Divočina

Dva důvody proč si tyhle spirituální odysey typu Wild nebo Into The Wild pustit. Strhující příroda a duševní očista, nebo přinejmenším psychologická drobnokresba hlavní postavy plná názorů, postojů a zkušeností, které jdou do přímé konfrontace s otázkou zda je to či ono rozhodnutí dobré nebo špatné. S trochou fantazie se tam v některých pasážích každý alespoň na chvíli najde. Tvůrci to totiž udělali mazaně a pro jistotu tam dali v podstatě všechny negativní modelové situace, které se člověku mohou od útlého věku stát (otec tyran, nemoc, chudoba, drogy apod.). Wild je méně psychedelic a více klade důraz na rodinu, vztahy a formování toho, co by člověk měl v životě mít/nemít a čemu by měl přikládat priority. Reese přesvědčivá a hudebně solidně zvládnuté. Jen to, jak už to tak bývá, nejde pod kůži jak by mělo, jelikož přes všechnu tu krev a pot je to pořád jenom pohádka na dobrou noc, nebo spíš dobré ráno. (16.11.2015)

Nedávny brat The Way od Emilia Esteveza, v ktorom otec podniká túru za hľadaním mŕtveho syna, ma chytil viacej. Mal zaujímavejšiu interakciu medzi postavami, ktoré na ceste hlavný hrdina stretol. Wild obsahuje niekoľko fajn scén, má príjemne outdoorovú atmosféru a Reese je držiak. Ale flashbacky, vykresľujúce vzťahy s postavami jej minulosti nie sú motorom filmu, akým by chceli a mali byť. V tom bol flashbackový život Arona Ralstona v 127 Hours oveľa silnejší a v konfrontácii so situáciou, ktorú hlavná postava aktuálne riešila, ma úplne pohltil. Napriek tomu je ale Wild stále dobrý film, na tri a pol a hviezdy. (07.03.2015)

Život je cesta a cesta je život. Úžasný příběh, který ve mně velmi intenzivně dozníval ještě několik dnů. Film, který, ač je na první pohled rozvláčný a svým způsobem monotónní, mě dokázal během několika minut zcela pohltit a umožnil mi tak velmi intenzivně prožívat většinu emocí, kterými přetéká v každém okamžiku, ač to třeba při letmém pohledu není patrné a na plátně se vlastně nic moc neděje. Naposledy jsem myslím podobně intenzivně prožil před lety Madisonské mosty, kdy jsem po skončení filmu zůstal sedět v kině ztuhlý, hluboce pohnutý intenzivním prožitkem a neschopný jen tak vstát a vyjít ven z kinosálu. Nádherný příběh o cestě na dno a zase zpátky, o hledání pevné půdy pod nohama, o ztrátách, které nelze nahradit, o cestě za vlastní záchranou. Téměř v každé scéně mě dokázal oslovit a zabrnkat na struny mých vlastních tužeb i jizev, které jsem cestou životem nasbíral. K tomu všedmu nádherná příroda, která láká obout pohory a vyrazit, a výtečné herecké výkony Laury Dern a Reese Witherspoon, která mi umožnila dokonale duševní souznění s její postavou. Zkrátka, i když to tak možná mnozí cítit nebudou a bude to pro ně jen další z řady průměrných filmů, pro mě je Divočina okamžitá srdcovka a v tuto chvíli nejspíš osobní film roku. (16.05.2015)

Přestože je divočina velmi dobře rytmizována po dvacetiminutových úsecích, nová odhalení nemohou z logiky zápletky zvrátit běh událostí, jenom přispět k našemu pochopení protagonistky. Filmu bychom tak zejména v poslední třetině mohli vyčítat, že trpí nízkou dějovostí a strukturální repetitivností. Nebudeme-li jej ale posuzovat dle měřítek „akčních“, chlapsky lineárních snímků, je vyprávěcí zacyklenost, navrácení se motivů jako utkvělých myšlenek (místo jejich rozvíjení), naopak tím, co jej dělá filmem jedinečným, navenek i uvnitř feministickým. Podrobněji zde. 80% Zajímavé komentáře: rikitiki, milancecil (07.03.2015)

Holka s krosnou na zádech, to je přesně něco pro mě. I když teda upřímně, Reese alias Cheryl, mnohem bezpečněji bych se na PCT cítil sám než s tebou. Kdo chlastá tvrdí, že pravý charakter člověka vyleze na povrch po osmém pivu. To těžko posoudím, protože tolik piv jsem dohromady vypil možná tak za celý loňský rok. Podle mých měřítek se opravdová člověčí velikost ukáže v horách. Tamodtud vás po zavíračce nikdo neodtáhne domů do postele, kde si hezky v klídku vystřízlivíte, v horách si nemávnete na taxíka a hory taky na rozdíl od hospody nemají ústřední topení. A stejně tak, jako se v horách ukážou ty pravé kule lidské, ukáže je i film točený v přírodě. Nemyslím si, že by životní osud Cheryl byl něčím mimořádně výjimečným, prošla si sice pořádnou kupou hnoje, ale to se tak holt někdy někomu stane... Výjimečné je to, jak tomu všemu z vysoka flusla do ksichtu. A výjimečné je i to, jak Jean-Marc všechno zachytil. Slovy neznámého autora: "I když se nedostává sil, již sama vůle je hodna chvály." (Challenge Tour 2015, film č.8) (10.04.2015)