Muž bez minulosti

Asi najoblúbenejší a najznámejší Kaurismakiho film. Vyznačuje sa tým, čo majú na ňom jeho priaznivci radi, čiže svojbytnými postavičkami, suchým humorom a happy endom. Teda aspoň podľa toho, čo som od neho videl. Jednoduché posolstvo sa v európskom arte vidí dosť poskromne, hlavne, ak má byť pozitívne. Kaurismakimu sa darí bezkolízne prepojiť rozprávkovosť a tvrdú realitu fínskej lúzy. (18.05.2012)

Kaurismäki má osobitý styl a není úplně snadné se jím prokousat... Téměř všechno dělá přesně obráceně než by divák uvyklý mainstreamové filmové produkci čekal. Myslím, že je nepochopením mluvit o špatném herectví, prkenné kameře, podivném střihu či neobratně formulovaných replikách, neboť jde zcela nepochybně o velmi důmyslnou stylizaci. Přitom příběh člověka nejen do hloubky zasáhne, ale ještě navíc je neuvěřitelně zábavný. Mnoha místům jsem se smál tak hlasitě, až to přilákalo spolubydlícího z vedlejšího pokoje. Zkrátka pokud máte pocit, že nelze zkombinovat bláznivou komedii, romantickou lovestory, sociálně kritický film a ještě lecos dalšího navrch, aniž by to celé nebyl naprostý, vnitřně nesourodý blábol, pak Kaurismäki to takříkajíc s ledovým klidem dokázal. Klobouk dolu... Zajímavé komentáře: Douglas, Rob Roy, pepino, Lukasenko (08.06.2008)

Dle mého zbytečně unylá povídačka o "druhém narození". Jediné co mě zaujalo je, že i přes chladný styl vyprávění (pro mě charakteristický rys Severské kinematografie), můžu film označit přídomkem - radostný. A také nesmím zapomenout zmínit scénu bankovní loupeže, ta má v sobě totiž cosi nezapomenutelného. 65% (14.09.2012)

Jak bývá u režiséra Aki Kaurismäkiho zvykem, opět se věnuje lidem na okraji společnosti. Tentokrát sledujeme příběh muže, který kdovíproč přijíždí do Helsinek, hlavního města Finska, ale sotva večer vystoupí z vlaku, je v místním parku přepaden a okraden. Po ráně do hlavy však ztratí paměť. Najde útočiště v komunitě dělníků, kteří bydlí v plechových a unimo buňkách na kraji města u přístavu, ale brzy si musí najít práci, aby si vydělal na nájem. Brzy poznáme životy dalších „místních“ obyvatel, ale také jedné členky Armády spásy, do níž se muž bez minulosti zamiluje. Když už to však vypadá, že našel ve svém novém životě jakousi identitu, objeví se informace o jeho dřívější totožnosti a on musí čelit jak minulosti, tak současnosti a vybírat. Jak je u Kaurismäkiho zvykem, obejde se bez mnoha dialogů, vypráví spíše obrazem, gesty, pohledy, detaily, takže divák sám si skládá mozaiku pocitů a příběhu samotného. Ne každému t může vyhovovat, pokud však na podobný způsob vyprávění přistoupíte, zjistíte, že máte stále co nového objevovat – a možná popřemýšlet i o sobě a svém životě. Bohužel se nám nedostává na DVD obrazově plnohodnotného produktu. Jde o pouhý letterbox, který sice v sobě ukrývá širokoúhlý přepis 1,85:1, ale celkový formát je 1,33:1 (4:3), takže při zvětšení na obrazovku televizoru se kvalita výsledného obrazu zhorší. A přitom všechna tři další světová vydání mají obraz anamorfní širokoúhlý... Zvuk finský a český mají však již kvalitu Dolby Digital 5.1. Titulky si pak jde vybrat české. Ani bonusů moc nenajdeme. Hned po vložení disku se automaticky spustí trailer na film Věčný svit neposkvrněné mysli, v docela mizerné obrazové kvalitě, v nabídce bonusů samotných najdeme ještě trailer na tento film a na odvarový snímek Nikde v Africe. Kromě kompletního českého menu již na disku najdete jen fotogalerii. Škoda. (09.08.2019)

Akiho postavy väčšinou hľadajú útek zo spoločenského okraja. Tu je príbeh ozvláštnený o (thrillerový) aspekt amnézie, vplyvom ktorého sa hl. postava dostáva priamo a doslova na perifériu spoločnosti, medzi bezdomovcov a Armádu spásy. (Westernové) Klišé o príchode cudzinca vlakom je ironizované: ani on sám nevie, kto je. Tak, ako mám rád Akiho postavy, tejto konkrétnej láske som však akosi neveril. Nekazilo mi to našťastie celkový dojem z filmu. Za režisérove trademarky tu kopú: dvorní herci (v Cannes ocenená Kati Outinen, zosnulý Matti Pellonpää na fotke zavesenej v bare), mlčanlivosť, absurdnosť, jukebox, psík, vystúpenia kapely. (05.11.2023)