovina filmu byla zajímavá, i když mě pomaličku začínala nudit. To, co následovalo poté, nemám slov. Od první přehlídky do konce, mi povadla čelist. Chvílemi jsem si myslela, že jsem si asi dala něco do kávy, protože přeci tohle nemohl někdo normální napsat, nebo dokonce zahrát? Asi už stárnu, ale věřím, že šokovat se dá i lépe a že se určitě dá všechny démony vyobrazit jinak. Ale Refn nechce být jako ostatní, chce být jiný, a buď na jeho hru přistoupíš, nebo ne. Většinou jsem tolerantní divák, ale na tomhle filmu nedokáži ocenit mnoho, ač jsou momenty, které si zaslouží vyzdvihnout. Hudba je sice fajn, ze začátku. Stále se opakující motiv mě začínal rychle štvát (a přitom je skvělý). Některé scény (focení slunce, motel, přehlídka atd.) vizuálně dokonalé, ale strašně dlouhé až otravné. Elle Fanning si u mě změnila status z „nemastné neslané“ na „začínající slibnou herečku“. Ale i přes všechno toto je Neon Demon film, který je chladný, nevyvolává ve mně absolutně žádné emoce, kupodivu ani znechucení. Spojení vizuálu, hudby a šoku se u mě nepodařilo, protože přeci jen od filmu čekám trochu více, třeba alespoň úvod, tak abych alespoň trochu soucítila s hlavní hrdinkou, nebo nějaký děj, o který se na začátku režisér snažil, ale přerostlo to jen do několika slepených videoklipů. Uznávám, že svět modelingu jde mimo mě, ale nějak se nedokáži stotožnit s faktem, že je takhle chladný. Proto jsem ráda, že jsem stará, hnusná a tlustá! Sbohem Nicolasi Winding Refne. (12.05.2018)