Week-End

No, minimálně první polovinu to byla dost dobrá absurdní satira na myšlenku anarchie a anarchismu celkově. Překvapivě jsem se i docela dobře bavil, párkrát zasmál a třeba scéna zácpy na silnici je naprosto dokonalá a snad i tou nejvtipnějším, co kdy Godard natočil (akorát si dost hraje s diváckou trpělivostí, jelikož poslouchat asi 10 minut troubení aut není nic příjemného pro uši). V tu dobu jsem to viděl i na silné 4*, bohužel v druhé polovině se z toho stal klasický Godardův myšmaš myšlenek, ale s tou výjimkou, že byl na jedno téma - politika. I tak to byl snad Godardův nejméně myšlenkově roztříštěný film. Jenže to taky dlouho nevydrželo a nakonec z toho vypadala totální experimentální šílenost s pár zajímavými nápady, ale bohužel mě to už pak celé dost nudilo. Kromě závěrečných 10 minut, ty to trochu vytáhly nahoru. Možná se to celou dobu mělo brát jako surrealismus, fakt nevím. Tak jako tak bych Week End zařadil mezi to lepší od Godarda, ale i když bych rád dal vyšší hodnocení, na víc jak silné 3* to nevidím. Btw, na to, že se Godard pokusil o road movie, tady má dost dobrou kameru a pár hezkých záběrů krajiny - i když to asi nebyl účel. Silné 3* (16.07.2020)

Goddard sa proste nepodal hlavnému prúdu a nezmenil svoje filmárske pravidlá. A to točiť filmy, ktoré síce nedávajú zmysel, ale paradoxne sú zmysluplné. WEEK END je pre mňa zatiaľ jeho najlepším počinom, a to jeho režisérsku ´´genialitu´´ akosi nemusím. Je to technicky dokonalý snímok s mnohopočetnými scénami a situáciami, pri ktorých sa nemôžete nepozastaviť. Jean-Luc si u mňa týmto trochu polepšil. (31.08.2018)

Tak ja som už teda videl zopár poriadne uletených, bizarných a šialených filmov ale WEEK END patrí medzi top! Totálny blázinec! Zbytočne to siahodlho popisovať, to sa musí vidieť. Pre mňa geniálne dielo, ale verím že 99% prípadov ľudí ktorí by si tento film pozreli, by sa radšej strelilo do hlavy pri páde z útesu, ako by to mali pozerať znovu. (23.02.2012)

Week-End je vskutku revolučním aktem Godardovým, v němž právě jeho pojetí l´art pour l´art zcela zásadním způsobem spoluvytváří (přesněji řečeno dotváří) "novou", modifikovanou skutečnost, jež je zároveň bytostnější, niternější, osobnější, intimnější. Godard revolucionizoval svůj vlastní způsob tvůrčího aktu a naplno tím otevřel hráz ke zpřítomnění skutečnosti. Godard tedy nebyl anarchistou, ani jeho film není anarchistický, nýbrž byl revolucionářem a film je revoluční. Week-End je hororem podle Godarda, neboli tak to zkrátka dopadá, když se sami herci, a to zcela dobrovolně, nechávají šikanovat revolucionářem filmu. Poměrně výstižné je přirovnání k Alence v říši divů, přičemž se však nesmí zapomínat, že její autor Lewis Carroll byl znamenitým logikem a že je v ní také mnohem více logických spojitostí než v jakékoli detektivce. Week-End je Godardovou vášnivou reflexí i sebereflexí kapitalistického způsobu uspořádání "civilizovaného" světa, které se vyznačuje konzumem, neustále vzájemně soupeřícím prostředím a dlouhými americkými prsty, které se pokouší všechno a všechny usilovně proměnit ke svému obrazu kapitalistického náboženství. Godard se s tím vůbec nemazlí a na plné obrátky rozjíždí revoluční procesy. V hlavním centru pozornosti je člověk, jeho nenasytnost a lačnost, z nichž vlastně vyplývá všechna lidská agrese. Josef Čapek se svou vírou v duši (zejména v kontrastu k Osobě) byl obdobně nekompromisní. Hlavní postavou Godardovy písně a nemilosrdné alegorie je Corinne Durand (Mireille Darc), žena se svým vlastním plánem i s nebývalou schopností přizpůsobení. Avšak o mnoho pozadu nezůstává ani její manžel Roland (Jean Yanne), muž se svým vlastním plánem i s nebývalou porcí cynismu. Z dalších rolí: charismatický vůdce hippieteroristické organizace Fronty za osvobození Seiny a Oise (Jean-Pierre Kalfon), povedená dvojička Emily Brontë (Blandine Jeanson, též v roli klavíristovy asistentky) a paleček Tom (Yves Afonso), neúnavně zpívající telefonista (Jean-Pierre Léaud, také v roli Saint-Justa, jedné z větších postav Francouzské revoluce), revolucionářští popeláři (László Szabó a Sanvi Panou), klavírista (Paul Gégauff), kuchař vytříbených pokrmů pro hippierevolucionáře (Ernest Menzer), nebo syn Boha a Alexandra Dumase a divotvůrce Joseph Balsamo, hrabě Cagliostro (Daniel Pommereulle). Week-End je, jak je již u Godarda více než dobrým zvykem, prošpikováno odkazy, uvozovkami a vykřičníky. Godardův tvůrčí akt se stal rázem aktem revolučním. Godard, umění a filosofie odhalují nepravá místa "civilizovaného" života. Vlastně jen vrací úder "civilizovanému pokrytectví". A také se tomu říká poezie! (16.07.2024)

Těžko objektivně hodnotit... první polovina je skutečně silná, perfektní filmařina, satira jako řemen a místy celkem slušná ujetina, která navíc skvěle odsejpá... bohužel přijde druhá polovina a... politizování. naprosto nesmyslné, nudné a zdržující děj...a bojím se, že v tu chvíli nejde o satiru na "prázdné" politické promluvy, ale že to Godard (který se vlastně právě nacházel na počátku svého "revoltujícího" období) myslel vážně... škoda, že do té doby geniální film se stává "lokální" záležitostí (filmařsky ale pořád na té správné vlně)... Spravedlivé by asi byly tři hvězdy... já sám jsem schovívavější a filmu bych dal i přese všechno pět... ale pokusím se o objektivitu :) (30.07.2006)