Obrad

Jak temný mrak pomalu přicházející z velké dálky plyne i tenhle příběh, který je o dvou ženách, z nichž jedna je handicapovaná služebná Sophie ve velmi dobře finančně zajištěné rodině a jedné poštovní úřednici Jeanne z nedalekého města, které spoje bolestě podobná minulost a vyvine se tak mezi nimi silně znepokojující přátelství. Žádný moment není zbytečný a celý film je jak časovaná bomba, kde se ve finále spojí mix zášti, studu, žárlivosti na sociální kontrasty a vše vyvrcholí pro někoho možná až příliš vyhroceně. Ale když jsem o tom konci přemýšlela, tak jsem došla ke stejnému závěru jako uživatelka Fridecka, protože se přece s podobnými zprávami setkáváme i v reálu, tak proč ne ve filmovém zpracování. A Isabelle Huppert a Sandrine Bonnaire tomu bezesporu napomohly svými brilantními a naprosto uvěřitelnými hereckými výkony. (03.07.2013)

Zhruba někdy ve dvanácti třinácti letech jsem četl detektivku Ruth Rendellové, podle které byl tenhle film natočený. Nebyla to sice klasická detektivka, protože pachatel (i jeho čin) byl odhalen hned v první větě, ale stejně to bylo napínavé čtení. Ona věta, která ve mně jak si vzpomínám vyvolala mírně mrazivý záchvěv, zněla: "Eunice Parchmanová vyvraždila rodinu Coverdaleových, protože neuměla číst ani psát." Když jsem pak později La Cérémonie viděl, byl to pro mě tedy o to zajímavější zážitek. Ve filmu je působivě zobrazena jednak lidská primitivní a vulgární hloupost (a tím nemám na mysli analfabetismus), druhak závist a z ní vyplývající nenávist a zloba, kteréžto emoce a vlastnosti dohromady vytvářejí hodně nebezpečnou kombinaci. Isabelle Huppert naprosto skvělá jako vždy a Sandrine Bonnaire za ní nikterak nezaostává. (10.04.2013)

Od Chabrola jsem viděl několik filmů z přelomu 60. a 70. let, tak jsem byl docela zvědavej, jestli za těch cca 25 let u něho nastala nějaká změna, ať už k lepšímu, nebo k horšímu. A ono se nic nezměnilo. Je to pořád starej dobrej Claude Chabrol se všim, co k jeho filmům patří - mrazivá atmosféra, jakýsi minimalistický herectví a "šokující" závěr. Nunto dodat, že kdo už nějaký Chabrolovy filmy viděl, tak ho ten závěr asi tak moc nepřekvapí. Jinak v těch starších filmech to herecky obvykle táhla Stéphane Audran. Tady excelovala pro mě naprosto neznámá Sandrine Bonnaire. Pro mě asi nejlepší Chabrolův film, co jsem zatim viděl. 80% (22.03.2017)

Poněkud akademicky chladně natočené psychologické drama o sociálních a kulturních rozdílech, které vytvářejí nepřekonatelnou bariéru vedoucí k tragickému rozuzlení. Režisér podrobil detailnímu zkoumání mindráky, které si nesou jeho obě hlavní hrdinky. Cynická, povrchní a poněkud asociální pošťačka Jeanne závidí bohaté podnikatelské rodině její majetek a společenské postavení, negramotná Sophie přijatá do rodiny jako služka pociťuje svou neschopnost číst a psát jako obrovské trauma a zoufale se tuto svou slabost snaží zakrýt. Rodina z vyšší společenské vrstvy sice zdánlivě vypadá ušlechtile, nicméně pracovní smlouvu spojenou s určitými jistotami své služce nenabídne a samotný fakt, že si nechávají posluhovat berou členové rodiny jako naprostou samozřejmost... ve všech fázích příběhu je cítit neviditelnou společenskou bariéru mezi zaměstnavateli a jejich služkou, kterou se snaží překročit jedině dcera v podání Virginie Ledoyen. Závěrečný zločin je zobrazený na malém prostoru a režisér mu nevěnuje velkou pozornost. Film je silný špičkovými výkony Isabelle Huppert and Sandrine Bonnaire, které se se svými postavami dokonale sžily. Film je konfliktem plebejského a patricijského světa, který v tomhle příběhu skončí tragicky. Celkový dojem: 80 %. (08.07.2008)

Začiatok ma navnadil - mĺkva služobná dostáva prácu v dobre situovanej rodine...a niečo určite skrýva. Istá mysterióznosť však odoznie a postupne začne hl. antihrdinka ukazovať skrze svoju drzosť, neustále lži a osobné traumy (analfabetizmus) väčšie a väčšie zúbky. Po skamarátení sa s excentrickou a zvedavou poštárkou, ktorá rada nahliada do súkromia iných, sa jej postava ešte viac hrotí. Niekedy je až nepochopiteľné, ako sú tieto dve kamarátky necitlivé - a chlad nevyviera len z toho, ako sa zachovali pri úmrtí svojich blízkych. Záver je vygradovaný, ale na druhej strane aj nelogický a silne nevieryhodný a kazí aj to dobré, čo vo filme je. Vysvetlený nebol ani je analfabetizmus, k čomu by som očakával, že bude smerovať záver filmu. Možno aj k homosexualite, ako naznačili niektoré zábery s poštárkou. Prekvapilo ma, ako spustnuto vyzerala herečka Sandrine Bonnaire vo svojich 27 rokoch. V o 10 rokov staršom filme Polícia bola za krásnu a pôvabnú. (25.08.2024)