Vôľa žiť

Podle uchopení tématu bych zde čekal jako původce filmu spíše Hollywood a proto jsem byl hodně zvědavý, jak si s tím poradili Poláci. Nutno říct, že jsem byl a vlastně i pořád jsem strašlivě zklamaný, jelikož co se týče režie, zbytečné délky scén, jejich stavby, naprosto chybějícího rytmu a s tím související otravnou malátností, měl jsem zhruba první 3/4 stopáže pocit, že se dívám na novodobý český film (s lepšími herci - Ogrodnik herectví, Zawadska půvab, Jakubik sympatie). Nápad s "ozuovským" snímáním (tedy ne tak docela, zde nikoli z pozice sedícího, ale ležícího člověka) je sice hezký, ale stejně jako statičnost kamery mi nepřipadal filmu příliš prospěšný. Nabízí se vysvětlení, že zvolené postupy výborně souzní s tématem, ale mému oku připadaly tak křečovité a křečovitě pospojované, že jsem to nepřikládal ničemu jinému, než neumětelství režiséra. Směrem ke konci ale film začal najednou fungovat, způsobovat kromě lhostejnosti, ospalosti a nasranosti dokonce lehkou katarzi a tak jsem nakonec musel "špatnou" většinu snímku přičíst v celkovém hodnocení k dobru, jelikož ať už to byl či nebyl záměr, i z doslova přetrpěných 70 minut může nakonec vzejít překvapivě dobře fungující (a zvláštně nedivácky-divácký) film. Jo a obešel bych se bez klasického klišé o tom, že i prosťáčkovi se líbí prsa. 3,5* (09.08.2014)

Mimoriadne pôsobivý film. Príbehovo i herecky. Film o živote, ktorý nepoznáme a nechceli by sme žiť ani nič o niekoľko úrovní lepšie. Veľmi ťažko sa hľadá vnútorný svet takto postihnutého človeka. Väčšina ľudí to odľahčí poznámkami typu: "Aj môj pes slintá, keď mu nesiem potravu." Okrem vzťahových a inštitucionálnych problémov, ktoré sú obsiahle a nejednoznačné, chcem oceniť výkon oboch hercov, ktorí postavu Mateusza stvárňovali. To boli výkony, pri ktorých bledne aj spomienka na Rain Mana. A aj keď som vo filme registroval niektoré nedostatky, nemali na môj celkový dojem väčší účinok, ako jednu hviezdičku. (23.12.2021)

Já teda polsky neumím, ale "Chce się żyć" bych přeložil spíše jako "Touha žít". Nicméně tohle je jen jedna velice malá výtka z malého mála velice malých výtek, které lze k filmu vůbec mít. Samozřejmě rovněž žasnu nad hereckým výkonem Dawida Ogrodnika a snad ještě více i nad jeho mladší verzí, kterou ztvárnil Kamil Tkacz. Skoro dvě hodiny se křečovitě třepat, to není žádná legrace. Dokonce se k tomu váže i jisté riziko, že to člověku může zůstat. Opravdu jsem úplně nečekal, že se bude jednat o tak procítěný pohled do života lidí trpících mozkovou obrnou. Snímek je skvěle vyvážen. Neútočí na diváky pouze nekonečným přívalem deprese, nýbrž zachycuje život těchto lidí opravdu komplexně. Ukazuje rovněž, že pokud mají tito lidé štěstí na kvalitní rodinu, tak jsou také zahrnováni velkým přívalem lásky. Pokud mají štěstí ještě o trošku větší, tak mohou dokonce narazit na lidi, kteří překypují soucitem a mají nekonečnou ochotu pomáhat. Dokonce se najdou i takoví lidé, které napadne s využitím posledních funkčních částí postiženého realizovat jednoduchý komunikační systém. Velký dojem na mě udělal i fakt, že se tento příběh nezrodil na papíře, ale napsal jej sám život. Vynikající sonda do života poměrně inteligentního člověka, který je uvězněn v takřka nefungujícím těle. Velice se mi líbily promluvy hlavního hrdiny do děje. Nepuritánské mužské oko občas potěší pohled na ženské poprsí. Tedy většinou. Občas jsou k vidění i takové "boží zázraky", které působí kontraproduktivně. Svoje "boží zázraky" krajně neprofesionálně poodhalila i dobrovolnice. Je trošku škoda, že vlastně moc neměla poodhalit co. Viděno v rámci Společné výzvy s Lucinkou. Film nám vybrala uživatelka eLeR. (12.11.2016)

Z tohohle filmu jsem měla pěkně oteklé oči a málem chytla rýmu. Atmosférou by se to dalo lehce přirovnat k Pelíškům, ale Poláci jsou víc sarkastičtí a zároveň veselejší. Příběh Mateusze, jemuž je chybně diagnostikována mozková obrna a celý život je s ním zacházeno jako se "zeleninou", je natolik emotivní, že na něj asi do smrti nezapomenete. Přitom lehkost vyprávění očima Mateusze odbourává případnou těžkost a temnotu, která by vám nechala šrámy na duši. (27.08.2016)

Jeden z tých príbehov, ktorý vám pripomenie, aké máte šťastie, že žijete práve ten svoj život, že možnosť vyjadriť sa a rozhodnúť za seba samého vôbec nie je samozrejmosťou. Pieprzyca balansuje na hrane depresívnej atmosféry a absolútnej eufórie. Zúfalstvo strieda šťastie a naopak. Mateusz rieši aj úplne všedné súčasti života (teda preňho rozhodne nie všedné) a prevedie vás jeho hodnotením ženských častí tela, na ktoré má často ten najlepší výhľad. A že je celkom náročný, asi by som uňho dostala mínusové číslo. Dawid Ogrodnik dostal ťažkú úlohu a zahral ju... ani na to nemám slová, až príliš dobre. Piatu hviezdičku nedávam iba preto, že stopáž mohla byť o kus kratšia, pár scén ku koncu mi prišlo zbytočných, no to možno preto, že ma zhýčkal fascinujúci úvod. O tom, ako naozaj sa cítia ľudia so zdravotným postihnutím sa môžme iba dohadovať, no o tom, že nie sú rastliny a či túžia po živote rozhodne nie. Možno po ňom túžia ešte väčšmi. A možno ho dokonca žijú intenzívnejšie... (12.11.2016)