Whiplash

Film vtahuje do světa náročného tréningu v hudbě se silnou přitažlivostí. Snímek shrnuje dnešní svět napříč odvětvími, od sportu, přes podnikání až po kariérismus. Kdo se chce prosadit, se musí tak trochu zbláznit, ve své zkáze dosáhnout absolutní vytrvalosti a jít za hranici možného, kde ostatní skončí, zůstat tam co nejdéle, pak si vybojovat svůj prostor a ukázat, co všechno se za tou hranicí odehrálo. Film ukazuje, že úspěch je jenom obchod, kde platidlem je ochota obětovat. (07.02.2016)

Začnem jednoznačne u herca J.K.SIMMONSA.Jeho mám zafixovaného ako herca,ktorý hráva maličké úlohy,kde si kladiem sám sebe otázku,čo tu robí?Alebo,čo zo seba dáva von!Lev v koži človeka,ktorý používa ako jeho postava Fletcher, netradičné metódy,tyranská autorita,hitlerovské spôsoby.Študenti,ktorí pokazia tempo,tak po nich je ochotný hodiť stoličku,vynadať im,zvresknúť až tak,že ozvena je počuť na druhej strany chodby.Nový žiak,bubeník Andrew okúsi,aký je v skutočnosti,vymaká sa u neho na 100%,vzniknú medzi nimi konflikty,fyzické napadnutie,ale na konci sa z nich stanú priatelia?Extrémne vyčerpanie trénovania na bicie do úmoru,že z prstov potečie krv,tej krvi z neho potečie viac,dynamické tempo človeka,mladého bubeníka,ktorý chce byť najlepším vo svojom obore zachádza do krajných extrémov,pokiaľ neodovzdá zo seba maximum z maxima!100% OSCAR je už doma na stole,alebo vo vitríne u J.K.SIMMONSA,ktorý ukázal,aký je v skutočnosti.Mladý MILES TELLER má pevné nervy,aby sa z neho nezosypal!STRIH,HUDBA a ZVUK sú doplnkom k hercom,ktorí idú na plný plyn!Dynamická réžia a scenár sú čerešničkou na torte! (10.01.2015)

Však my to tušili - Schillinger je zpátky! Jak dlouho jsem mu takový průlom přál. (06.02.2015)

Učitel hudby jako svině, která hází po studentovi věci, odkopává mu bubny a vše, co se dozví, nemilosrdně použije proti němu. Do jisté míry ho chápu (nedokážu odpovědět, jestli to jde nebo nejde jinak). Do jisté míry dokonale udělané (poslouchal jsem se sluchátky na uších). Na konci strhující (pokud rádi posloucháte kvalitní bicí a dokážete cítit antagonistickou chemii mezi dvěma hlavními postavami). Zajímavý komentář napsal Matty: http://www.csfd.cz/film/358992-whiplash/komentare/?comment=9997987 (30.10.2015)

Zjevení! Díky Bohu!!! (01.01.2017)

Whiplash je vlastně dosti vykonstruované drama, které pomocí několika stěží uvěřitelných scén manipuluje s emocemi diváka. V příběhu, v jehož centru ale slouží samotný akt manipulace jako ústřední téma filmu, s tím nemám sebemenší problém – podlehl jsem, a to nejen díky precizním hereckým výkonům a skvěle rozehranému „souboji“ mezi postavami, ale i kvůli dynamicky natočeným a sestříhaných hudebním scénám a obecně i myšlenkám uměleckého nátlaku, který je nutné (?) podstoupit. Warrior letošního roku – při ignoraci scenáristických berliček a schematismu nesmírně intenzivní a emocionální zážitek, který si ten imaginární potlesk na konci zaslouží. (07.01.2015)

Na první pohled minimalistické, komorní, většinou se odehrávající v temných místnostech a prakticky o dvou hercích. Na ten druhý, neskutečně svižný, mistrovsky natočený a dokonale zahraný snímek, který mě dokonale strhl i přesto, že mi bubnování nic neříká. Skoro dokonalá ukázka toho, jak se dá z mála udělat skoro nezapomenutelný zážitek. (23.02.2015)

