Réžia:
Benoît JacquotKamera:
Julien HirschHudba:
Bruno CoulaisHrajú:
Benoît Poelvoorde, Charlotte Gainsbourg, Chiara Mastroianni, Catherine Deneuve, André Marcon, Patrick Mille, Cédric Vieira, Thomas Doret, Francis Leplay (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Za osudovým setkáním Marca se Sylvií stojí jednoduchá věc – zmeškaný vlak. Prozářená noc francouzského provinčního městečka pak vybízí k příjemné procházce a nezávazné konverzaci dvou dosud cizích lidí. Bylo by však škoda nevyužít této až neuvěřitelné harmonie, která mezi oběma panuje. Ideálním místem na další rendez-vous je pak Paříž. Zamilovaného Marca však zradí jeho vlastní srdce a vinou nenadálého infarktu schůzku nestihne. Bez kontaktu a iniciálů těžko najde ženu svých snů. Ve svém pátrání po osudové ženě Marc potkává jinou: Sophii. Netuší, že Sophie je Sylviinou sestrou, a tak se znovu setkávají. Jejich jedinečná harmonie stále přetrvává... ale je již příliš pozdě... (Film Europe)
(viac)Videá (2)
Recenzie (43)
Chvílemi jsem měla pocit, proč dělají z komára až takového velblouda, ale proč ne. Život někdy přináší různá překvapení, tak proč ne i takové, které jsem mohla sledovat. Charlotte hrála tak jako vždy bezchybně a já si musela jen zvykat na Benoîta Poelvoorda, protože ho znám spíš z komediálních rolí. Tady hrál vyděšeného, infarktózního člověka, který nevěděl co dělat sám se sebou, natož pak s nastalou situací. Jediný problém jsem měla s hudbou, která byla přímo hororová a já jsem se s tím zpočátku velmi těžko ztotožňovala, ale vzhledem k občasnému, hororovemu jednání Marca to mělo asi svůj význam. Zajímavý komentář má uživatel Traffic. ()
Navzdory tomu, že si s francouzskými filmy a jejich mentalitou obecně příliš nerozumím a zdaleka nesouzním se vším, co láká na klasické atributy země galského kohouta (naposledy jsem ocenila jen Co kdybychom žili společně?), Tři srdce považuji za velmi zdařilá. Absolutní melodrama s velmi uvěřitelnými emocemi, to je počin, jaký se příliš nenosí. Ale i takové jsou klikaté cesty krajiny srdeční. ()
Milostný trojuholník ako nikdy predtým. Zamotávanie sa do pavučiny citov a vášní, a gradovanie odhalovania skrývaných tajomstiev tak hlboké, že hudobne vyjadriteľné iba zlovestnou, až hororovou hudbou. Pri zachovaní absolútnej civilnosti, uveriteľnosti a presnej psychologickej drobnokresby každého pohľadu, gesta, tónu hlasu. A už tak famózna réžia do toho ešte s prehľadom vnáša jemný háv absurdnosti. Masterpiece, evidentne nedoceniteľný každým. ()
Příklad filmu, který je podle ustavených konvencí tak špatný, až je dobrý a velmi zábavný, což ale v případě tohoto filmu nutně nemusí být negativum (a ani nesejde na tom, zda se v případě všech "objektivně" neukočírovaných složek filmu jednalo o záměr režiséra či nikoli). Doslova a do písmene infarktově, až absurdně vyhrocená romance s úžasně přehrávajícím Poelvoordem neustále na hranici kolapsu, zlověstnou thriillerovou hudbou a zcela nečekaně se zjevivším, osudově glosujícím voiceoverem jak z Truffautova Julese a Jima. Je docela překvapující, že ještě dnes něco tak podivného projde zkrze všechna síta, dokonce až do benátské soutěže. Ale je to jenom dobře. ()
Tři srdce jsou regulérní melodrama a zároveň melodrama v uvozovkách, což je poměrně riskantní manévr, ale protřelému Jacquotovi to tady vychází. Funguje to v praxi tak, že přepjatost až afektovanost typická pro tenhle žánr je tady místy nepřirozeně zesilovaná, občas lehce ironicky komentovaná a zároveň s vážnou tváří naplňovaná. Vodítko můžou představovat už úvodní zlověstně znějící smyčce, které podkreslují relativně banální situaci (hrdina nestihne vlak) a předznamenávají budoucí nevyhnutelnou tragédii. Především Poelvoorde jako herec v sobě obě polohy dost přesně ztělesňuje - jednak se dá jeho Marc číst jako pohnutá figura vystresovaného úředníka a stejně tak jako poněkud směšně působící milenec, který nepochopitelným způsobem uhrane obě dvě sestry. Jacquot k tomu ještě přidává přehnaně dramatická přerámování kamery nebo suše glosujícího vypravěče, který závažným hlasem sděluje zcela banální informace (komu při scéně se západem slunce definitivně nedojde, že to má být legrace, tak už nevím). Tohle balancování na hraně mezi oběma polohami - lehce parodickou a naprosto seriózní - se filmu daří ustát, takže pokud jej začnete včas sledovat touhle optikou, bavíte se všemi těmi sebeshazovačnými momenty a zároveň jste schopní to prožívat jako romanci. Navíc je to kromě toho chytrý, nenápadně podaný komentář k dnešní kultuře zdravého životního stylu, kterou dává Jacquot do kontrastu s onou francouzskou "amour fou" - šílenou láskou, kterou byste nemohli prožívat, pokud byste nekouřili, pravidelně běhali a jedli saláty k obědu a suchary k večeři. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (4)
- Postavu Charlotte Gainsbourg, Sylvie Berger, namluvila v německém dabingu Irina Wanka. (NinadeL)
- Marion Cotillard byla původně zvažována do role Sylvie, kterou nakonec získala Charlotte Gainsbourg. (Terva)
- Natáčelo se ve francouzské správní oblasti Île-de-France. (Terva)
Reklama