Späť do ringu

Tak nám "jehovisti" od iluminátov opäť raz predložili sentimentálnu sračku za pomoci dvoch "stroskotancov" ku ktorým mal človek za pomoci starších snímkov aspoň úctu (nie že by ju človek nemal). Najväčším pozitívom dialógy a niekoľko scén, ktoré skutočne pobavili. Z tohto hľadiska, u mňa - ÁNO! Pokiaľ budem "Grudge match" hodnotiť celkovo, tak svetlo sveta spatrila komédia, ktorá síce rozosmiala, no zároveň vo mne vzbudzovala pocity nereálneho z idealizovaného rozprávko príbehu hodného len Ameriky. Naši "žltí" kamaráti z krajín vychádzajúceho slnka, či severo kočovníci užívajúci "hatlanský" maďarsko jazyk by v živote takýto plochý príbeh nenatočili. Ešte aj útok na Pearl Harbor oproti tomuto výmyslu vyznieva ako hľadanie vajíčok vo veľkonočnej záhrade. "Příjemné velikonoce přátelé", no mňa tento snímok nijak extra "nevyšibal". Ale aby som nebol len skeptický. Hlboká myšlienka Segala, na mňa zabrala. Starší človek nie je mŕtvola a nepatrí do starého železa. Zaslúži si rešpekt rovnako, ako jeblí, bieli, sfetovaní hip hop reperi s XXL tričkami a ich "kurva kokot" textom, ku ktorým dnešná poloslepá mládež toľko vzhliada. (22.04.2014)

Kdyby mi ještě včera někdo řekl, že někdy uvidím, jak atrofovaný Rocky dává na držku prostatickému Zuřícímu býkovi, bude jim u toho kundovat šedesátiletá Basinžerka, na kterou by jeden vlezl i v tomhle věku bez zoufalé přemíry třtinového extraktu z Božkova a natočí to mistr fekálních komedií, vychrchlám mu smíchy do xichtu celý obsah svých prohulených průdušek. Takhle jsem jen udiveně zahlenil podlahu v předsilvestrovském Sinestáru. Dva dokonale hláškující geronti doplněni genitálním Arkinem mi opravdu přivodili akutní záchvaty lekrace a zaplať Satan za Postradatelné, kteří odstartovali tu exhumaci a družení akčních mumií, nad níž může každý obstarožní otyloň jen plesat! Už se těším, až v roce 2028 uvidím při tomhle trendu WCJD, jak mlátí v Thajsku francouzskou holí dýchavičného Bolo Jonga na invalidním vozíku přes kyslíkovou masku. Bude se to jmenovat Krvavý Geriavit. (01.01.2014)

„Oldschool zasazuje tvrdé k.o. (drzému) mládí“....jestliže jsem o Expendables II napsal, že je to splněný vlhký sen pro milovníky notně zaprášených VHSek, Grudge match je osvěžující soulož s přesně načasovaným závěrečným (titulkovým) výstřikem. Vidět jednookého Rockyho stát v provazech společně se zuřícím ceckáčem, pardon býkem, jak si vzájemně (ne)korektně nakládají, pravda spíše verbálně než fyzicky a k tomu jim fantasticky přihrává geront A. Arkin, je...jak to bylo v té reklamě „zážitek k nezaplacení“. Tedy jak pro koho. Kdo čeká (Scorseseho) hlubokomyslnou psychologickou sondu do duší dvou boxerských legend resp. pěstní souboje v ringu, co tají dech a zvedají ze sedaček, ať......čeká dál. Jak trefně napsala lillien, vítězstvím už byl pouze samotný fakt, dostat hlavní hrdiny, přesněji řečeno Bobbyho De Nira do „půl těla“. Tajemství úspěchu? Pořádná dřina resp.porce lívanců, nesmí samozřejmě chybět povinný sirup a zapíjet jedině lahví Jacka Danielse. Výsledek na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a vy sklízíte první ovoce v podobě jednoho a půl shybu. Z toho je jasně patrné, v jakých tendencích se snímek P. Segala odvíjí. Kdo se tedy spokojí s příjemnou (multižánrovou) oddechovkou, s vydatnou porcí nadledu, s hrdiny let (ne)dávno minulých, kteří si umí ze sebe udělat prdel a (drzému) mládí ji nakopat, k tomu krapet potřebné nostalgie, více než malé množství příjemně civilní, stále šik, K. Basinger, jednoduchým scénářem s banální předvídatelnou zápletkou, po většinu času však nezpůsobující akutní křeče ve střevech, nemůže odcházet z kina rozladěn. Pravda, ke konci už toho (americkýho) lepidla bylo přecejenom příliš a i já se začal v sedačce nepříjemně lepit resp. ošívat a procenta padaly dolů jak vlasy atletům bývalé NDR. To by ale nesměly přijít, již zmiňované, závěrečné titulky a .....85% [Jestli tohle nebude vysoko v červených číslech, osobně vás všechny obejdu s kámošem bažantem plným octa a vymáchám vám v něm vaše fajnový rypáčky...copyright by verbal]. EDIT: Ne, jdu na 90%. Já si můžu dovolit ten luxus v podobě subjektivity. Nejen za ten permanentní úsměv od ucha k uchu, si to (pro sebe) hravě obhájím. (05.01.2014)

Pokud bych měl hodnotit snůšky patosu a klišé podobnou rétorikou, kterou jsem zaregistroval v dialozích zde slyšených, pak bych musel prohlásit, že mám dokonale sladkobolně nakopanou prdel. Ehm, tedy jasně, i já překvapivě vím, že většina zvedaných pneumatik, tahaných trucků, švihadel s kloboučkem a naslouchadly byly nakonec jen vzpomínky na doby, kdy inkriminovaným borcům ještě vše drželo na svém místě, a že šlo o to, udělat si ze sebe hřbitovní hlínu... to já všechno vím, soudruzi, ale je vám snad jasný, že pokud nám budou druhej den po takovým výcviku padat na huby, že plnění plánu pude kam??? No, pude do prdele!!! Takže je třeba myslet trochu politicky a netlačit tak vehementně na pilu, protože pak už není jisté, kdy se ještě mám De Nirovým kozám smát, a kdy je právě vyráběno morální poselství napříč čtyřmi degeneracemi. Ty degenerace myslím doslova, neboť pokud by nebyl mladej, přemoudřelej harant členem blicího trojbobu, pak bych urval hvězdu dolů i za těch jeho pár nablblých replik... tyhle Mekkulky a Denisy postrachy okolí, ty, my u nás žerem! U svaté Sylvestrovy prostaty, je to tak. Ovšem jinak je to zábava veliká a já přemýšlím, zda bych neměl začít s terapií za pomoci koňských chcanek, neboť trenérský geront vypadal ve finále mnohem lépe, než krvavé transky v ringu... nic proti vám, hoši. Tak trochu se bojím, co bude za pár let, takové frajery nemůžou nahradit v současnosti protěžované homoklony... ach ta prokletá nostalgie, už zase brečím jak macarát. (22.04.2014)