Nezlomný

Chvíľu som uvažoval aj o plnom bodovom hodnotení. Nečakane parádne, skoro až spielbergovsky natočený film. A rozhodne to nie je iba Deakinsovou kamerou, je to skrátka dobre vyrozprávaný príbeh s presnými hereckými výkonmi a takmer bez falošných tónov - takmer bez pátosu, bez násilného dramatizovania situácií, všetko je rozpovedané ľudsky, civilne, ale pritom stále zaujímavo, priam vťahujúco. Možno aj preto je to dojatie na konci úprimné, bez pocitu, že z vás Hollywood žmýka falošné emócie... (19.01.2015)

Zdivočelá japonská země políbená medovými pysky Angeliny Jolie. Jeho (pyj) nedokázali zlomit. Americký Maděra Jack O´Connell končí svoji válečnou pouť v zajateckém lágru, kde z rukou sadistického šikmookého hermafrodita přijímá bolest a ponížení. Angelina v prvních fázích koketuje s ambiciozním cílem, pak se ale upne na vyboulené, nikoliv ploché, emoce a rybolov, načež ji oscarové sošky uplavaly, to ovšem neznamená, že by tenhle výtvarný pohled na americko-japonské vztahy nesklidil ovace u diváků. Film vládne mnoha kvalitními atributy: šikovná kamera Rogera Deakinse je na vodě i na souši výstavně kultivovaná, výpravně se jedná o věrně vyobrazené scenérie, na scénáři zaujme tandem Ethan a Joel Coen a Angelina utahuje sice brutalitě opratě, ovšem plně využívá svých občasných sadistických choutek, kterými jasně ukazuje, že coby žena nehodlá točit uhlazené bijáky. Vždy se vyskytne problém s hodnověrností skutečných událostí. Zpočátku jsem ani já moc nefandil Jacku O´Connellovi, že mě na dvě hodiny patřičně zabaví. Jeho obsazení nepůsobilo nikterak zajímavě, ovšem postupně ukázal, že přece jen něco z hereckého řemesla pochytil a postupně jeho kreace nabírala na kvalitě i působivosti. A dokonce se ukázalo, že i mužský vlas dokáže být odolný/nezlomný v extrémních podmínkách, a jak je vidno, účes bez laku a tužidla perfektně drží za každého počasí. Když se Angelině nebude zase ctít tolik vlézt před kameru, za kamerou má místo pevné a válečné okamžiky má náležitě osvojené. 10/10 (19.11.2019)

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Angelina to tentoraz natrela aj Clintovi. Bez patosu, ktorý som očakával, s výborným Jackom O'Connellom v hlavnej roli, so silnejším príbehom. A síce nie originalitou, ale presným, čistým, starohollywooodským rozprávaním, ake robia Edward Zwick či Ron Howard. Požmurkla na Forresta Gumpa, načisto zatienila väzeňské báchorky ako Hartova vojna, a mierne parafrázovala myšlienku Vykúpenia z Shawshanku. Samozrejme, je otázne, kam by tak ambiciózny projekt dotiahla bez scenáristov Coenovcov a kameramana Deakinsa. Ale nebuďme zlí. Veď je to niekdajšia Lara Croft. (16.02.2015)

Copak o to, kvalitní životopisný materiál v podobě knižní předlohy by asi byl, ale právě šablonovitost příběhu, absence emocí a časová nevyváženost jednotlivých životních etap ve filmu, z nichž nejvíce času zaberou protahované scény na moři a v táboře, zkrátka nedovolují filmu jakkkoliv vybočit z žánrového průměru. Například etapy kolem Zamperiniho sportovní kariéry nebo jeho poválečného osudu byly paradoxně odbyty jen několika scénami. Občas se prostě stane, že se sejde zvučný tým tvůrců, ale výsledek je nemastný, neslaný a bez osobitého rukopisu. A Nezlomný je právě tento případ. (13.06.2015)