Macbeth

William Shakespeare byl ve své době zřejmě jeden z mála lidí, který dával přednost svému peru před svým pérem. Dal tak vzniknou celé řadě kvalitního materiálu a zajistil si nesmrtelnost. Před zhlédnutím tohoto filmu jsem nebyl s osudem Macbetha obeznámen. Dost se mi líbila forma, kterou filmu tvůrci přidělili. Artový nádech byl v tomhle případě maximálně v pořádku. Danou dobu jsem sice nezažil, ale troufl bych si odhadnout, že atmosféru tehdejší doby rovněž trefili. Postavy nevedou ani příliš dialogy, nýbrž spíše sdělují svoje motivace prostřednictvím hlubokých úvah, které jsou na filmu vůbec tím nejlepším. Vynikající byl i Fassbender, kterému to v roli psychopata dost seklo. Celkem obdivuji překladatele titulek. Tohle bych překládat opravdu nechtěl. Přes veskrze pozitivní komentář však nedám více než 3 *, protože jsem se významnou část stopáže nepříjemně nudil. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (29.01.2017)

Sociopati typu verbala (mnohočetný živočišný druh mezi námi) samozřejmě tohle neocení, tohle je pouze pro citlivé lidi, kteří dokáží ocenit celuloidovou řeč zvanou film, která vás zavede do časů, kdy se ještě vyprávělo obrazy a nedělaly se umělecké kompromisy. Skromná výprava je tu naopak trumfem, tady se nehraje na mnohočetné davy a rozmáchlou produkci, ale na kompozice a at-mo-sfé-ru. V tomhle ohledu jsem si fantasticky užil zejména první polovinu, do momentu, kdy je Macbeth jmenován králem. Vizuální stránka filmu je tak jedinečná, že je vlastně úplně jedno, jestli předlohu napsal Shakespeare, nebo jiný divadelní titán. Jsem teď fakt upřímně zvědavý na ´Assassins Creed´, protože Kurzelův filmový jazyk je úplně neslučitelný s herní poetikou assassína, který běhá po střechách a skáče do kupek sena. (08.06.2016)

Moje hodnocení se s nejvyšší pravděpodobností nezmění, nicméně potřebuji a chci vidět Macbetha ještě jednou. Nečekal jsem, že mi ty krásné věty bude dělat až takové problémy vstřebávat (jeden z filmů, kde bych bez titulků nerozuměl vůbec). Až takovou divadelnost v hereckém projevu jsem nečekal a chci si napodruhé - již připravený - potvrdit, jak moc mě baví/nebaví. Navíc jsem byl unavený a tohle není film, který by vás probudil. I tak od včerejší projekci na atmosféru filmu nemůžu přestat myslet, úvodní bojová scéna vám napne svaly na celém těle a přibije k sedačce, Arkapaw ve spojení s úžasnou hudbou (doufám, že nebude na různých výročních oceněních úplně odignorována ve prospěch zavedených jmen, tohle není žádná bratrská protekce, teď už věřím, že Jed by klidně mohl skládat i blockbuster) uvrhne do syrového středověku a thén Cawdoru a Glamisu vám to odpřednáší. A jděte na plátno, povinnost. Assassins Creed asi můj nejočekávanější blockbuster nyní, s desítkami milionů a stejným týmem udělá Kurzel veliký věci. (12.11.2015)

Ó běda, běda, ta sudba zlá se vrátila a od Stratfordu vítr zatuchlý zavanul k nám zas, neb Avona zurčivá tam kdys‘ žvanivou zrůdu zrodila, jíž přes čtyři století urputně brání se vzít i ďas! Zrůdu s jazykem tak hutně chlupatým, že když řitě lízala, oři ztepilí slastně řehtali. A než tehdy se prkna, co svět prý značí, nadála, ta bukva ukecaná cajdáky laciné v háv z hoven halit začala a plášť tento smrdutý stádo hovad pozérských dodnes s gustem očichává, neb údajně moudra životní přehluboká na dně žumpy té jak démanty třpytivé v přemalebném průjmu slovním spočívají. Kmán soudný, jenž přízeň žen toliko vyhledává a kmány jinými či zvěřinou seberozkošnější z duše pohrdá, však jen zívnutím mohutným čelist protáhne, věda, že povrchní sračky unylé tam jen v hnijících temných hlubinách rakoviny slovní ladem leží. Pak spánkem spravedlivých raději to blábolení domýšlivé rychle zažene a pindy nabubřelé ufonům všelikým sebestředným s radostí v koryto k večeři vyleje. Ufonům, co nevidouce osud svůj prokletý, tak kokotu kráčí v ústrety. A hle, teď hejl Mekbet, ten skotský thén, k nám z vrchoviny znovu přicválal, ‘by historkou šestákovou, žvásty oplácanou už po sté lid rozverný xmrti unudil a nejednomu hnědopichu zpychlému samohanou samolibou pravici kmitáním frenetickým ke křeči urputné přivedl. Tak zřete zas onen příběh „přemoudrý“, jak thén ten sudičkami pošahaný myslel, že přemohl i smrt, a přitom jen prostý kariéristický byl to zmrd, co na stolec královský prdel svou uvelebiti zatoužil, a tak úklady strojil, vraždil a lhal, dokud ostatní thény nenasral, a ti se na něj nevrhli a to řádění mu zatrhli. A to je vše! Už jen opona, prdelí holou k davu poklona a pičusové aplaudující s úsměvem vševědoucím ještě dobu drahnou sáhodlouze bláboliti budou, co tím čtverák ten vychytralý Vilík vlastně říci chtěl. Inu, vcelku nic! Jen cajdák laciný v háv z hoven zahalil a z rovu ďábelsky teď chechtá se, vida, jak svině hrachem žluklým pyšně dusí se v domnění, že perly blyštivé pozřely. *** Ale i tak je to dosud asi nejvýpravnější a nejstravitelnější adaptace grafomanských blábolů mentálními snoby přeceňovaného nudila a věhlasného uspávače hadů. Krásná jedna! (30.01.2016)

S Wildou si šálek kávy rozhodně nedáváme. Tento Macbeth mě zajímal jen díky tomu že zde hrají Fassbender s Harrisem. Ani jeden z nich nezklamal a závěrečná atmosféra je dechberoucí. Bohužel v průběhu jsem se několikrát převaloval a nevěděl jak docílit toho abych se do filmu více zažral. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu šanci. 60% (08.03.2016)