Dámy z Bouloňského lesíka

Velmi teatrální. Ani na vteřinu to nelze vnímat jako lidské drama, jde prostě o "modelovou situaci", navíc s dost nepřesvědčivým vývojem. Není to poprvé, kdy si nejsem jistý, jestli je vyznění filmu Bressonův záměr, nebo výsledek nějakého jeho selhání. Přesto to ale opět bylo zajímavé na sledování (a poslouchání). Podivně hluchá prostřední třetina ale dost kazí zážitek. (16.04.2013)

Film, v němž už se rýsují charakteristické prvky Bressonova stylu. Herecky uměřené, ale ještě ne úplně umrtvené. María Casares jako intrikánka Helene mě úplně okouzlila. Pozorný divák si taky všimne, že věta "Zhřešila jsem jen tím, že jsem milovala" je zopakováním téže klíčové věty z předchozího režisérova filmu (Andělé hříchu). (10.08.2014)

Téma pomstychtivé ženy, která se rozhodne nastrčit svému milenci jinou dívku, aby pocítil to stejné co ona, mi nepřijde vůbec originální a hlavně v tomto snímku není nic, co by ho nějakým způsobem ozvláštnilo. Jenom hlavní hrdinka se svými lstivými pohledy to opravdu neutáhne. A závěr už asi nikoho moc nepřekvapí. Moje druhé setkání s Bressonem tedy dopadlo podobně jako to první, znovu jde o skrz na skrz průměrný film. (14.06.2013)

A ono to konečne prišlo, teda, že som ohodnotil na MAXIMUM, a pritom som nad tým ešte dlho rozmýšľal, odkedy som včera večer tento podnetný film dopozeral... Režisérova filmografia je niečím naprosto ojedinelá a fascinujúca, pretože ešte dlho po skončení mi samotný film uviazne v hlave, a to je presne prípad i Dám z B. lesíka. Sledoval som akýsi francúzsky, klasický, „milostný trojuholník” postáv - Hélène (iniciátorka, t.j. sprostredkovateľka), ďalej, Agnès (tanečnica s pochybnou minulosťou) a Jean (neviem presne, čomu sa venoval, ale biedu určite netrel). Do poslednej minúty som si absolútne nebol istý, ako sa udalosti vykryštalizujú, či do šťastného konca, alebo do pravého opozita, tak to som zistil až pár sekúnd pred koncom tohto brilantného čiernobieleho filmového počinu, a to je už čo povedať, že aj taký „Majster napätia” , legendárny Alfred Hitchcock, by sa asi normálne začervenal ? Bacha, nie je „napätie ako napätie” . Dalo by sa taktiež povedať, že tu máme celkovo štvoro charakterov, čiže akési kvarteto, ktoré je priam nevyspytateľné... Karty občas zamieša i mama tanečnice, Mme. D, ktorá sa až príliš prispôsobuje a podriaďuje autoritatívnej manipulátorke Hélène. Totiž, ona už vie prečo. _Elina Labourdette a Lucienne Bogaert ma totálne ohromili ! María Casares bola zdrojcom všetkého zla, že jej úloha vyslovene nadmieru sadla. _ “Jeden z filmov, ktorý musíte vidieť, pokiaľ umriete” ! Teda, podľa classica. PS: Montage+Images de=magnifique !!! (19.07.2019)

Pri precíznej režisérskej práci v spojitosti s kvalitným scenárom ( na dialógom pracoval Jean Cocteau ) musel logicky vzniknúť kvalitný snímok. V princípe ženský film hovorí o pomste na mužovi ( ten je tu ozaj len predmetom pomsty ), ktorý odmietol bohatú milenku. Bresson používa minimum postáv, čiernobiela kamera znásobuje temnotu scén i duše hlavnej predstaviteľky. Hélene v podaní María Casares je vskutku démonicky chladná a uveriteľná. (17.01.2015)