Sliedič

Nejlepší date movie pro bulvární novináře. Zároveň ale film, který odkvétající televizní zpravodajství využívá jen jako základny k tomu, aby s hořkým cynismem zpracoval univerzálnější témata - ideologie sebezdokonalování, vyhrocený individualismus a kariérismus v podmínkách tržního kapitalismu (který velí udílet významně znějící názvy nejen bezvýznamným pracovním pozicím, ale třeba i vraždě). Také díky tomu, že Gyllenhaalova noční šelma se „zeligovskou“ schopností splynout s libovolným prostředím postrádá stálou identitu (ne náhodou jeden z posledních záběrů cituje finále Obvyklých podezřelých), výborně funguje jako zrcadlo prohnilé společnosti. Od začátku chladnokrevně a bez jakýchkoliv morálních zábran (zřejmě ani neví, že něco jako morálka existuje) napodobuje druhé. Rychlou cestu k velkému úspěchu sám nevymyslel, ale odpozoroval a odposlouchal (mj. z televize a internetových kurzů). Pochopil, že nejlépe prodává průběžně přikrmovaný strach, že každý člověk a každá nešťastná událost mohou být zpeněžitelným zbožím. To, co chce, si prostě vezme. I kdyby kvůli tomu měl vraždit. Případně vytouženou skutečnost sám vytvořit. Znamenitě odstupňovaný vývoj Louových úprav reality před kamerou považuji za přednostní kvalitu tohoto návratu k osmdesátkové estetice (z níž podobně čerpá Michael Mann) a vypravěčské přímočarosti. Od přeuspořádání fotografií na ledničce a zatajování některých fakt cesta plynule pokračuje k přemísťování mrtvol a lžím, které mohou zabíjet. Celé Los Angeles se pro Loua stává počítačovou hrou (GPS mapa, plnění misí v časovém limitu), kde lze bez zásadních konsekvencí (pro viníka) spáchat cokoliv. S tím souvisí další nadčasová rovina příběhu – ztráta schopnosti rozlišovat ve světě žijícím skrze média mezi reálným a zprostředkovaným (Louova poznámka, že pozadí v televizním studiu vypadá tak reálně, jeho snaha komunikovat s reportérem na obrazovce). S touto hranicí mezi fikcí a realitou si pohrává samotný film, když i v záběrech, které nejsou točeny televizní kamerou, přejímá „akční“ způsob zpravodajského snímání a v podstatě nechává protagonistu, aby se stal režisérem toho, co vidíme. Kromě neschopnosti rozlišovat, co je skutečné a co jenom jako, se však Lou od lidí, kteří žijí jen pro kariéru, až tolik neliší. Díky tomu by Slídil mohl vyvolávat nepříjemné mrazení i dlouho poté, co bude televizní zpravodajství vytlačeno tím internetovým. Nebo něčím ještě horším. Více zde. 80% Zajímavé komentáře: MessiáŠ, castor, Vančura, maddy, andrii (02.02.2015)

Dobře natočený příběh o hyenismu reportérů, kterým není nic svaté a pro svůj vlastní prospěch se neštítí ničeho. Jake Gyllenhaal si roli náramně užíval a díky němu je snímek zase o něco poutavější. Celkovému (silnějšímu) dojmu z řady scén napomáhá ovšem i hudba, aranžmá záběrů a scén, kterým s blížícím se koncem nechybí pořádná dávka napětí a houstnoucí atmosféra, tudíž se i můj dojem zvýšil ze 3* na 4*. (02.07.2015)

Reálnější než realita samotná, ačkoli se to na první pohled nemusí vůbec zdát. Slídil je geniálním pohledem do duše jednoho introvertního maniaka a zdatného manipulátora plného extremistických tendencí a bez schopnosti normální sociální interakce. Lou Bloom je totiž produkt současného digitálního odosobněného světa a novodobý Arthur Fellig, který jde bez sebemenších zábran přes mrtvoly a stává se z něj americký Wallace Souza. (06.08.2015)

Americký sen trochu jinak. Novináři jsou hyeny, slýcháváme velmi často. Jenže cílový divák/čtenář přesně takové zprávy sledovat/číst chce. Díky nim bulvární plátky a komerční televizní stanice vydělávají a parazitují na cizím neštěstí, nic jiného v tom není. Když přivřeme obě oči, tak tu máme alespoň atmosférou kombinaci trojice výtečných kousků Collateral, Drive a Patrola. Pomalé tempo dává filmu hutný feeling něčeho neopakovatelného. A mrazivého. Louis tu a tam něco ukradne, tu a tam něco pod cenou ukecá v zastavárně, jinak ale dost ujíždí na televizi a internetu, ze kterého nasává poučky a fráze. A pak ho napadne, jak zpeněžit své nezdravě vyvinuté voyeurství. Fascinovaný bouračkou koupí kameru a policejní vysílačku a začne se pohybovat metry, nejlépe jen decimetry od všech tragédií a kriminálních živlů. Když začnou houkat sirény, ďábelsky zbystří. Brzy ráno pak své úlovky nabídne senzacechtivé televizi, ať můžou Američané u něčeho šťavnatého posnídat. Morálka jde stranou, bezpáteřní Lou našel smysl života. Kritika současného nejen mediálního světa, po kterém nicméně lidé bez mravů prahnou, je patrná. A zároveň debutantský zápal Dana Gilroye (jinak hlavně scénáristy, navíc bratra Tonyho Gilroye, který úspěšně píše a občas si sedne i za kameru), který tenhle kus nestaví na zamotané zápletce. Karty jsou rozdané velmi rychle, syrový příběh nás hned osloví a devadesátkový retro feeling obstará zbytek. A samozřejmě chameleon Jake Gyllenhaal, který má čich na dobré postavy. A režiséry. Pohublý hošan s vykulenýma očima a mastnými vlasy neustále nad něčím dumá, z látky i díky němu vyzařuje chlad a odosobněnost, výsledek dráždí kombinací minimalismu a manýry. A Gilroy předkládá kroky Loue jako naprosto logické směřování jeho byznys plánu. Za pár milionů natočil atmosférické drama, které stojí hlavně na Gyllenhaalovi (oscarová nominace se zdá být takřka jistá), potěší také po letech v důležité roli Rene Russo (mimochodem už šedesátiletá režisérova manželka). Oscarová sezona se blíží!! (21.12.2014)

Mrazivá ukázka toho, co z lidí udělalo moderní náboženství jménem kariérismus. Lou je člověk, který nemá oporu v rodině ani přátelích, takže ho těžko můžeme soudit za to, co s ním provedl tlak okolí. Není se čemu divit, když je kariéra braná jako smysl života. Pokud na ni okatě kašlete, tak je vámi ihned opovrhováno. Když se snažíte a úspěch nepřichází, tak jste automaticky za břídila. Naprosto dokonalou ukázkou je scéna povýšení v autě. Na první pohled je velmi směšná, ale takto svoji práci prožívá většina zarudlých strejdů, kteří vás ráno předjíždějí cestou do práce. Z Gyllenhaalova vytřeštěného pohledu jde celou dobu strach a vše je ještě podpořeno tím, že hned první scénou nám Gilroy naznačí, že tento mladík není úplně v pořádku a divák při každé další situaci, kde se Lou chová jako mimoň, čeká to nejhorší. (14.01.2015)