Neon Demon

Tento film se mi velmi nelíbil. Přisuzuji to celé řadě naprosto objektivních příčin, které si teď dovolím taxativně vymezit. Nestudoval jsem filmovou teorii ani FFUK, pánské konečníky neshledávám přitažlivými, nečtu Kierkegaarda, nemám nadváhu, tvář zbrázděnou akné a nemastí se mi vlasy, ani netvoří lupy, ženy se mi nikdy nevysmívaly a nepohrdaly mnou, nesmrdím, nebydlím s maminkou a taky už hezky dlouho nefetuju. Proto, když vidím hovno, řeknu „To je ale hnusné hovno!“, a nikoliv „Právě jsem byl intelektuálně konkverován ultimativní, dekadentně hypnotickou kompozicí profundálně metaforické gastroenterální kvintesence, má exaltace graduje k infinitě a erektilně laská mou exkluzivní percepci estetiky esoterična.“ Egoistický homonudil a houbičkový artista je na vrcholu své patotvorby, už evidentně neví kundy kam, a tak uplácal dvě hodiny pózování a aranžování mimořádně slizkých pičí do vybarvičkovaných kompozic, prokládaných technem. Avšak má to opět samozřejmě nekonečnou hloubku a přesně dvě minuty šokantně deliriálních metafor! Jedna tupá kunda má totiž náhle doma pumu (Ne, Gilmůre, asi jen utekla ze zoo a vlezla ji tam oknem, už to nehul!), a tak vykouří Neovi v metrixu žabikucha, druhá vylíže mrtvou lesbu, třetí dostane v dyzajnovém obýváku krámy a zasviní si podlahu a čtvrtá spáchá nůžkama harakiri, což děsně ladí s květinkovaným kanapem. Takže hurá do sofistikovaných polemik, co si to ten kokot zase píchnul za matroš! Jen by mě docela zajímalo, jestli si na tento nesporný absolutní horor Windigo samo rozbilo prasátko, nebo se fuckt našel nějaký pičus, který to veledílo naprosto nevratně cvaknul jen proto, aby si těch pár bledých psychotických umaštěnců mohlo vyhonit. (16.09.2016)

”Beauty isn't everything. It's the only thing.” Krásne úvodné a záverečné titulky. A nielen vďaka Martinezovi, ktorý sa profiluje do skladateľskej ligy budúcnosti. Tým ale nadšenie končí. Bude škoda, ak sa na Refnove filmy prestaneme tešiť a budeme na ne iba zvedaví. Akoby sa toho snažil docieliť, zabúdajúc, že najväčší úspech mu (nielen v Cannes) priniesol príbeh so srdcom (Drive), vyzdvihnutý osobitou réžiou. A nie iba réžiou samotnou. The Neon Demon je jednoduchý film s jasnou myšlienkou. Nie je žiadnou hádankou k vzrušujúcej intelektuálnej diskusii, akou Only God Forgives ako tak bol. A pri tejto priehladnosti a neprekvapivosti nahrádza možnosť precítenia príbehu čisto obrazovým rozprávaním, vizuálnym atraktívnom. A necháva diváka chladného a nedotknutého. Vidieť ho ale asi musíte, minimálne pre to uslintané bozkávanie mŕtvoly, ktoré sme v áčkovej produkcii ešte nemali. [Cannes] (20.05.2016)

Přestože Nicolas Winding Refn okatě plýtvá svým talentem a ani si neuvědomuje, že svou vyšperkovanou a stylizaci extémní satyrou krásyy/modelingu trochu podkopává svoje vlastní nohy (vždyť on svým stylem v podstatě je "modelka" mezi režiséry). Jeho trojúhelníky, důraz na zrcadla, odrazy, barvy, světla, ... je to velice krásné, hudebně skvěle doplněné a Nicolas ví, co chce ukázat (modelky a maskérka). Každý už doufám ví, že krása a nevinnost jsou dvě naprosto rozdílné věci a touha udržet se na vrcholu (nebo se ho dotknout) může být velkou zhoubou pro každého. Stejně v celém tohle průmyslu, ať módním nebo filmovém, je to jen o tom čerstvém mase. (01.01.2017)

Filmařská orgie nad nepřejícností, závistí, prchavostí, prázdnotou, prokletím a vůbec hnusem co je spojený s krásou. Refn zůstává věrný svému vyzrálému hypnostylu, jen se bohužel po vězení, Valhalle a nočních ulicích LA, což mi všechno sedlo, Bangkok nikoli, opřel do světa modelek což je mi taky cizí. Ten film vlastně znásilňuje "krásu" jako průmysl, celý to povrchní pojetí, připomná to starý artový euro-horory a je to celkem silně abstraktní, posedlý samo sebou, soundtrack opět klíčem. Mno, NWR je prostě výjimečný tvůrce, ale poslední dva filmy se míjíme. "And so I said I want to make a movie about the insanity of beauty." (26.01.2017)

Audiovizuální žranice s fantastickými hereckými výkony (skvělý Desmond Harrington). Vnitřní příběhová linie je docela zajímavá, ale celkový děj nemá dynamiku. Winding Refn jako vždy nikam nepospíchá, bohužel svět modelingu nenabízí žádnou akci, která občas popohnala dopředu Drive (tak i místy Jen Bůh odpouští), pointa je poměrně jednoduchá, ano bizarní, ale pořád jasná a celek se tak nedá obalit do intelektuálních cvičení o významu jednotlivých scén. Hlavní problémem je krom tradiční odtažitosti délka. A protože ten film musíte vidět, už kvůli oblizovačce mrtvoly a vizuálně vytříbenému komponování obrazu, budete muset bojovat s diváckou únavou, protože Neonový démon nemá duši. (24.09.2016)