Rodinná oslava

Film začal velmi rozporuplně a málem mě zbavil veškeré chuti k jeho dalšímu sledování. Vše podstatné odstartoval až projev jednoho ze synů o čistotnosti otce, kde jen tak mimochodem zmínil jednu docela podstatnou věc. Film poté nabere strmé tempo a málokdo bude schopen se od dívání odtrhnout. Skutečně velmi příjemné překvapení z Dánsko-švédska. Jednotlivé charaktery má pan režisér vskutku vymazlené. Jedno zhlédnutí je nejspíš k plnohodnotnému vstřebání málo. Naopak mě docela zklamalo celkové zpracování a některé postavy zrovna mnoho sympatičnosti nepobraly, což však úzce souvisí s režisérovým filmovým vyznáním, které by se v krátkosti dalo shrnout tak, že to co pan režisér neumí, či v čem si není jistý, tak na to se sprostě vykašle. Všechny své zbraně soustředí pouze na strhující příběh a naprostou bezprostřednost, což je dobré a není. Proto dávám trošku zbaběle slabší 3*. (03.12.2012)

Niežeby téma rodinnej oslavy, ktorá sa ""zvrhne" na strhávanie masiek bola niečím novým (najmä nie v literatúre a v divadle), ale "dogmatický" kabátik jej naozaj sadol ako uliaty. Škoda, že ďalšiu Vintenbergovu tvorbu postihla tá hnusná nemoc, ktorá tvorcovi bráni prekonávať niekdajšie vlastné rekordy. (31.07.2007)

Po shlédnutí tohoto filmu mi zůstala čelist ještě dlouho spadlá. Severská nátura je asi opravdu odlišná od té naší a tento film nám to dokázal skvěle přiblížit. Nedokážu si totiž představit, že bych se v podobných situacích choval stejně, jako hlavní představitelé tohoto snímku. Navíc musím vyzdvihnout práci kamery, která dodává filmu zcela autentický zážitek. (13.05.2011)

Jedna velká mezigenerační rodina se sejde v hotelu kvůli otcově oslavě šedesátin. Co se může zvrtnout? Jeden z prvních snímků dánského režiséra takových pecek jako Chlast a Hon je natočen dosti experimentálně. Kamera je častokrát velmi těkavá, nesoustředěná a divoká, jindy zase klaustrofobická, takže odráží celkovou atmosféru a náladu zúčastněných. Což je, jak jsem se později dozvěděl, jakési filmové pravidlo Dogma 95. (03.11.2021)

Od prvního okamžiku, kdy divák zjišťuje, že v tomto filmu bude hrát prim ruční kamera, a kdy vidí, jak jedna z hlavních postav vyhazuje manželku z auta, se dá čekat, že Festen bude netradiční filmový zážitek. A také nepředvídatelný. Styl domácího videa, které mohl natočit kterýkoliv z účastníků oslavy, dává celému filmu zvláštní nádech; důležité scény přicházejí stejně obyčejně jako ty zdánlivě běžné, každá postava v sobě navíc nese cosi kladného i záporného, takže si nikdo ani v jedné chvíli nemůže být jistý, co přijde příště a čím se mu tato rodinná oslava zapíše do paměti. Tak syrové, tak pravdivé, tak zvrácené. Nelze nepoužít Hamletova slova: "Je něco shnilého ve státě dánském." (07.08.2010)