Vôľa žiť

Z tohohle filmu jsem měla pěkně oteklé oči a málem chytla rýmu. Atmosférou by se to dalo lehce přirovnat k Pelíškům, ale Poláci jsou víc sarkastičtí a zároveň veselejší. Příběh Mateusze, jemuž je chybně diagnostikována mozková obrna a celý život je s ním zacházeno jako se "zeleninou", je natolik emotivní, že na něj asi do smrti nezapomenete. Přitom lehkost vyprávění očima Mateusze odbourává případnou těžkost a temnotu, která by vám nechala šrámy na duši. (27.08.2016)

V prvom rade si treba uvedomiť, že film je podľa skutočnej udalosti, to len zvyšuje celkový pocitový zážitok z filmu. Ten chalanisko niekde žije svoj smutný osud a trávi čas. Nedokážem si predstaviť nič horšieho v živote, ako mať jasnú myseľ uväznenú vo svojom tele a nemôcť to nikomu povedať. Môžte len ticho pozorovať okolie a trápiť sa, že vám nikto nerozumie. Preto keď sa prvý krát po 26 rokoch chalanovi konečne podarilo dorozumieť sa s vonkajším svetom a jeho prvá veta znela: Ja nie som rastlina! Tak to už bolo naozaj na mňa veľa. Na také niečo sa nedá zabudnúť. Špeciálne musím tiež zložiť poklonu obom hercom - predstaviteľom detského a dospelého Mateusza, v prvom momente som si myslel, že ho hrajú naozaj postihnutí herci, až po filme som si našiel, že veď to boli zdraví ľudkovia. V tom prípade klobúk dole, o svojich hereckých kvalitách už naozaj nemusia nikoho presviedčať, v Amerike by jednému z nich určite priklepli Oscara. Tiež sa mi páčilo, ako bol celý príbeh spracovaný a divákovi prerozprávaný a ako jednotlivé udalosti boli veľmi vhodne dopĺňané Mateuszovými myšlienkami, no proste jedno veľké dramatické divadlo! Film by určite nemal chýbať u žiadneho milovníka poctivej drámy, úžasný a nezabudnuteľný majsterštyk. (23.11.2016)

26 let nemoci světu vůbec nic říct ... Krásný film, chvílemi smutný, chvílemi veselý, ale hlavně podle skutečné události. Příběh Mateusza, kterého lékaři považuji intelektem za rostlinu a jediní, kdo mu věří, jsou matka a otec, je velmi dojemný. Zvláště se mi líbila trpělivost a obětavost obou rodičů. Herci v hlavní roli byli úžasní, ani chvilku jsem o jejich handicapu nepochybovala. (13.03.2020)

Silý emotívny príbeh...raz, cestou autobusom z blízkeho okresného mesta v ktorom pracujem sa rodina so svojim už dospelým postihnutým dieťaťom vybrala na cestu autobusom. Tiky hendikepovaného, už dospelého dieťaťa neušli pozornosti dvojici malých aromáčok, ktoré svojej mamke ukázovali že tete šibe. A vtedy som si uvedomil že postihnuté nebolo v autobuse dospelé dieťa, ale dve miniatúrna aromáčky a ich alfamatka... (23.12.2021)

Jako objektivně musím uznat, že se Polákům tento film fakt povedl. Ale celá ta tématika už mi přijde hrozně ohraná, možná je to i tím, že jsem za poslední dobu viděl podobných filmů hned několik. Všechny mají stejný účel a tak se pro mě stávají lehce monotónní. Nicméně se mi podařilo film dokoukat, a proto Polákům pošlu 4 hvězdy, aby jim to nebylo líto :))) (20.11.2015)