Žiarlivosť

Případ filmu, kdy anotace je mnohem lepší, než celý film. Spoléhala jsem zejména na "pohled dítěte", který se ale nekonal. Dostala čepici, jí polévku, všechno je jí tak nějak buřt. Herecké projevy se mi nelíbily (kradené lízátko - proč? A pak reakce všech tří aktéru, které byly zcela mimo), kamera nepředvedla nic velkolepého a scénář byl slabý jak plátek týnecké šunky. A to tedy velmi slabý. Slabé dvě hvězdičky. (FFF 2014) (24.11.2014)

Zlatý Lev - výběr (11.09.2013)

Chladná štúdia medziľudských vzťahov, ktorú nezahriala ani krásna hravosť malej Charlotte. Naozaj nechápem, čo na tom šupákovi tie ženy videli... (10.08.2014)

Nevím, jak to Garrel dělá, ale už při druhém filmu mě začíná mírně štvát. Vypadá to totiž, jak kdyby měl z celé kinematografie nakoukané jen filmy francouzské nové vlny. Akorát to, co kdysi fungovalo v rámci pravidel moderny v šedesátých letech zkrátka nefunguje s notným odstupem času teď. Je to taková, na jistotu vsazená, pocta plochosti a prazvláštním nejistotám a motivacím postav. Předně mě ale zaráží fakt, že u vztahového filmu se objevuje taková míra netečnosti. Garrel pohybuje bez empatie figurkami jako po šachovnici. Mimoto mám neblahý dojem, že košatější stopáže by byly bývaly jeho romancím pomohly; přinejmenším by se stihly rozvinout charaktery, které jsou v Žárlivosti jen ledabyle načrtnuty. _ A Garrel není Godard, i celá ta snaha o dějovou eliptičnost vypadá jako přehnaně úpěnlivá snaha o zanechání si nekonvenčního statusu. Je to nejen zkratkovité, ale ve výsledku i banální. A vůbec, dost žen a zbraní: Godard by se tomu stejně vysmál. (25.05.2016)

Kamera. (08.10.2014)

První záběr a já věděl, že je zle. Snažil jsem se vzpomenout, kolik že má film minut, a modlil se, aby měl pod hodinu a půl. Měl. Ale jen v popisu. Na druhou stranu, po skončení jsem poprvé v kině zatleskal. Hlasitě a dlouze. (23.11.2014)

Francúzi a komplikované medziľudské a ľúbostné vzťahy idú ruka v ruke, čo sa do veľkej miery odráža aj v ich kinematografii. Jedným z príkladov je aj počin režiséra Philippea Garrela z roku 2013. Ten rozpovedá príbeh o divadelnom hercovi Louisovi (Louis Garrel), ktorý po tom, čo opustil svoju manželku (Rebecca Convenant), nedokáže zotrvať v stabilnom vzťahu. Garrelov film sa snaží všímať si najmä ľudí a vzťahy medzi nimi. To sa mu, pravda, darí, ale jeho problémom je skutočnosť, že nijakým spôsobom nevyniká - príbehovo ani inak. Rovnakou témou sa totiž zaoberajú stovky, ak nie tisíce ďalších diel, mnohé navyše oveľa lepšie, takže tu niet ničoho, čím by sa film dokázal odlíšiť, respektíve výraznejšie zaujať diváka. Prísť s čiernobielym vizuálom a tváriť sa artovo naozaj nestačí. Minimálne v tomto prípade určite nie. Paradoxné však je, že onen čiernobiely vizuál spolu so ženskými protagonistkami sú aj tak nakoniec tým najlepším, čo Garrelova snímka ponúka. Viac než o pozitívum ale ide skôr o dôsledok slabého, nevýrazného príbehu a rovnako slabých, neveľmi výrazných postáv, ktoré spolu tvoria slabý a nevýrazný film. La Jalousie je chabou a kvalitatívne podpriemernou recykláciou stokrát videného. Dráma so zameraním sa na vzťahy, využívajúca tradičnú šablónu, pritom vo všeobecnosti nemusí vôbec nudiť, len sa musí správne uchopiť. A to režisér Philippe Garel nezvláda, čoho dôsledkom je tá najtuctovejšia dráma, akú si divák dokáže predstaviť. A potom môže žiarliť na všetkých tých, ktorí mali to šťastie a tento film nevideli. (31.08.2024)

Dávám čtyři hvězdičky v rámci Garrelova vlastního vesmíru, jinak by to hodnocení bylo nižší. Když člověk přenese přes srdce nepříjemnou Annu Mouglalis, tak ten film rozhodně není špatnou studií mezilidských vztahů. Hodne také pomáhá krásná klasická černobílá kamera Willyho Kuranta. Je vidět, že je to kameraman Francouzské nové vlny. Česká premiéra na MFF Ostrava Kamera Oko 2014. (15.01.2014)

Konaniu tej ženštiny som celkom neporozumela. Mať doma Garrela, nepohnem sa odtiaľ. Skôr než príbehom sa film dostáva pod kožu atmosférou, pocitmi, a, áno - tliachaním francúzskych intelektuálov, ak môžem citovať. Rozumiem tým výčitkám, ale na mňa toto všetko v spojení s čiernobielym a minimalistickým prevedením zanechalo dojem. (03.10.2014)