OUTsideři

Filmy, kde v hlavných úlohách vystupujú ľudia s nejakými duševnými problémami a poruchami, si vždy rád pozriem, pretože v mnohých ohľadoch vyvolávajú nespochybniteľnú empatiu a emocionálne vypätie. A tak som sa s veľkým očakávaním (a to aj vďaka obrovskému hodnoteniu) pustil aj do tohto filmu, ktorému dominovala zaujímavá trojčlenka v podobe chalana s Touretteovým syndrómom, anorektickej dievčiny a chalanom s OCD. Konečný efekt ale nebol zďaleka taký v aký som v kútiku duše dúfal. Príbeh bol síce OK, mal mnoho silných fáz, ale celé to akosi kazila tá akože komická aura, ktorá mi do toho celého vôbec nepasovalo... (18.06.2015)

Jakoby to bylo včera, když jsem přišel do jednoho krásně upravenýho žižkovskýho baru pátý cenový, objednal si rovnou dva panáky pěkně odstátýho Božkova a kopnul je najednou do palice, aby ten den aspoň za něco stál. Osazenstvo baru bylo vskutku na úrovni, byl tam jeden fundovaný motorkář, vynikající především svým talentem rozmlátit člověku bezdůvodně lebku hned při prvnim setkání, roztomilá šlapka, která byla víc HIV než člověk a jeden dědula, co prej rád mladší kluky, no proti gustu.... Každopádně jsem zrovna nečuměl na nějaký film a tak jsem sem zavítall, po obhlídce všech štamgastů jsem do palice poslal další dva rumy a začal uvažovat o tý šlapce. Mezi tím přišli do lokálu tři týpci, kteří tak nějak postrádali vlasy, jinak se dá říct taky plešatí, ale proč to neopsat, že. Od pohledu byli sympaťáci, vyznavači lyrických projevů a především asertivního vystupování ve společnosti. Řekl jsem si, že bych se s nima mohl po jejich jít skamarádit, není totiž nic lepšího, než si vožrat hubu ve společnosti erudovaných kritiků sociálních hodnot. Abych se vyrovnal jejich stavu, mávnul jsem na barmana a ukázal, že chci další tři rumy. Bůhví, proč přitáhl čtyři, ale nejspíš proto, že jsem ukazoval dvěma rukama. Na šlapku už jsem nějak zapomněl, odtáhla totiž s tim bikerem na hajzl. No, abych to zkrátil, nakapal jsem do strojku další 4 kousky a vydal se směrem k boxu, kde seděli dřív zmiňovaní jinoši. Cestou jsem sice dvakrát spadnul a málem si zlomil nohu, ale došel jsem. Chtěl jsem je pozdravit a říct: "Čus, chlapi, tak jak ta Sparta dneska čutala?" Načež by se zasmáli, přizvali mě k sobě a zlískali bychom se společně. Jenže jak jsem tak otevřel pusu, vypadlo ze mě:"Kundy plešatý, použili jste dneska anální bělidlo, nebo vám tak svítěj zuby, kreténi?" Co následovalo nebudu blíž specifikovat. Jen bych na svou obhajobu chtěl říct, že jsem ten večer trpěl Touretteovým syndromem. (25.01.2016)

Snímek, který mě skutečně bavil. Líbilo se mi, jak se herci zhostili svých rolí, líbilo se mi celkově tohle road movie a jsem rád, že se na různé nemoci upozorňuje cestou, která není nutně dramatická. Tohle mi sedlo a všichni tři hlavní mladí herci jsou naprosto úchvatní a uvěřitelní. Bavil jsem se a navíc to mělo i uvěřitelné emoce. Možná jsem se měl nejdříve podívat na originál, abych byl trochu objektivnější, ale tohle se mi líbilo. (30.07.2015)

Kluk s tiky, anorektička a do třetice všeho divného ten s Obsedantně kompulzivní poruchou. Rozhodně to nejbizzarnější trio, jaké jste kdy viděli na filmovém plátně. A tato nevšední kombinace zaručuje vážně excentrickou podívanou, která ví, kdy má zvážnět a kdy vyvolat salvu smíchu. S přihlédnutím i na výborné herecké výkony a nádhernou americkou přírodu nemůžu jinak, než dát 5 hvězdiček. (02.04.2015)

Film, po kterym mam chut sebrat auto a vyrazit na cestu neznamo kam... proste rovnou za nosem, zustat tam, kde se mi zlibi, bez planu a bez cile... a nebo proste jen dojet k mori... a tam se vykoupat a jet nazpatek. A po ceste se jen kochat... a uvedomovat si krasu zivota v jeho jednoduchosti, kterou uz pres vsechny slozitosti, ktery si sami vytvarime, uz nevidime. (26.05.2015)