Philomena

Philomena je film o jedné z mnoha objetí tzv. Mariánských domů, katolických institucí, kam byly zavírány svobodné těhotné ženy. Zde žily pod dohledem jeptišek, porodily, a pak bylo jejich dítě dáno k adopci, většinou bohatým rodinám za nemalý peníz. A to se dělo ve 20. století, poslední Mariánský dům byl zavřen v 90. letech. Takže jsem se zase slušně nasral na katolíky. Film je to docela dobrý, zručně zrežírovaný a s přehledem zahraný. (23.01.2016)

Zase jsem nevěděl, co od filmu čekat, snad jen skvělý výkon od Judi Dench. Ten se samozřejmě konal, ale k tomu se ještě přidal zajímavý scénář. Opět jedna ukázka toho, že filmy podle skutečné události nemusí být vůbec nudné. Chce to jen je točit s citem a trochu mírnit ty emoce, které v nich jsou. V případě snímku "Philomena" se to povedlo a já jsem si tuhle smutnou, a přesto místy vtipnou cestu za pravdou užil. Co všechno asi dokážeme odpustit? (24.02.2014)

Doják po britsku, to je něco, co mi sedne. Máte tu silný lidský příběh, emoce bublající pod povrchem, které, když se ukážou na povrchu, jsou zpravidla uhlazené sarkastickým humorem. Philomena je příběhem, který zase jednou ukáže ošklivou stránku církve, a bylo by jednoduché jen ukázat prstem a křičet "fuj". Stephen Frears a chytrý scénář ale jsou mnohem dál a právě z Philomeniny víry a schopnosti odpouštět udělali poselství tohoto filmu. Judi Dench je skvělá jako vždycky, ale potlesk si zaslouží i (původně komik) Steve Coogan, který si tu střihnul trochu snobského všeználka s oxfordskou angličtinou, který ale po většinu filmu reprezentuje pocity diváky (od "co je mi vlastně po tom" po spravedlivý hněv). Jeho posh gentleman působí jako vtipný kontrast s irskou dobrosrdečností Philomeny, která si užívá čtení hárlekýnek a sledování hloupých komedií. 80 % (09.06.2014)

Lidské vzpomínky dokážou být silnější než by si člověk představoval. A umět odpouštět nedokáže prostě každý. Judi Dench to dokázala, a to s takovou grácií, až to zabolelo. A v protikladu k jejímu filmovému parťákovi, jehož role tu nebyla pro odpouštění, je tohle malé komorní drama velice poutavým kouskem o hledání kusu svého já na všech frontách. (30.05.2014)

Jedna by si mohla hlavu ukroutit nad tím, co všechno se může stát a v tomto případě stalo, celé mi to připadalo jako ze zlého snu, něco nepochopitelného.. Každopádně příběh ženy, které v mládí násilně odebrali syna a dali ho k adopci, mě vtáhnul a Judi Denchová opět potvrdila, že je herečka první ligy.. Vnímala jsem jako zajímavý i střet dvou odlišných světů, tj. hlavních postav, prosté věřící ženy a cynického intelektuála, po pravdě oba mě bavili a lavírovala jsem mezi nimi.. Pochvalu zaslouží určitě i Steve Coogan, byl přesvědčivý a v závěrečné kolizi mi byl na okamžik bližší.. Žánrové propojení a pomalé tempo vyprávění mi vůbec nevadilo.. (18.04.2022)