Neon Demon

Je to tak strašně prázdný, rezignovaný a vyčerpaný, jak se dalo už dle zadání úlohy čekat. Opět je to fotoromán, znovu tam vše pouze slouží účelu sestavení scény, akorát na rozdíl od předchozího odpouštějícího boha je tohle ještě strašlivě nepůvodní. Tisíckrát olízané aluze na neživost vrcholového modelingu akorát generují hezké záběry bez kontextu a tak zoufale vydřenou snahu o kontroverzi, že jsem poklimbával i když si to Jena Malone rozdávala s mrtvolou. Považte! A mě to mrzí, protože se chci dívat na to, jak přelíčená androidka zvrací oční bulvu. Refn by se měl totiž po vzoru Drive věnovat zasazování svého stylu do nějakého žánrového světa, kde obojí může kvést a vzájemně se obohacovat. Takhle se dočká jenom posměšného chichotání v sále při vypatlaných dialogových scénách a nepodařeném, přetaženém spiritismu. Jak trefně se film popsal scénou, ve které umělá, tisíci plastikami předělaná modelka se pyšně pochlubí, že ji její plastický chirurg říká 'bionická žena', načež se dočká znechucené reakce "A to má být kompliment?" (23.09.2016)

Tady lze pouze opakovat to, co už bylo tisíckrát řečeno. Refn natočil vizuálně úchvatnou manýru, které má ale blíže ke 2 hodinovému módnímu videoklipu, než ke kinematografii vyprávějící příběh. Elle Fanning má našlápnuto k hodně velké kariéře a kontrast jejího nevinného vzhledu a projevu se zkažeností okolí je rozhodně ta správná cesta. Bohužel ani ona nezachrání prázdnotu, která se po první, celkem zábavné půlhodině dostaví. Nejsem na Refna tolik naštvaný, jako mnozí jiní, ale jako divák mám hranici, která přeci jen odděluje to, co mě jakýmkoliv způsobem zabaví a co už ne. 4/10 (30.04.2017)

AMER, BERBERIAN SOUND STUDIO, HIGH-RISE, NEON DEMON... to všechno jsou filmy režisérů, kteří by podle mě měli točit videoklipy, ale rozhodně ne celovečerní filmy. Protože jakkoli jsou jejich filmy audiovizuálně úchvatné, stylové a atmosférické, tak jsou k nepřežití, protože čím méně je tu děje, o to delší jsou jednotlivé záběry. (03.10.2016)

And the winner is Natasha Braier, Cliff Martinez a Nicolas Winding Refn ako režisér. A Elle... s obvious dôvodov. And the looser is Nicolas Winding Refn ako storyteller. Je to hypnóza, strašne dobre sa na o pozerá, pre fotografov a kameramanov krásny štúdijný material na tému svetlo, farby, kompozícia za relatívne malé peniaze. Príbehovo je to postrelené do nohy a pomaly to kríva k záveru, ktorý nastal asi tak o pol hodinu skôr ako by sa žiadalo. NWR strašne artovie a to je škoda. 70% (25.09.2016)

Když si krása a nevinnost k sobě pustí šelmu prázdnoty, povrchnosti a závisti, čeká na ně smrt. Může banalita obsahu a pozérství formy zrcadlit svět, v kterém se vše odehrává? Publikum polarizující Dán opět uchvacuje obrazovými kompozicemi v elektromagnetickém poli Martineze; nekrofilie, chutné bulvy, výtoky z genitálů a muži v pozicích křoví zase zajišťují bučení nepřipraveného obecenstva. Baví mě, jak místní elitní hoši házejí vyprázdněnými manýrami a pubertálními provokacemi, ale zase jsou u Refna mezi prvními na značkách. Čekali jste snad něco jiného? Chápu vás, mám to tak u Rolanda Emmericha. Beauty is Vicious. (12.09.2016)