Creed

Minulý týden jsem zhlédnul Southpaw a přestože se snažil být v rámci žánru inovativní a z hlavního hrdiny dělal vypatlaného rebela bez příčiny, nikoliv tradičního intelektuálního Mirka Dušína s příčinou, nevytáhl to přes tři hvězdy, protože snad neexistuje větší normovaná nuda v žánru "sportovní drama" než boxerské filmy, které mají nalinkovaný děj od prvního upoceného skoku přes švihadlo až po závěrečný pravý hák zaručující "nečekané" a "dojemné" vítězství formou KO nad démonizovaným protivníkem, který zpomaleně slítne na zem s mohutným výflusem zředěného kečupu. O týden později nebylo na co čumět, porno se jevilo jako jasná volba, ale nebyla nálada, tak jsem si bez sebemenších informací o projektu pustil toho "skvělého" a "dojemného" Krýda, abych po dvaceti minutách totální nudy v úžasu zjistil, že jde o vykopání té nejnudnější boxerské mrtvoly z hrobu v podobě Rokyho, který ty roky zastavit skutečně nedokázal, takže by mohl alespoň jako senilní důchodce přestat předstírat, že je uznávaná boxerská kapacita a uvědomit si, že ho do té síně slávy světového boxu uvedli jen jako špatný vtip, ne za sportovní výkony v zinscenovaných zápasech. Celou hodinu jsem tedy přetrpěl ta ohavná klišé v podobě přesvědčování polodementního trenéra, aby ho trénoval, ty milionkrát viděné pokusy o sbalení nějaké nedostupné frndy, která mi byla u prdele stejně jako to, jestli si hlavní postava romanticky zašuká s postiženou holkou za zvuku piána, abych si sentimentálně pobrečel u té dojímavé ejakulace, všechny ty ubohé vzpomínky postav odkazující na kreténské boxerské braky ze 70. a 80. let, na které může v 21. století nostalgicky vzpomínat jen naprostý degen nebo Stallone. Zkrátka a dobře, po hodině jsem to vypnul naprosto znuděn a odmítal sledovat další hodinu a půl "trnité" cesty Krýda za finálním vítězstvím v děsně vyrovnaném zápase, za zvuku trumpet vidět jak mu zvedají pinďour nad hlavu, to vše za dozoru a (de)mentorství nesmírně pyšného Italského osla. Pokud snad Krýd prohrál drtivým způsobem a skončil na vozejku, holka s nim odmítla chodit a roztáhla jeho protivníkovi za perfektní výkon a prémie za vítězství, Italský osel z toho všeho dostal infarkt a těsně před koncem někdo v aréně odpálil bombu a všechny zabil, takže žádné podělané pokračování nehrozí, nechť mě kdokoliv kontaktuje do pošty, pak ten film možná dokoukám. (26.01.2016)

Mě to teda nijak neurazilo. Ano, je to zbytečné, ale upřímně jsem to čekal o dost horší. Coogler se nesnaží objevovat objevené, takže mi přišlo docela i sympatické udržování se v zaběhnutých kolejích. Musím říct, že z toho čiší dost nostalgie. Kdo má sérii nakoukanou, najde odkazů spoustu. Jen toho raka si mohli odpustit. Pro mě rozhodně přijemnější než předimenzovanej Southpaw. 72% (30.12.2015)

Samozřejmě že mám nakoukané všechny díly s Rockym. S tátou jsme takhle protrávili mnoho nedělních odpolední. Box jako sport mě však nudí a viděl už jsem víc boxérských filmů, než bych třeba chtěl, ale po většinou stály za to i tak a mnohdy byl box až v druhé řadě. To je tak trochu i případ tohodle spin-offu, do kterého Sylvester Stallone po důstejném ukončení v "šestce" před deseti lety k mému údivu šel. A jak se ukázalo na Globéch, nemá čeho litovat. Nemusíme litovat any my diváci, jelikož Creed je strhující sportovní drama s několika nezapomenutelnými momenty, do kterých dávají Sly a vycházející hvězda Michael B. Jordan naprosto vše a z výsledného filmu je to cítit. Ryan Coogler připravil nadstadardní a v jistém ohledu emotivní a líbivou žánrovku, která šlape od začátku až do konce a dává zároveň prostor i nostalgii. Snad ho u Marvelu nezkazí...9/10 (13.02.2016)

Rocky se nám s příchodem Creeda rozloučil poměrně s úctou. Nepřišel totiž vůbec s ničím novým a tak jediné, co tu opravdu zbývá, je nekonečné moralizování Sylvestra, které mě jakžtakž baví a nebo hraní Michaela B. Jordana, na které si musíte zvyknout. On, jakožto dítě ulice, totiž ze začátku ve mně příliš emocí nevyvolal. To až samotná výchova Stalloneho z něj vytvořila relativního sympaťáka. Nicméně už to, jak to tady píšu, je mi z toho patosu vysloveně na blití. Klasičtější příběh by snad ani nemohl být. Velcí fanoušci se Creedem pravděpodobně uspokojí a nostalgicky zamáčknou slzu. Mně osobně postačí film Rocky Balboa, který dokázal z nostalgie udělat originální film, o kterém nemusím říct to samé, co o tomto. A to, že tenhle je, na rozdíl od předchozího filmu, absolutní rutina. (03.01.2016)

Co by to bylo za Rockyho, aby nepřišel na hřbitov ke své Adrianě? A co by to bylo za Rockyho, kdyby se nechal nějak dlouho přemlouvat k návratu do tělocvičny? Lidé se fotografují u jeho sochy před Muzeem umění ve Philadelphii, ale Rocky pořád tepe životem a rozdává životní moudra. Samozřejmě série to už byla solidně uzavřená a mělo/mohlo to tak zůstat. Tehdy (2006) z toho byla zatraceně dobrá nostalgie a poctivý melancholický kus (pravda, trochu zašlapaný závěrečným „moderním“ zápasem) a leckdo to bral jako definitivní loučení. Ryan Coogler musí mít docela talent, když ze Slye vymlátil takový herecký výkon, hodný nominace na Oscara (Zlatý glóbus mu šel nakonec do kapsy). Rozhodně si to ale nijak nekomplikuje. Přihraje Rockymu mladého nadějného boxera, který si prošel několika pěstounskými rodinami a několika bitkami, aby dozrál, a zkusil štěstí v ringu, aniž by někdo věděl, že je synem (drobný úlet) slavného Apolla Creeda. Tihle dva se respektují, konflikty nehledejme ani v novém vztahu Donnieho a jeho sousedky, ani v intrikánech v pozadí, ani nikde jinde. Když bouchnou saze, za pár minut je vše urovnáno. Rocky je mezi lidmi respektovanou personou, mladý Creed (jehož otec vynikal rychlou prací nohou i rychlou hubou) je docela sympaťák a tvůrci přinášejí i velmi dobrou filmařinu, třeba v podobě prvního zápasu na americké půdě. Někde bych stříhal, ale celkově dobré. Stallone vynikající. Už se tu sice neboxuje do bezvládně visících půlek prasat, ale pořád je to solidní jízda. Díky za ní. (25.12.2015)