Divočina

Což o to, film se mi líbil (mnohem více, než bych od recyklace "Útěku do divočiny", potažmo "127 hodin" čekala), nemohu se však zbavit dvou negativn(ějš)ích pocitů. 1) To, co Reese na plátně předvedla, by při troše dobré vůle zvládla jakákoli jiná herečka (známá i méně známá), takže nominaci za "Nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli" bych nejspíš uvolnila někomu jinému. 2) Postrádala jsem moment prozření. Je sice pravda, že v nefilmovém světě se člověku málokdy rozsvítí z minuty na minutu, takže postupné utřiďování myšlenek (na základě jednotlivých podnětů) je reálnější, jde mi ale spíš o to, že nám hlavní hrdinka prozřela (jak? díky čemu?) už PŘED výpravou, která se díky tomu jeví malinko zbytečná... Oba výše zmiňované filmy jsou navíc jak herecky, tak režisérsky zvládnutější (fakt, že tady je hlavním hrdinou žena, nehraje roli), takže 3,5* zaokrouhleno dolů. (28.02.2015)

Panejo! U některých filmů si říkám, že existují jenom proto, aby jsme docenili jim podobné. Dva stárnoucí padesátníci vyprávějí rádoby "ženský" příběh, který jim zaštítila stárnoucí hollywoodská stár (film i sama produkovala), aby dokázala všem u hollywoodských bazénků, že ona na to má! Takže celý film je totálně podřízený jedné herecké kreaci bez žádných dalších ambicí a s jediným cílem - hlavně nikoho nenaštvat. Současně se všichni tváříme tak strašně "žensky" - šak jasně, dejte tam sex, to je přece femininí téma! a nezapomeňme na nějakého ženského avatara, třeba lišku! - až je to trapně papundeklové. Ten film nemá žádné gesto, žádnou skutečnou emoci ani skutečnou tvář. Jen jednu útrpnou herečku (a dejme tomu, že i dobrou) a sázku na jistotu v podobě uondané režie. A když jsme u těch lepších snímků, tak Pennův Útěk do divočiny má to vše, co téhle náhrašce schází. A to i ty australské Tracks byly dvakrát tak lepší. Brečím. (08.03.2015)

[ČSFD projekce] Hezký příběh, hezká příroda a strhaná Reese se svým strženým nehtem na palci u nohy, která místy vypadá na 60. Pohodový film, který vás pohladí, když se necháte obměkčit tisíckrát slyšeným příběhem o hledání nového smyslu života, když už jeden zakopne a snaží se znovu vstát. Dost silně na vás zapůsobí především fotky v závěrečných titulcích, kde je vidět, jak věrně filmaři hlavní hrdinku napodobili. Je to v první řadě o přístupu diváka a mně osobně se líbilo, jak dobře na mne působil, ačkoliv podobnost s Útěkem do divočiny si nemohu vytlouct z hlavy. Takže další z řady solidních snímků, které mohu doporučit, a také nový přírůstek mezi mými oblíbenými soundtracky. 80% (27.02.2015)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Dost dobře natočený film o dlouhém pochodu jedné praštěné ženské. Kdyby nebyl dobře natočený, určitě bych se dost nudila a možná to ani nedokoukala. Musím ovšem dodat, že na celém filmu mě ani tak nezajímal příběh Cheryl, jako spíš ta PCT trasa - přišlo mi fascinující, že je někde tak dlouhá "turistická stezka" se všemi těmi záchytnými stanicemi a schránkami na vzkazy. (03.03.2015)