Kamarád mi vyprávěl, jak byl na tomhle filmu v jednom plzeňském multiplexu a zatímco vedlejší sál, kde hráli "50 odstínů šedi" praskal ve švech, kromě něho a jedné tříčlenné rodinky zelo kino kde seděl, prázdnotou. Inu, není sporu o tom, že erotika má podstatně víc příznivců než jazz, ale pokud máte rádi kromě výše zmíněných věcí i Film, je "Whiplash" jasnou volbou. Skvělý, strhující snímek. (12.03.2015)

Whisplash můžeme chápat ve třech významových rovinách. Za prvé: Můžeme jej brát jako explicitně podaný příběh o despotovi a jeho žákovi, disputaci o pojetí moci a otcovské sadistické figuře, od níž se „syn“ snaží odpoutat a zároveň je jí osudově přitahován. V tomto ohledu je to výborné drama, nicméně pokud bychom zůstali na této úrovni, konec nás moc nenaplní, neboť znamená rezignaci a odevzdání se do rodičovské moci (a kdo by tohle chtěl?). Za druhé: Film lze pochopit jako definitivní zmuchlání a vyhození do koše pojmu americký sen. Jakýsi ultimátní výsměch tomuto (pro Evropana zvláště nepochopitelnému a zjednodušujícímu) ideálu. Z hlediska kulturních tendencí by se to mohlo zdát jako přirozená součást vývoje kinematografie (filmy „pro mladé“ jsou čím dál tím cyničtější a parodičtější a to ve věcech snů a jejich naplňování především). Ovšem nic není černobílé, proti Kick-ass postavte Star trek, proti Strážcům Avangers, proti Temnému rytíři Avatara. Staré schémata oslavující konzervativní (americké) hodnoty pořád fungují a mají značný úspěch. Za třetí: Poslednímu čtení dávám největší přednost. Nejen proto, že nejlépe odpovídá struktuře díla, ale též je mi ve své podstatě nejsympatičtější. Vůbec zde nejde o kluka a jeho učitele, ani o bourání mýtů. Naopak, film je vlastně mýtotvorný. Ukazuje základní propriety rozvoje psyche, jemuž brání všemožné faktory. Od náhody (bouračka), přes osobní život (přítelkyně, otec), až po spalující posedlost spojenou s nebývalou dřinou (učitel), vše jde proti hlavnímu hrdinovi. Avšak v konečném důsledku jsou to právě tyto „negativní“ zkušenosti, které mu jediné mohou pomoci k dotvoření vlastní osobnosti a určení smyslu jeho života. (16.08.2015)

Velice chytře a chytlavě natočený film o šíleném odhodlání uspět a šíleném učiteli. Nikdy jsem neměl ambice hrát na bicí a po tomto filmu rozhodně nikdy mít nebudu. Už na první hodině bych J.K.Simmonsovi narazil buben na hlavu :) (27.01.2015)

Uffff...nádech, výdech, nádech, výdech...jako člověk, který hraje už od malička ve swingových kapelách i klasických orchestrech, mám samozřejmě trochu jiný pohled na film než ostatní. Ale shrňme si fakta: režisérovi bylo při natáčení 29 let, film natočil během pouhých 19 dní za směšných 3,3 milionu dollarů a po dokoukání jsem okamžitě objednal nový plátky a začal víc cvičit na ságo. A věřte mi, že jsem jinak celkem líný :-D Podle mě naprosto vymazlený, strhující a extrémně motivační film, který řadím k tomu nejlepšímu, co bylo natočeno za poslední roky. Být na tom v kině, tak TLESKÁM !!! 100% (02.02.2015)

