Nezlomný

Silný příběh, výborně natočený i zahraný. Překvapil mě (mile) velký prostor věnovaný pobytu v záchranném člunu, bavila mě věrohodná síla ducha, která z hlavního hrdiny vyzařovala od začátku do konce, nepostřehl jsem ani chvilku zbytečného patosu, kterého jsem se původně trochu obával. Všechno bylo lidské, kamera Rogera Deakinse byla krásná jako vždy (obzvlášť se zmíněným sytě žlutým člunem na hladině modrého oceánu si vyhrál), hudba Alexandra Desplata byla tentokrát většinou spíše nenápadná, ale v několika důležitých momentech nepřeslechnutelná, a Angelina Jolie opět režírovala tím eastwoodovským (a snad i trochu spielbergovským) stylem, přehledně, zlehka a tu a tam s nějakým skvělým záběrem, jako bylo třeba připlutí člunu do stínu japonské lodi (zase ten oceán, já vím). (22.11.2017)

Velkofilmová kamera, moc fajn výprava, hudba nebo zvuk, několik sympatických tvůrčích nápadů, ale prostě je to dlouhé a tempo místy úmorně podřadí. Režírující Angelina Jolie rozhodně talent má, ale dosud se jí nepodařilo udeřit na ta správná místa. Tentokrát si vybrala nadějného atleta, jehož sen zkřížila válka i kruté zacházení v japonském zajateckém táboře. Už v dětství tropil jeden průšvih za druhým, rodiče byli zoufalí, ovšem pozdější olympijský atlet a dekorovaný hrdina Louis Zamperini měl (naštěstí) rád i dívčí sukně, a právě spolužačky ze střední školy ho přesvědčily, aby se přidal k běžeckému oddílu. V Berlíně sice zabodoval, ale jako spousta jiných mladých mužů musel narukovat. A pak už se to vezlo. Nějakou dobu si uprostřed oceánu pobyl v záchranném člunu, podstatně delší čas pak v zajateckém táboře. Angelině evidentně chyběl na place někdo, kdo by ji trochu kočíroval, řekl, tady uber, tady se toho naopak neboj. Postavy se mi pod kůži nedostaly. Za mě je to takový ten vyladěný projekt, který ovšem za srdce nechytne. (05.04.2022)

Prachsprostý oskarový kalkul jedné herecké a nyní i režisérské diletantky, která dostala chuť na zlaté kovové dildo, tak si vyhlídla nejsilnější příběh na trhu, který by sterilně vysrala na plátno, aby díky tomu příběhu, nikoliv své kvalitě, mohla být odměněna a pěkně si tou zlatou palicí vyprstila ego a Pittův svěrač. Chápu, že po těch všech velkofilmech (jeden brak), které už stihla natočit, získala pocit jistoty v režisérských kramflecích, ale vzít si za rukojmí námět, který by v rukou schopného režiséra i drtil koule, to je prostě na hovno, hlavně pro toho chlapa, o kterém to celé je. Nevím, co na té rozvleklé nudě popisující něco extrémně zajímavého mám vlastně hodnotit, protože jak sportovní část, část o ztroskotání, tak i o zajetí působí jako parodie na ty desítky filmů, které měly příběhově obsaženou jen jednu část a přesto dokázaly být zábavnější. Zrzavý a špatně hrající Angličan O'Connell představující Italo-Američana s čerstvě nabarvenou palicí na svítivě černou, působí pod taktovou Angelínky jako zmutovaný Mirek Dušín, kterého na jeho trnité cestě za Nezlomením a Neposráním provází ještě větší Mirkové Dušínové (Američané), aby se pak Polozlomen a Poloposrán zastavil u někoho, kdo má být drsně fanatický, degradovaný japonský důstojník a velitel tábora, frustrovaný z prohrávané války a jeho vlastní nejistoty, a přitom celou dobu navozoval dojem jen nebohého teenagera, pravděpodobně buzny, s neuspořádanou orientací. Ovšem, jestli to nebyl režijní záměr, stejně jako ta cca. hodina na moři plná nudy, která měla pravděpodobně dostat diváka do duše mužů v beznadějné situaci, kteří přitom od první minuty až po druhý měsíc neprojdou výraznější psychologickou proměnou, krom toho, že se jednou pomodlí. Nebavilo mě na tom nic, ale Američané si jistě pošmáknou, protože ačkoliv Angelínka nedokázala navodit žádnou psychologii, atmosféru a pocit, že sledujeme neskutečný životní příběh. Patosu, klišé, sentimentu a patriotismu tam nasrala jak jen to šlo, za což se dnes Oskary dávají, nebo ne? 40% (24.01.2015)

Copak o to, kvalitní životopisný materiál v podobě knižní předlohy by asi byl, ale právě šablonovitost příběhu, absence emocí a časová nevyváženost jednotlivých životních etap ve filmu, z nichž nejvíce času zaberou protahované scény na moři a v táboře, zkrátka nedovolují filmu jakkkoliv vybočit z žánrového průměru. Například etapy kolem Zamperiniho sportovní kariéry nebo jeho poválečného osudu byly paradoxně odbyty jen několika scénami. Občas se prostě stane, že se sejde zvučný tým tvůrců, ale výsledek je nemastný, neslaný a bez osobitého rukopisu. A Nezlomný je právě tento případ. (13.06.2015)

Většinu stopáže jsem se bavil. Scény v letadle nebo ve vězeňských táborech byly velmi intenzivní a profesionálně natočené. Dnes už se stejně nejspíš nedozvíme, zda-li se v japonských vězeňských táborech opravdu děly věci, kterým jsem byl posleních 140 minut "svědkem", prameny se různí (samozřejmě záleží na tom, zda-li jsou to prameny japonské, nebo ze zemí tehdejších spojenců). Naopak scény na moři, celý sportovní segment a rádoby dojímavý doslov (bez řádného zakončení příběhu) - to mě neoslovilo vůbec. Možná přítomnost až příliš velkého počtu hvězdných scénáristů udělalo Nezlomnému medvědí službu. Naopak po technické stránce (kamera, střih, hudba, zvuk) nelze nic vytknout a i herecky film obstál. První velký projekt Angeliny Jolie mě bavil o něco více než kniha, ale pro příště by to chtělo trochu vlastní invence. Obklopit se hvězdnou crew a talentovaným obsazením nestačí, Nezlomný je toho krásným důkazem. (18.01.2015)