Gándhi

Rozpočet měl na danou dobu (ač filmová studia projektu nevěřila) a hlavně daný žánr velmi slušný. Život bojovníka za svobodu tak mohl Richard Attenborough po letech příprav zfilmovat poměrně rozmáchle. Ctí tradici výpravných eposů, stejně jako v jiných případech měl v rukávu triumf v podobě hlavní role: Ben Kingsley prostě klobouk dolů. Vnímáme nejdůležitější momenty života trpělivého a pokorného duchovního a politického vůdce Indie, dobové detaily a zejména pak jeho nenásilný boj proti britské nadvládě, která však často odpovídala krvavým potlačením odporu. Možná až příliš se tu přikresluje svatozář, možná jsme některé scény mohly postrádat. Tak či onak režisér měl dle mého nejednou k látce přistupovat „zajímavěji“ a poutavěji. Něco načrtneme a pak to „jen“ obdivně rozvíjíme a opakujeme. Možná i proto je to subjektivně delší, než ve skutečnosti. Ale třeba někdy (v lepší rozpoložení) změním názor. PS: Gándhího pohřeb po zastřelení hinduistickým fanatikem toho času představoval co do počtu statistů největší masovou scénu v historii filmu (na 300 tisíc komparzistů, mimochodem ve skutečnosti za jeho rakví kráčel milionový průvod), na druhou stranu pohřeb ve filmu zabral jen velmi málo minut. Možná právě i to o něčem svědčí.. (15.10.2018)

Monumentální pomník. Gándhí jako osoba vytržená z prostředí a postavená na peidestal. Jakožto proponent idey nenásilí inspirující, ale jako osoba usilující o ta nejlepší řešení již méně. Řadu problematických aspektů filmu a osoby samotného Mahátmá napsal ve svém komentáři uživatel Maq. Byť si myslím, že je přehnaně přísný k filmu i jeho tématické postavě, doporučuji jej k přečtení. Sám doplním jen pár drobností... Gándhí usiluje o nezávilost Indie na Británii, ale zároveň by chtěl, aby se muslimové zřekli nezávislosti na Indii. Pokud mají být muslimové a hinduisté schopni žít v jednom státě, proč by v takovém státě nemohli žít britové? Není vítězství nenásilí možná dáno tím, proti komu ho bylo použito? Gándhí hovoří o boji s Hitlerem a důvěře, že i proti němu by to zabralo, byť za cenu velké bolesti. Židé Hitlerovi moc nevzdorovali, ale nepomohlo jim to vůbec... +++++ Ani se tu příliš neventiluje možnost, že Británie se vzdala svého panství prostě proto, že si její politici uvědomili, že je nadále absolutně neudržitelné. Osoba Gándhího jim nakonec mohla přijít vhod, neboť na ně mohl vrhnout alespoň stín svého humanismu. Portugalci se Goy, Damanu a Diú vzdát nechtěli a tak jim byly v roce 1961 prostě a jednoduše odebrány. +++++ Attenboroughův film se nesnaží nám Gándhího představit a dát nám jej pochopit, prostě jen vytahuje některé linky a přimalovává mu svatozář. V rámci tohoto cíle si vede dobře... ale já jsem slepou oslavu vidět nechtěl. (15.09.2014)

मोहनदास करमचन्द गांधी Chtěl bych komentář vést ve stylu "gándhíovském". To znamená, předložit vám filozofickou úvahu. Něco, co by vás donutilo přemýšlet, tak jako to udělal film. Jenže po pár minutách jsem zjistil, že na to 1) nemám atestaci, a za 2) by můj myšlenkový proud zastínil Attenborough, který vypráví tak úchvatně, logicky a hlavně se zaujetím, že bych dopadl jako Bambi (sám a ubrečenej). Takže raději ne!__ Na snímek Gándhí se mi na poličce prášilo pěkně dlouho. Přeci jen na 188 minutový film by si člověk měl vzít dovolenou, ale osud tomu chtěl, že jsem trochu toho času našel a proč ho nevyužít ve společnosti pána jehož kroky jsou obsypány okvětními listy? Samozřejmě, opěvovaný výkon Bena Kingsleye je více než oprávněný, ale přesto mi ve filmu chyběla byť jen známka nějakého většího emočního vypětí. Smrt milované ženy už už měla nakročeno...ale byla přerušena hvízdajícím vlakem. Takže jsem se mohl maximálně bouchnout do kolen. Čert vem délku, já chci brečet!!! (29.10.2008)

