Cesta nádeje

Páčilo sa mi to. Veľmi pekná a dojímavá červená knižnica so silným príbehom a dobrými hercami na čele so super Crowom. Ale takisto dejovo príliš košaté. Škoda, že Russell Crowe nie je tak užasný režisér ako herec. Niektoré motívy totiž nie sú úplne ideálne predané (hlavne "mystické" momenty sú trochu WTF), kľudne to mohlo byť dlhšie a tým pádom konzistentnejšie a čo sa veľkoleposti týka takisto svojmu žánrovému príbuzenstvu mnohé dlží. Dokonalosti Legendy o vášni alebo Pokánia tak film bohužiaľ nedosahuje ale aj tak sa jedná o sľubný debut pri ktorom zamrzí hlavne to, že keby ho dostali do rúk napr. Ron Howard alebo Edward Zwick, mohlo to byť úžasné. Tak je to "iba" dobré a veľmi pekné. 7/10 (07.11.2015)

Crowe cestuje „na křídlech vážky“ do Osmanské říše a na obou stranách někdy až nechutně žloutenkové kamery se naivně snaží o velkofilm. Jeho turecký med je občas tvrdý (divácky nekomfortní sténání raněného syna), jinak však rozbředlý a zůstávající mezi zuby (romantická linka, křečovitý patos). Při kriketovém zápase s řeckým týmem mi dokonce málem zaskočil.. Russelle, mám tě rád, ale když si při popíjení kávy pročítal scénář a dumal nad svými možnostmi, podíval ses do lógru..? (05.03.2018)

Gallipoli, neoddělitelné téma australské národní identity. Osobně se mi daleko víc líbila Weirova klasika, ale musím říct, že ani Crowe nenatočil úplně marný snímek. Sice to místy působí příliš přitažené za vlasy, ale mělo to několik opravdu silných momentů a celkově musím říct, že se mi to spíš líbilo, než že by mě to nadzvedávalo ze židle. Oceňuji hlavně linku turecké perspektivy, ačkoli z podtextu přímo sálá "břímě bílého muže", což z mého pohledu trochu dehonestuje nejen film jako takový, ale i Crowea samotného - říká tím totiž, že za všechno mohli Britové a jejich nevybíravá koloniální politika, jenže vlastně ignoruje svébytnost Osmanské říše (byť ano, před 1. světovou válkou byla značně limitovaná) a taky fakt, že na konci Velké války byly všechny poražené národy dehonestovány a šarvátky (lokální konflikty) probíhaly na mnoha místech dál až do poloviny 20. let. Úplně taky opomíná fakt, že Turci do roku 1915 do roku 1923 povraždili na 400 tisíc Řeků a 300 tisíc Asyřanů v Malé Asii a taky 1,5 milionu Arménů, takže ti "zlí Řeci" nakonec měli docela dobrý důvod, proč tam být a dělat, co dělali :) I když ani tak černobílá realita samozřejmě nebyla. Takže suma sumárum - pokud chcete podpořit svůj pocit bílé liberální viny, určitě si to pusťte aspoň 2x a říkejte si, jak byli ti Briti a vůbec Evropani zlí. Pak si vzpomeňte na zeměpisnou polohu Istanbulu a ignorujte ji. Pfff, Turecko, země třetího světa. Nebo ne? No a po tomto exkurzu do myšlenkového světa režiséra a hlavního hrdiny můžu v rychlosti dodat - zahrané to bylo pěkně, dialogy nebyly špatné, koherentní - až na excesy - jakž takž, kamera docela fajn, takže kolem a kolem... 60%. (18.04.2015)

Neuvěřitelně počechrané pozlátko. Russell Crowe přidal do neukoukaného prostředí první světové války své originální nápady a své charisma, z čehož vznikl srdcový film (neuvěřitelné, že jde o režisérský debut) a současně zoufale nedoceněné, maličko naivní a v jistém ohledu velice komorní drama jednoho otce, který ztratil vše a vydává se do nepřátelské země aby našel své syny. Co musím pochválit ze všeho nejvíc je bezkonkurenční výprava. Australské široké pláně vypadají na obrazovce zkrátka úchvatně a poměrně neokoukaná Konstantinopol (pro zjednodušení Istanbul) taktéž. Ten konec už byl hodně přes čáru, jinak bezchybný film...9/10 (30.05.2016)

Russell Crowe jako režisér debutant zde podle mě obstál více než dobře. Cesta naděje sice tedy určitě není kdovíjaký filmový skvost, ovšem v rámci čistokrevného dramatu si dovolím tvrdit, že patří jistě k tomu kvalitnějšímu, co za posledních pár let v tomto žánru vzniklo. Po celou dobu jsem z něj totiž, a to i přes ne zrovna optimistické a dvakrát příjemné téma, cítil velice příjemnou uvolněnost, klidnost a pozitivitu, což není vůbec jednoduché navodit, ale zde to vše funguje velice jednoduše a přesvědčivě. Samotná zápletka by se jinak dala lehce označit i za poměrně originální, sice krapet kostrbatější, ale určitě působivou, s několika velice intenzivními scénami, škoda jen tedy slabšího spádu a závěrečné emoční gradace, kde bych se nebál i trochu víc přitlačit na pilu, ale celkově to prostě docela šlape a určitě nenudí. Crowe co by režisér ve svém režijním debutu dokázal navodit i poměrně výraznou atmosféru a samozřejmě sám sebe jako hlavního hrdinu ukočíroval též na výbornou, což ovšem asi nedalo příliš práce, neboť on je skutečně skvělý herec a takovéto filmy dokáže utáhnout i s přivřeným očkem. Cesta naděje je zkrátka pohodová podívaná, která nestrhne, nenadchne, ale určitě ani neurazí a neunudí. Prostě velice pěkný průměr. (01.08.2016)