Sex v Paríži

Nejmenší očekávání, nejlepší výstup. Předmluva režisérky a jedný z protagonistek snímku rozhodně pomohla: Audrey Dana je bezprostřední, rozpustilá a zdánlivě o 10 let mladší žena s neobyčejnym smyslem pro humor; a její energický vystoupení mě na projekci naladilo opravdu nejlíp, jak mohlo. Sama autorka navíc dostala prostor k vysvětlení vlastních úmyslů; jak jsme se později přesvědčili, úmyslů tak čitelně převedených na plátno - dát aspoň na chvíli zapomenout na ty černobílý a notně jednotvárný ženský charaktery, co se v komediích zpravidla vyskytujou. Tim vznikl poměrně unikátní projekt "o mužích (prakticky) bez mužů", jehož průvodnim znakem sice může bejt ztřeštěnost, zároveň už ale nikoliv banalita či lacinost - jakou věští hnedka další zavádějící výmysl českých distributorů, název "Sex v Paříži". --- Ne, Sous les jupes des filles toho má k nabídnutí mnohem víc: předevšim uvolněnou zábavu pro všechny generace v podání - jak Audrey Dana vtipně zdůraznila - 10 nezadaných žen (z 11) v čele s talentovanou Géraldine Nakache, kulminující ve vysoce funkční hromadnou tečku alá Friends with Benefits. No řeknu vám, takovou husinu jsem při sledování komedie už dlouho nezažil. --- "Ženy jsou jako jogurt. Jakmile jim vyprší trvanlivost, ztuhnou, nabobtnají a vybuchnou." (!!!) [17. Festival francouzského filmu] (26.11.2014)

Pokud čekáte něco věrohodného, inteligentního, nebo dokonce, ze života - rozhodně nechoďte na Sex v Paříži. Po celou dobu sledování se mi na mozek drala provařená zkratka - WTF? Přesto - rozhodně jsem se nenudila, dost jsem se zasmála, několikrát hodně zčervenala a ještě jsme s kolegyní stihly zdrbnout Vanessu Paradis (ta mezera mezi zubama je vážně hnusná), Isabelle Adijani (má tolik botoxu, že by ji člověk ani nepoznal), zato Laetitia Casta je pořád rozkošná. Tohle a sklenka vína mi na fajn odpoledne stačí. (25.12.2014)

Bravo, nevím jestli je to tím, že jsem nečekal, že to bude dobré tento film vybrala partnerka. Královsky jsem se bavil opravdu příjemné odpočinutí od americké produkce. Chytrý humor a i řekněme jednodušší vtipy kdy jde dívka na rande a má zažívací problémy jsou zvládnuté s lehkou francouzskou grácií. Je tam vše co od Francouzské komedie čekáte v tom dobrém slova smyslu. Skvělé, jednoznačně doporučuji. (28.11.2014)

Nevím, nejspíš je to tím, že jsem čekala něco trochu jiného, něco na způsob Lásky nebeské, takže mi ta francouzská mozaika povedených nebo spíš nepovedených vztahů přišla znatelně slabší než ta britská. Podbízivější, prvoplánovější, vstřícnější i vůči těm šťastnějším z nás, kterým se bránice rozkmitá třeba i z hlasité peristaltiky nebo rány do hlavy (cizí, pokud možno). Neříkám, že by tam nebyly úsměvné nebo i opravdu vtipné momenty, naopak, bylo jich tam hodně a vlastně se usmívám i teď, když zpětně koukám na trailer nebo fotky a vybavuju si některé povedené gagy. Herečky byly víc než nádherné a ta francouzština se tak dobře poslouchá... Navíc bylo z filmu znát, že režisérka se na ženy dívá s laskavým pochopením a nedělá jí sebemenší problém udělat si legraci z těch našich pověstných hormonálních výkyvů, touhy po lásce a pochopení a všechno to snažení a frustraci trochu shodit. Jenže mám dojem, že moc tlačí na pilu. Jako třeba u postavy ztvárněné Julií Ferrier, tam už byly ty zářezy dost citelné. Taky mě zamrzelo odbytí příběhu Sylvie Testud. Ten, kdo měl na starosti střih, možná v tomhle případě stříhal buď málo, nebo moc, což je škoda. Sex v Paříži mi tedy jednou stačil. Příště raději někde jinde. Anebo po dvou deci Chardonnay.:-) (28.11.2014)

Ze začátku jsem myslel, že z toho množství estrogenu a pištění zešílím, vydloubnu si oči a uříznu uši. Opravdu, snad všechny ženské postavy, kterých bylo skutečně hodně (určitě přes 10), byli příšerně nesympatické a myslím, že všem ženám, pro které je tento film určený, dělají jen ostudu. Postupem času si mě některé dokázali trochu udobřit a už jsem neměl chuť dělat všechny ty věci, co jsem předtím popisoval, nicméně že by to byla nějaká zdařilá komedie, to tedy rozhodně ne. Docela mě mrzí, že francouzská kinematografie poslední dobou sklouzává do těchto hollywoodských romantických vod. Není to vůbec její styl a všechny ty originální žánrové filmy z minulého století musí asi smutně koukat, jak se postupem času kouzlo francouzských scénářů zhoršuje. Samozřejmě je stále řada výjimek, ale myslím, že tento směr zkrátka není správný. Ne pro Francii. P.S. Isabelle Adajani, která byla vždycky sex symbolem a zároveň zárukou kvalitní filmařiny teď hraje v hovnech a vypadá jak po deseti plastikách. Hrůza. (26.05.2017)