Kdybych si měla vybrat mezi Fletcherovou kapelou a mariňákama, v zájmu přežití při nasazení v boji je hudební těleso jasná volba, neboť tihle jazzmani by museli být psychicky fit i na vylodění v Normandii... Jinak mám dosti rozporuplné pocity, na jedné straně rozumím, že tento způsob drilu přefiltruje schopné, ale mimo vojenskou službu pro něj nemám příliš pochopení. Docela by mě zajímalo, jak na tom byl sám Fletcher jako muzikant, vnucuje se mně myšlenka na Ondřeje Hejmu v porotě SuperStar... Nemohu však popřít, že po hudební stránce byl Whiplash zážitkem, umocněným dechberoucím finále, které by samo zasloužilo vybubnovat úvod k vrcholnému číslu, jen škoda, že k podobným emocem se okolní omáčka ani nepřiblížila. A negativními pocity mohu pokračovat i obsazením krajně nesympatického Milese Tellera, přičemž mě dvakrát nebere, že ze sebe patrně vyždímal stejné maximum, jako jeho Neiman, tím pádem dvě udělené hvězdy společně s muzikou zachraňuje skvělý J.K. Simmons, jehož výkon se rovná audiovizuálnímu oxymóronu... (01.04.2015)

O niečom podobnom, ako je vzťah Neimana a Fletchera v tomto filme bola moja diplomová práca. Teda o veľmi krehkej hranici medzi psychicky prijateľným nátlakom a psychickým terorom. Veľmi dôležitým elementom práve v tomto prípade býva povaha "obete" a krehkosť jeho duše. Pretože to čo jedného môže motivovať k extrémne kvalitným výkonom, môže u iného pôsobiť deštruktívne. V tomto filme je toto všetko výborne stvárnené a skvele odohraté. Jednoducho dráma ako sa patrí. (29.01.2015)

Ke svému hodnocení musím dodat, že se pohybuji v hudební branži, takže moje nadšení z filmu by se mohlo zdát lehce neobjektivní. Na druhou stranu jazz je pro mě úplně jiná planeta a skvělý bubeník ze mě taky nikdy nebude. Jediné, čím mi Whiplash mohl být o něco bližší než průměrnému divákovi je fakt, že mám skvělý smysl pro rytmus a rozeznám kvalitního muzikanta od šumaře. Přesto jsem přesvědčená, že ani tahle divácká výhoda vám nebude chybět k dokonalému zážitku, pokud milujete opravdu kvalitní drama. Je totiž úplně jedno, že film postrádá pro běžného posluchače chytlavé rytmy, tady jde především o emoce. Samozřejmě pokud jste zvědaví na trapnou šarádu, kýčovité kostýmy a populární odrhovačky, pusťte si Mamma mia nebo jinou sračku. Tady se o vás bude pokoušet infarkt. Psychopatický tyran s prvky génia, nebo génius s prvky tyrana, to už je jedno, ale já bych ho dala přesně tři minuty, pak bych se v nervovém zhroucení odporoučela ze školy a nejspíš i ze země, navždy a daleko. Jak mohl toho učitele někdo snést...? Kladete si otázku, co ty lidi žene, je to jenom obrovská ambice a touha být nejlepší, má to skutečně takovou sílu, že kvůli tomu snesete šikanu na úrovni základní vojenské služby u pohraničníků z padesátých let? Lítala jsem mezi emocemi skutečné úzkosti až bázně z učitele, mezi soucitem, obdivem a ohromným fanděním k Andrewovi. Až do samého závěru napjatá jak struna, skoro s hadrem v ruce, abych mu přiskočila utřít pot z čela. Bože to bylo tak strašně dobrý!!! Oskary pro oba, nebo tam osobně dojedu poblít koberec! Zatím rozhodně zážitek roku. (30.01.2015)

J.K. Simmons má charizmu na rozdávanie a ten trápny zlatý panák je asi v dobrých rukách. Whiplash je presným opakom toho, čo som napísal o Birdmanovi - t.j. tu je to "za málo peňazí, veľa muziky" (doslova!:))) Damien Chazelle je talent a ešte sa od neho dočkáme veľkých vecí...jedine, že by nie:))) (02.03.2015)

Jen dvě poznámky - nechápu scénu po autonehodě, to snad byla scifi (to nikomu nevadil zakrvavený člověk se zjevným šokem?) + opět jsem se ujistil, že opravdu nemám rád jazz. PS: J.K. Simmons hraje jako ďábel. Doslova! (07.04.2015)

Ach jo, to neni hudebni film, to je sportovni drama! (02.06.2015)

