Kráska a zviera

„Predstavte si princezné, ktoré poznáte z typicky klasických rozprávok, typu - Popoluška, k tejto utláčanej babe, by som prirovnal - Krásku, táto tzv. princezná “VYPIJE KOKTAIL” , ktorý OBSAHUJE čosi na spôsob, klasických klasík, ako sú : The Wizard of Oz, Freaks a Sloní muž, tento naprostý MIX, by som priradil k Zvieraťu, a aby toho nebolo ešte málo, máme tu chamtivých zbojníkov, ANTI ROBINOV HOODOV, ktorí bažia po zlatej koristi. Dámy a páni, toto zredukoval vizionár a génius - JEAN COCTEAU, ktorý pre mňa pripravil takúto božskú tekutú pochúťku, ktorú som VYPIL na EX” !!!! Myslím, že k tomuto, už určite nemám viac, čo dodať, je to extrémne výstižné !!!!!!! Povedal by som, že sa pozerám na jeden z najlepších filmov v dejinách KINEMATOGRAFIE, niečo fascinujúce... (30.11.2016)

Atmosferická rozprávka, s krasne spracovanými interiérmi a exteriérmi čarovného zámku. Smutná obluda putuje po prázdnych chodbách a ubára sa v žiali nad svojou ohavnosou. Každý jej krok sledujú nenápadní, mlčanlivý obyvatelia zámku. Tempo je možno miestami až príliš pomalé, no čaro sa tu skrýva obrovské. (8/10) (19.04.2010)

Cocteau dokázal v klasické pohádce najít několik nádherných a uhrančivých scén, slepení dohromady z nich bohužel neudělalo nádherný ani uhrančivý film. Některé věci navíc velmi zastaraly a vyloženě tomu nesvědčí HD kvalita odhalující umělost kulis a triků. Tohle je asi jeden z těch filmů, na které zajít do Ponrepa na nějakou jejich šíleně opotřebovanou pětatřicítku a nechat se unášet jednotlivými okamžiky. Pak nebude vadit jejich nesouvislost a místy neohrabanost a naopak vynikne těch pár snových okamžiků, které strhnou. (12.02.2017)

Jak napsal Friedrich Hölderlin: "Nic nemůže tak vyrůst a nic tak hluboce klesnout jako člověk. S nocí propasti srovnává často své hoře a s blankytem svou blaženost, a jak málo je tím řečeno. Není však nic krásnějšího, než když se v něm po dlouhé smrti opět rozednívá a bolest jako sestra vychází vstříc radosti svítající z dálky." (17.05.2012)

Mistrovské dílo pohádkového žánru. Dojemnými obrázky vyprávěná "bajka" o prozření a víře, o věrnosti a sebeobětování je založena na pohádce madame Leprince de Beaumont z roku 1757. Film byl točen bezprostředně po skončení druhé světové války za nepředstavitelně těžkých podmínek. Chyběly peníze, osvětlení i samotný filmový materiál a Jean Marais byl svého času v Německu jako člen okupační armády. Firma Gaumont z projektu vycouvala a také její následovník André Paulvé datáhl projekt do konce jen díky dojetí své ženy, jež vyplynulo z její účasti na natáčení. (26.03.2005)