Úskalím životopisného snímku vždy bude zájem o osobnost, které se věnuje. Mahátma Gándhí je charakter sám o sobě - svou trpělivostí, tvrdohlavostí a mírumilovným jednáním musí s každým člověkem alespoň trochu zahýbat. Ostatní tasí meč, on nastavuje tvář, ostatní zuřivě demonstrují, on je umlčuje svou hladovokou. Attenborough správně pochopil, že život jednoho z největší myslitelů nejde shrnout celý, a tak se soustřeďuje na významné politické události, které měly dopad na celosvětovou společnost. Nejzažším rokem je tedy rok 1894, kdy Gándhí začíná své myšlenky prosazovat v Africe. Pokud máte rádi pomalejší filmy, kde má jednu z hlavních rolí kamera, tady se nabažíte. Spousta krásně nasnímaných panorámat, klidné prostředí, práce s komparzem...Nad vším ční fantastický herecký výkon Bena Kingsleyho, v jehož přítomnosti ty tři hodiny utečou jako voda. Zamrzí možná vynechání několika událostí (pokus o atentát) a občas podivně pracuje střih (akčnější scény), ale jako kolos je to ukočírované velmi dobře. Navíc pěkná reklama na humanismus. [Přesná stopáž: 191 min] (28.07.2011)

Slavná osobnost s podnětným odkazem, silné Gándhího myšlenky proti válčení a diskriminaci, mnoho krásných záběrů, pár nezapomenutelných scén, poutavé exotické lokace, bohatá výprava, více skvělých herců... žel přesto film, který mi jako celek ne a ne sednout. Za ty tři hodiny jsem se do něj snad nikdy pořádně nedostal natolik, aby mě po skvělém dojmu z vybrané scény zase brzy po střihu do některé z dalších scén „neopustil“. Na to, že hlavní postavu indického vůdce uprostřed indických reálií a množství skutečně indických herců ztvárňuje britský herec, jsem si díky hodně zdařilému výkonu Bena Kingsleyho brzy zvykl. Snažil jsem se zkousnout i to, že komplet všichni Indové i Afričané ve filmu mluví anglicky, jakkoliv to zvláště ve scénách s domorodci (např. na střeše vlaku) působí v takto velkolepě pojatém filmu z reálných lokací uměle. Ale už dlouho jsem neviděl film, jehož styl by mi připadal tak nesourodě mnohotvárný: střídají se tu mj. fascinující panoramata, statické záběry a detailně aranžované velké celky v exteriérech jak z nějakého výtvarně laděného artového filmu + pro změnu rutinně působící rozsáhlé konverzace postav v jedné místnosti + dlouhé akční scény davových bitev, válečných střeleb a protestů + v poslední třetině i scény ve stylu starých archivních záběrů meziválečné éry atd. Že má Attenborough rád jistou roztříštěnost, pochopil jsem již díky Příliš vzdálenému mostu, jenže tam se mi na ní podařilo přistoupit a skrze mapování událostí kolem válečné operace (bez hlavní postavy) mi díky poutavosti většiny scén nevadila – zatímco u životopisného dramatu o jedné osobnosti jsem tento styl vstřebával hůř. Vnímám poselství, kvůli němuž Attenborough tento film primárně natočil, ale bohužel se pro mě až příliš utápělo v přehnané délce a řadě scén, které ho spíše ilustračně obklopovaly, snažíc se zaujmout čímsi jiným (např. obrovským počtem komparzistů), než aby ho působivě podtrhly. [60%] (06.08.2024)