Ida

Ty dvě jsou tak odlišné, že je mohl dát dohromady snad jedině příbuzenský vztah. Je to sice příběh Anny / Idy, která je mladá, nezkušená a poprvé na větší cestě venku z ochranné ulity kláštera, ale popravdě ho zajímavým dělá právě její teta Wanda, což je naopak osvěžujícně netriviální figura. Art, který by klidně mohl zkusit i běžný divák... (31.03.2016)

Nádherná forma, ale nejsem si jistý, jak vnímat obsah. Respektive nevím, jestli je to střet dvou protikladných světů, černého a bílého, které se společně vydávají za jednotným cílem, přičemž se ten černý propadá do čím dál tím víc větší deprese ze své temnoty, zatímco ten bílý nahlíží do světa zla a neshledává ho tak špatným, anebo jestli se jedná o polské účtování s minulostí, jak tou válečnou, tak tou komunistickou. Nejspíš je to od každého trochu a ještě něco jiného navíc, co se mi nepodařilo postřehnout. Buď jak buď na film i na obě hlavní aktérky se mi dívalo dobře a ačkoliv bych uvítal intenzivnější střelbu do vlastních řad, byl jsem ve finále nadmíru spokojen. 80% (17.01.2015)

"Krvavá Wanda, to som ja..." Poliaci pravidelne produkujú veľmi kvalitné filmy a Ida to dotiahla až na Oscara za najlepší zahraničný film. Môžte a nemusíte s tým súhlasiť, ale v tomto prípade čiernobiela farba a komornejšie podanie snímku nebola len hra na umenie, ale tá kvalitu tam skutočne je. Vzhľadom na oscarové ocenenie by si film zaslúžil lepšie hodnotenie na csfd, ale je možné, že pre mnohých divákov je až príliš umelecký, komorný a mám pocit, že dnes nikoho nezaujíma život nejakej mníšky. Mňa to však zaujalo, hlavne postava "krvavej Wandy" i ten letmý pohľad do tvrdého socialistického a povojnového Poľska. 80%. (13.05.2016)

Pokud se režisér či kameraman učil od Bély Tarra (nemá to nic společného s retro stylem 50.let), potom dobře udělal. Skvěle vybrané odstíny šedého klínu, co "políčko" filmu, to nádherná černobílá kompozičně vyvážená "fotografie" - až už se člověku nechce dělat vlastní fotky! Příběh nenáročný, ale mimořádně scénicky vyvážený. Někdy stačí prožít si jeden den někoho, kdo tak žije celý život... A pak? Oknem na ulici a dveřmi do kláštera! (19.10.2014)

Netárrajte. Ztišená výpověď o traumatech dějin, intimní detektivka o identitě a film, který klame názvem, protože těžiště jeho síly netkví v krásných, ale pasivních očích jeptišky, nýbrž v elektrizující postavě tety Wandy (ano, to je ta postava, kterou by tu u nás nikdo nechtěl hrát a napsat, protože je komunistka a není vylíčená jako levoboček pekel). Pawlikowski na své postavy nahlíží skrze obsedantně zaranžované rámy, na nichž se potkává novovlnná nostalgie, sakrální šerosvity a místy až kaurismäkiovské tančírnové retro. Je v tom kus manýry, zároveň tím film dosahuje citelné distancovanosti, která je na jednu stranu na škodu (odtažité je to možná až příliš), na druhou stranu blahodárná (film se nepatlá v sentimentu a obhajování / souzení dějinných křivd a nadbytečném psychologizování). Ida je neobyčejně čistým a vzácně srozumitelným tvarem, který velkou část dramatu schovává za hranice toho, co je zobrazeno. Zůstává velmi komisní a příjemně zdrženlivá do posledního okamžiku. V dobrém slova smyslu "ušlechtilý" film, jakých je vždycky zapotřebí. [80%] (19.07.2014)