Vôľa žiť

Boh ma miluje? Čo by asi tak bolo, keby ma nenávidel? Dobre nastolená otázka, ktorá v podstate skvelo vystihuje celú povahu tohto filmu. Mateusz je už od narodenia odsúdený na ťažký životný osud, tak ako každé dieťa trpiace mozgovou obrnou. Naozaj ťažký "život", alebo len existencia? Napriek počiatočnému podceneniu Mateuszovho stavu sa u neho prebudila vnímavosť a inteligencia, hoci to trvalo celé roky, kým si to vôbec niekto všimol. To preto, že väčšina si ho radšej všímať aj tak nechcela. Veľmi ma však dojal ten prístup ľudí, ktorí mu pomáhali a minimálne sa ho snažili brať ako rovnocenného - či už tá milá susedka z detstva alebo potom aj sestrička v ústave. Naozaj to musí byť pre takého človeka vnútorná vzpruha a veľké povzbudenie do života. Pekný film, najmä ten vnútorný monológ. (13.08.2014)

Neni to film, ktery bych podruhe chtel nutne videt. Puvodne jsem plny pocet dat ani nechtel, ale zaver je vynikajici a fakt, ze nametem pro tento film je skutecnost, nemohl jsem nakonec hodnotit jinak. Dobre natocene komorni drama, ktere netlaci na pilu. Co je ovsem deviza tohoto filmu, tak bezkonkurencne herecky vykon Dawida Ogrodnika, ostatni herci taky dobri. (06.02.2017)

Podobné filmy bývajú pre diváka veľmi silne emočne vypäté, ale tento nehraje na city okázalým spôsobom. Ukazuje skutočný príbeh postihnutého chlapca a robí to triezvo a vkusne. Dramaturgicky si vypomáha "forrestgumpovským" rozprávaním a dopĺňa myšlienkové pochody hlavnej postavy divákovi. Absolutórium patrí hercom Dawidovi Ogrodnikovi a Kamilovi Tkaczovi. Tento poľský snímok je ľudsko čistý, má silné scény, decentný vtip a pôsobí ako balzam. Veľmi pekný film. (01.09.2014)

Za všechny své špatnosti jsem dostal doživotí v částečně nefunkční slupce. Mateusz má proti mě výhodu v tom, že nikdy nezažil, jaké to je, když všechno funguje, jak má, já na druhou stranu na tom nejsem tak špatně, abych byl odkázán na to, až si vedle mě sedne někdo, kdo začne listovat v Playboyi. Tímto úvodem jsem chtěl říct, že mi byl Mateusz krajně sympatický, do této postavy jsem se dokázal vcítit a filmaři z Polska mi opět dokázali, že své práci rozumí. Kéž by si z nich naši tvůrci vzali příklad, snad by z českých filmů konečně vymizely dialogy, u nichž bych si nejradši vrazil do obou uší stovku hřebík. Toto byl příklad výborně napsaného a ještě lépe natočeného příběhu, který mě opravdu dostal. Mateuszův osud byl jasnou předlohou pro drama (když ne přímo pro tragédii), ale Polákům se podařilo zakomponovat do snímku i nenápadné (ale o to lepší) záblesky humoru. Když si představím, v jakou patetickou hrůzu by tuto záležitost překopali Američané, už bych odpadoval, Poláci ode mě naopak dostávají plný počet hvězdiček. Mě ale neberte vážně, já jsem určitě nebyl nestranným divákem. (16.01.2022)

Nesmírně dojemný příběh chlapce, který v důsledku postižení dětskou mozkovou obrnou přišel o možnost jakékoliv komunikace se svým okolím. To samozřejmě není jediné jeho trápení, ale připadá mi úplně nejpodstatnější. Obrovskou pochvalu si zaslouží Dawid Ogrodnik za to, jak naprosto přesvědčivě ztvárnil roli postiženého Mateusze. Doteď nemohu uvěřit tomu, že je ve skutečnosti zcela zdravý mladý muž. Film se nesnaží za každou cenu vzbudit silné emoce, Mateusz ve svém vnitřním světě komentuje některé nastalé situace s humorným nadhledem, čímž závažnost celého problému značně odlehčuje. Přesto jsem si několikrát řádně poplakala. Částečně tedy i díky překrásnému hudebnímu doprovodu, který vypjaté okamžiky ještě umocnil. Představa, že by se něco podobného na samém počátku života přihodilo mně či někomu z mých blízkých, je opravdu děsivá. (90%) (01.02.2021)