Mandarinky

Obdivujem takéto filmy, kde sú v popredí menej postáv, takisto obdivujem na týchto filmoch to, že sa odohrávajú vždy na jednom mieste. A keď sa pozriem na to kde tento film vznikol, môžem povedať, že je to veľmi dobrý film, estónsky klenot a to bez pochyby. Tento film má veľa múdrostí. Príbeh dvoch odlišných ľudí a zároveň vzájomne voči nenávidených sa mi páčil. Pochvalu si zaslúži aj soundtrack. 8/10. (29.03.2021)

Ideálna konverzačka o nezmysle vojny, ktorá prinúti sa zamyslieť nad tým, ako je možné, že ľudia sa pre politické a náboženské vášne len tak zabíjajú, hoci dovtedy kľudne žili v mieri. Tento film nechá pripomenúť aj na nezmyselné besnenie na Balkáne, je to v podstate o tom istom. Bojujú proti sebe ľudia, ktorí sa navzájom ani nedokážu rozlíšiť kto patrí ku komu. Sú si podobní výzorom i jazykom. Nepochopiteľné, ako ďaleko môže zájsť politika. (04.11.2020)

Hra na dva spravedlivý a jednoho pastýře... V situaci, jako tahle, je dobré počítat s Bohem, jasně, že každý s tím svým, aby nedošlo ke střetu zájmů - naděje, že se božstva domluví, by tady byla, a lidé, pokud je dokážou následovat, stejně tak... Jenže, ještě je tady ten zlej a sobeckej svět kolem nás... (30.11.2014)

Muž, který pěstoval mandarinky mi připomínal v mnoha ohledech dalšího muže, který sázel stromy. I v tomhle případě se velmi dobře podařilo poukázat na nesmyslnost a absurditu všech minulých, současných i budoucích válek. Bohužel se nejednalo o nějak extrémně atraktivní formu. I přes kratičkou stopáž jsem tu a tam podléhal nudě. Film, který každému prospěje vidět, ale jen málokdo si jej opravdu užije. (01.12.2016)

75%. Jsem v rozpacích. Na jednu stranu se mi líbí skromnost scénáře a jeho přístup k válce jako filozofickému tématu - naprosto autentická a pravdivá mírová myšlenka, která potvrzuje, že války jsou zbytečným přežitkem lidských hrdých eg a rovnost příležitostí zachovat si lidskou tvář je v základu totožná pro všechny, bez ohledu na jakkoliv odlišný národnostní, náboženský či jiný profil. Celý film je silně komorní a decentní, na žánr válečných filmů možná až příliš komorní, ale tím skromněji působí a tím větší efekt pak má na divákovy emoce. Na druhou stranu se potýkám s dojmem neautentičnosti jednání obou vojáků, které je evidentně psané přímo "na tělo" zmiňované myšlence, ovšem chování především čečenského představitele by v reálném světě vypadalo asi malinko jinak. Určitě si nemyslím, že by radikální džihádista bojující za svoji zem po pár dnech rozjímání s milým a lidským dědečkem oplakával a stavěl rakev pro svého úhlavního nepřítele. Válka, kterou film sleduje, byla o mnoho vyhrocenější, než jak je prezentována symbolicky těmito dvěma muži, a i přesto, že scénář z obou vojáků jejich verbální obhajobou udělal záměrně spíše oběti situace, než vyloženě fanatické válečníky (Ahmed šel do války kvůli penězům, ne pro přesvědčení; Juhan zase "z povinnosti"), což nerealističnost příběhu trochu omezuje, stejně zůstávám u názoru, že představa podobného průběhu takových událostí je krajně naivní. Na plný počet to z těchto důvodů nestačí, to však nic nemění na tom, že nominace na Oscara za cizojazyčný film byla udělena právem, především proto, že i přes naivitu a jednoduchost určitých dílčích faktorů připomíná Mandariinid nikoli novou, ale rozhodně zamyšleníhodnou ideu, kterou by měl následovat každý obyvatel planety Země, ve jménu Johna Lennona: "Válka není řešení." A slovy ještě většího myslitele: "Jsem proti násilí, protože i když se zdá, že je pro dobrou věc, ta dobrá věc je pouze přechodná, ale zlo, které zplodí, je trvalé." To je přesně to, co Mandariinid interpretuje, a dělá to velmi pěkně a lidsky. (19.01.2015)