Ida

Film, ktorý som mal dlho vyhliadnutý. Oscar za cudzojazyčný snímok proste lákal. Aké pozitívum som ale dostal? Jednak som si zlepšil svoju poľštinu, to bolo asi najväčším prínosom. Ďalej som zistil, že tí Poliaci síce vedia točiť filmy, všetky sú ale také smutné drámy, málo scenára, málo deja, často prázdnych situácií, statická kamera na jedno miesto alebo jednu tvár, hudba minimálna, to bol skôr negatívom, hoci chápem, že malo ísť o nejaký druh poetizckého vyjadrenia. Čiernobiele ladenie tu bolo vhodne zvolené, dodalo to dobovú atmosféru. Aká bola ale myšlienka? Poukázať, že sa arizoval za vojny židovský majetok a že Židia pri tom zomierali? Alebo to bola kritika komunistického režimu a ako môže poznačiť človeka, ktorý je nástrojom tohto systému? Prípadne to malo mať niečo s rehoľníctvom a že najprv treba zakázané ochutnať, aby obeta bola skutočnou obetou? Neviem, či to vie aspoň režisér. Ten totiž všetko naznačil, no nedopovedal. (20.06.2016)

Ty dvě jsou tak odlišné, že je mohl dát dohromady snad jedině příbuzenský vztah. Je to sice příběh Anny / Idy, která je mladá, nezkušená a poprvé na větší cestě venku z ochranné ulity kláštera, ale popravdě ho zajímavým dělá právě její teta Wanda, což je naopak osvěžujícně netriviální figura. Art, který by klidně mohl zkusit i běžný divák... (31.03.2016)

Pokud jde o formu, Ida představuje těžkotonážní art, který od počátku nenechává nikoho na pochybách, že vznikl s úmyslem získat cenu na nějakém prestižním festivalu. K takovým projektům přistupuji s předběžnou opatrností, podobné snímky příliš často sráží manýra a tvůrčí sebestřednost. Nechápu například, proč bylo nutné obsadit do hlavní role neherečku. Skutečně nebylo možné najít na četných polských uměleckých školách a oblastních divadlech neokoukanou elévku s výraznýma hlubokýma očima, která by ale zároveň byla herecky tvárná? Vlastně ono to smysl dává. U tohoto druhu snímku je neodpustitelným hříchem hrát. Můžete pouze "být" a "vrhat dlouhé pohledy". Obraz je statický, scénář jednoduchý, příběh povětšině předvídatelný. Podstatou zážitku je ale sugestivní černobílá kamera, která zaznamenává nehostinné prostředí Polska 50. let, zmrzačené lidské osudy a tragické postavy procházející hlubokou vnitřní krizí. Finální rozhodnutí Idy není projevem její hluboké náboženské víry, jako spíš známkou nízké sebedůvěry, zda by obstála v nevlídném světě, kde nenalézá potřebnou citovou a hmotnou oporu. Zůstat v cizím prostředí sám se sebou je prostě k neunesení. Daleko zajímavější postavou je vyžilá teta Wanda, v níž se koncentrují démoni nedávné historie, ideologický fanatismus a následná deziluze, stejně jako vzpomínky na krutost při upevňování nového režimu. Bohužel Pawlikowski témata jen přináší, nerozvíjí je a divák si musí vystačit se svou představivostí. Ida má vzhledem ke svému obsahu ideální stopáž, pokud by byla o 20 minut delší, zůstal bych na 3 hvězdičkách, a pokud by se Pawlikowski nechal strhnout tvůrčím zápalem (což se těmto pánům často stává) a natáhl by stopáž na 120 minut, šel bych nemilosrdně ještě níž. V této podobě si ale dokonce myslím, že Ida je ideální kandidát ke zkoumání nového filmového teritoria. Pokud chcete vyzkoušet nový žánr, v tomto případě minimalistické psychologické drama, Ida je dobrý zkušební terén, který napoví, zda se odvážit dál. Zisk Oscara nepovažuju za adekvátní, narozdíl od takového Saulova syna snímek formální a obsahové kvality přece jen nedosahuje, 4 hvězdičky ale svědčí o tom, že drápkem nebo dvěma ve mě Ida přece jen uvízla. Celkový dojem: 75 %. (11.09.2018)

Vyvediem z omylu PAWLA PAWLIKOWSKEHO,ktorý si myslí,že je nový KRZYSZTOF KIESLOWSKI.Naozaj,NIE JE! IDA je zaujímavý,pozoruhodný snímok,hold skladajúci ku klasickým 60 rokom,napríklad Miloš Forman-Česká nová vlna,alebo Francúzska nová vlna:TRUFFAUT,GODARD... Popritom práca kamery je unikátna.Svedčí o tom nominácia na OSCARA za kameru a cudzojazyčný film! Pekné teda,ale pochybujem,že si odnesie niečo z toho. Jedna stránka mince je vizuálna stránka,druhá stránka mince sú herecké výkony,s ktorými som prežíval zívanie,nudu,úzkosť,depresie,obidve AGATY sú divné,zvláštne,neobyčajné,klasické protipóly,Mladá,životom skúšaná Anna odchádza z kláštora,je židovská mníška,ktorá chce zistiť,čo sa stalo s jej rodičmi za úradovania nacistov,ktorí mali svoje konečné riešenie,tak nie je ťažké sa dopátrať,ako skončili.Na myslí mám väčšinu,jej rodičia sa skrývali v lese,kde sa im dostávalo pomoci,ktorá sa zmenila na niečo úplne iné.Je hanblivá,neskúsená,zamyslená...Zato prichádza za svojou tetou,s ktorou sa nikdy nevidela.Wanda je prokurátorka,čo má pestrú minulosť,na svedomí má ničenie ľudí,ktorí opovrhovali režimom,tak ručne stručne sa s nimi potom zaobchádzalo.Inak ukája sa alkoholom,fajčením jednej krabičky cigariet od druhej a na moje počudovanie ju zmieta vnútorná kríza,ktorú vyrieši ráznym deštruktívnym spôsobom.Anna sa chce vydať s Wandou na ROAD TRIP,aby rozlúskli záhadu a tvária sa tak divne,že som po celý čas rozmýšľal,ako vyzerá Anna bez svojho habitu,vlastne,keď sa pominie jej teta Wanda,tak sa začne podobať práve jej,svojim správaním ju obstojne zastúpi,zmena správania je nezmyselná,nezmyselný je práveže tento film,v ktorom som sa tešil na inú filmovú kultúru,ktorá sa mi z časti dostala(estetická čierno-biela kamera),ale ako dej postupne spel k záveru,tak som sa nejako nevedel dočkať tituliek,vďaka Bohu,že to trvalo pod 90 minút! (29.01.2015)

Černobílá a v poměru stran 4:3 natočená pocta kinematografii 60. let (ve kterých se děj filmu odehrává) a zároveň návrat režiséra Pawlikowskiho na polskou filmovou půdu. Příběh mladé novicky (fáze před jeptiškou), která se vydá se svou tetou na komorní road trip s cílem objevit hrob svých rodičů a nalezne přitom sama sebe, není příliš atraktivní a už vůbec ne nepředvídatelný. Zato výtvarná stránka filmu stojí za to. Ida je skromným a čistým filmem, který klade důraz na psychologii postav a na estetiku obrazu. Napoprvé zaujme, po opakovaném zhlédnutí však nevolá. (08.07.2014)