Psychologický film, neřkuli psychologický thriller o dvou v podstatě stejně tvrdých soupeřích, a jako třešnička na dortu je zde moje oblíbená jazzová hudba. Ono to jde s sebou ruku v ruce. Jazz se musí prožívat (ostatně z tohoto úhlu pohledu je nejlepší scéna, kde Fletcher hraje v malém baru na klavír a je vidět, jak každý tón vyloženě prožívá - kurňa, to museli dlouho točit!), je to vnitřní stav. Jakákoliv jam session založená na jazzové improvizaci vyžaduje podobné vcítění se do hudby, jež prozrazuje skutečnou duši člověka. Nejde však, jak jsem psal, o hlavní rovinu filmu. Tu tvoří jednoduchá myšlenka, o to hůř však proveditelná - pokud chce být někdo ve svém oboru nejlepší, skutečně nejlepší a jedinečný, musí holt hodit za hlavu vše, co by ho rozptylovalo, ale hlavně musí cvičit, cvičit, cvičit - tedy, pokud má talent, samozřejmě. Ale nesmí se spolehnout, že vše půjde samo, zívačka, holky, prachy. Je to dřina, nádeničina a řehole, být nejlepší a obětovat se tomu. Je pak samozřejmě otázkou, jestli to stojí za to. Jestli třeba nestačí být mírně nadprůměrný, ale užívat si života, holky, manželství... Ale ostatně nikde není psáno, že ani to nemůže přijít. Ale ten moment, kdy zjistíte, že jste skutečně the best po těch letech odříkání a doslovného pocení krve, ten stojí za to. Film samotný mi přišel poněkud předvídatelný (jak s tím rozchodem, tak závěrečným sólem), překvapilo mne ale, že vše je životné - ta pomsta byla dokonalá, jenže tentokrát zabrala a došlo k jakési pomstě na druhou. Posledních pár sekund, kdy se hraje jen mimikou obličeje, bylo dokonalých. Můžeme tady polemizovat na téma magor jak z koncentráku, psychicky slabí jedinci, co výchovu řevem neunesli, on si je toho film samozřejmě vědom, ale o tom to hlavní téma skutečně není. Dobrá, čistá filmařina, kde mi skutečně vadilo jen to, že dějově je to poněkud předvídatelné. Navíc - a to mne překvapilo nejvíc - samotný film plyne jakoby v rytmu nějaké jazzové skladby - s pomalými i dravými pasážemi. (14.04.2016)

Hudební filmy až tolik nemusím a už vůbec ne o jazzu. Ale Whiplash mě naprosto uchvátil. Příběh tohoto filmu mě tak zaujal, že jsem ani nevěděl, že už uběhly dvě hodiny a je konec. Film stojí na vynikajících výkonech Milese Tellera a J. K. Simmonse. Miles měl náročnou roli začínajícího bubeníka a co vše si musela jeho postava vytrpět, já bych to na jeho místě nezvládl. Aby mě takhle někdo buzeroval pořád dokola, no klobouk dolů před Andrewem (Milesem), že to nevzdal. Myslím, že Miles by si zasloužil alespoň nominaci na Oscara. Za to J. K. Simmons toho Oscara dostal oprávněně. To jsem jenom čuměl s otevřenou pusou jak skvěle zahrál toho učitele psychopata. (09.11.2016)

K hudebním nástrojům a hudebním filmům celkově mám hodně neutrální, spíš možná i negativní postoj, nevyhledávám je a nebaví mě. Tenhle film je ale absolutní strop všech filmů, protože ty pocity nasranosti, nabuzenosti a radosti, co ve mně dokázal vyvolat byly tak silné, že si nevybavuju film, který by mě takhle zničil. Celou dobu filmu jsem byl vpodstatě bez dechu a ve svalové křeči a hltal jsem celých 107 minut a užíval si stavy jak z vystoupení počas celého filmu, tak ze závěrečného 10minutového čísla, které se jelo vkuse a nenechalo diváka odtrhnout oči. Pro Tellera i Simmonse jsou tohle jednoznačně životní role, protože takhle kurevsky dobré výkony jsem ještě neviděl. Brutální film, ve kterém je paradoxně více krve než v boxerském Rockym nebo Creed:D (07.02.2019)